Článek
Velký důraz kladou na odkaz Jana Husa jako reformátora římskokatolické církve a bojovníka proti církevní „vrchnosti“. „Kališníci dokázali obhájit Mistrův odkaz i proti čtyřem křížovým výpravám,“ hrdě stojí v dopise.
Podle pisatelů, kteří již podali trestní oznámení na českou vládu i na představitele katolické církve, nejde o restituce, nýbrž o krádež. Katolická církev podle jejich názoru před druhou světovou válkou majetek plně nevlastnila, ale pouze ho měla od dob Josefa II. propůjčený k užívání. „Majetky, které držela římskokatolická církev, získaly veřejnoprávní charakter, takže církev s nimi už nemohla volně nakládat,“ píší v listu.
Dvořák k tomu dodal, že o každém převodu majetku, který měl vyšší hodnotu než dvě stě tehdejších korun, musel rozhodovat správní soud. Podle církve i politiků ale není pravda, že církev nebyla vlastníkem půdy.
Autoři listu Benediktu XVI. píší, že po pádu komunismu získala církev mnoho sympatizantů, ale tuto oblibu brzo ztratila. „Brzy se ukázalo, že tento morální kredit není podložen snahou církevních představitelů o obrodu duchovních hodnot a že jim jde především o získání majetků a tím i mocenského vlivu.“
Na paškál si vzali i ostatní české církve, které se prý katolíky nechaly zkorumpovat „slibem drobků z budoucího zisku“. Na závěr listu píší nejvyššímu představiteli katolické církve, že Čechy a Moravany nezlomila násilná rekatolizace, a připojují předpověď, že restituce oblibu církvi v Česku nepřinesou. „Zákon o převodu majetků, o jehož přijetí tak usilujete, nezajistí, že Češi přilezou po kolenou do kostela.“