Článek
Byl to 64letý manžel mé sestry, cukrovkář s diabetem druhého stupně, léčený inzulinem, chronický kardiak po bypassu se zúženou aortou, trpící ucpáváním cév dolních končetin, a jak už to u těchto diagnóz bývá, i obézní (115 kg na 178 cm). Ideální terén pro smrtící úder koronaviru.
Polovina nových léků je v nemocnicích

Když pocítil o Květné neděli známé příznaky obávané nemoci – zvýšená teplota, únava –, tušil, že je zle. Hned v pondělí ráno zavolal svému praktickému lékaři, který ho objednal na PCR test a mezitím mu pro jistotu předepsal mj. izoprinosin a vitaminy. Ve středu přišlo potvrzení – ano, je pozitivní. „Co teď?“ radila se se mnou na dálku z Ostravy sestra. „Je v hrozném stresu, bojí se, že to nepřežije,“ popsala psychiku svého manžela. Musí dostat infuzi bamlanivimabu, napadlo mě okamžitě.
Jenže k mému velkému překvapení sdělila jeho praktikovi ostravská fakultní nemocnice, že švagr nesplňuje kritéria pro podání tohoto léku. Byl čtvrtek, druhý den začínaly čtyřdenní svátky a pozitivní na covid už byla celá rodina.
Nepřeji nikomu prožívat ty pocity zoufalé bezmoci, když víte, že existuje účinný lék, který může švagra zachránit, a vy se k němu nemůžete dostat, protože nějací spořiví odborníci stanovili tak přísné podmínky, že ty ampulky leží v nemocničních skladech a venku zbytečně trpí, nebo dokonce umírají nemocní lidé.
Rizikoví nemocní volají lékaře pozdě, covid je pak může zabít

Snad si tohle vyprávění přečte někdo z mezioborové pracovní skupiny koordinované Českou společností anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, která ta pravidla takhle děsně nastavila. Naštěstí se také zásluhou některých médií na poslední chvíli probrala a večer na Velký pátek je zmírnila tak, že se do nich vešel „díky“ své farmakologicky léčené hepatitidě druhého typu i můj švagr.
Závod o čas
Pak už to byl závod o čas. Monoklonální protilátky se totiž musejí do těla vpravit hned na začátku nemoci, čím dříve, tím lépe. Sedm dnů po prvních příznacích a ztratíte šanci. Sestra o zmírněných podmínkách ještě v pátek v poledne nic nevěděla, ale když jsem ji odkázala na zprávu v Novinkách.cz, hned volala jejich praktikovi, který obratem zajistil, že ještě v sobotu odpoledne dostal švagr v ostravské fakultní nemocnici infuzi bamlanivimabu.
Švagra v nemocnici informovali o případných nežádoucích účincích léku, ale uklidňovali ho s tím, že jsou poměrně vzácné a brzy přejdou. V případě mého švagra se však – jak jinak – dostavily. Druhý den přišla horečka, zimnice a třesavka, které nás trochu vylekaly, ale naštěstí třetího dne se vytratily a švagr se cítil jako znovuzrozený. Bylo právě Velikonoční pondělí.
KONEČNĚ! Tvrdá kritéria pro podání nových léků na covid zmírněna

Nemohu odhadnout, jak by se stav mého nemocného švagra vyvíjel, pokud by mu bamlanivimab nebyl podán. Třeba by se s covidem vypořádal i bez něho.
Na druhé straně, zatímco on je dva týdny od nákazy v pořádku a fit, stav sestry, která si stále ještě stěžuje zejména na bolesti hlavy a obrovskou únavu, se lepší jen pomalu.