Článek
V ukrajinštině to znamená „prosím“ a kdo zavítá do stejnojmenné restaurace v místním Grandhotelu Sluchátko, může ochutnat pravou ukrajinskou kuchyni připravovanou ženami, které utekly před ruskou agresí a zázemí našly právě ve Vranově.
Nyní tam vedle sebe vaří bývalá učitelka, jeřábnice i programátorka.
Ukrajinská restaurace zde vznikla vlastně náhodou. Hotel, který měl projít rekonstrukcí, se po vypuknutí války změnil na útočiště pro více než šest desítek žen a dětí z Ukrajiny.
Poté, co se ženy rozkoukaly, začaly si pro sebe vařit v hotelové kuchyni. A vařily tak dobře, že ochutnávat chodili i jejich čeští známí.
Vařily z darů od místních
Lví podíl na tom, že se nápad změnil v realitu, má provozní hotelu Tomáš Miška. Ten se totiž takřka ze dne na den stal jakýmsi domácím pro desítky žen a dětí.
MPSV: V Česku už pracuje 78 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, hlavně žen
„Začátky byly náročné, holky nevěděly, co mají čekat. Předtím strávily spoustu nocí na útěku, pak v brněnském uprchlickém centru, sem je dovezli uprostřed noci. Ráno vyšly ven a koukaly, kam se to vlastně dostaly,“ zavzpomínal Miška z gastronomické skupiny Lidi z Baru, která provozuje mimo jiné i světově oceňovaný brněnský „Bar, který neexistuje“.
Místní lidé hned přispěchali s pomocí a uprchlíkům donesli mimo jiné zásoby potravin, které se ženy rozhodly zpracovat v opuštěné hotelové kuchyni.
„Spíš ze srandy jsem po nějaké době nadhodil, že bychom mohli otevřít restauraci, holky se rozhodly do toho jít, já jsem to nadhodil na schůzce s šéfy a začaly přípravy,“ usmál se Miška.
„Požádal jsem dámy, aby udělaly návrhy jídel, které by chtěly vařit, které mají za sebou nějaký příběh. Dostal jsem 23 jídel, a abychom byli efektivní, stáhli jsme to na sedm hlavních jídel, tři dezerty a dvě polévky. Původně jsem myslel, že jim budu v kuchyni pomáhat, protože s tím mám zkušenosti, ale po týdnu už mě k tomu vůbec nepustily,“ přiznal Miška.
Každé jídlo má příběh
První měsíc byl spíš oťukávací, ani jedna z Ukrajinek totiž neměla s prací v gastronomii žádné zkušenosti. Zpočátku restaurace fungovala jen o víkendech, prázdniny už chtějí zvládnout v plném provozu s jedním zavíracím dnem.
Více než polovina uprchlíků z Ukrajiny v ČR chce pracovat
„Teď už si to sedlo, kuchyň je čistě ukrajinská, je tam stabilní tým sedmi lidí, na place je to půl napůl s českým personálem,“ popsal Miška.
V kuchyni se tak otáčí bývalá jeřábnice, učitelka ze školky či programátorka zařízení pro dentisty, na place zase kmitá i sedmnáctiletý Vlad, který vzhledem k věku ještě nemusel narukovat.
Stejně neobyčejný jako osazenstvo kuchyně je i jídelní lístek psaný ukrajinsky s českými vysvětlivkami, doplněný česko-ukrajinským slovníkem. Každé nabízené jídlo je přitom uvedeno i malým příběhem.
Kupříkladu „kotleta po kijivski“ je recept podle Elji. „Už od malička jsme měli kotlet na stole jenom o svátcích a babička ho připravovala podle toho nejvíce tradičního receptu s bylinkami. Ale tu výbornou chuť dělá hlavně máslo,“ popsala.
U pokrmu „mlynci z hrybami“ se návštěvníci dozvědí i něco o houbaření. „Tyhle palačinky jsme měli doma často, protože jsme chodili rádi na houby. Vždycky když byla možnost, vyráželi jsme do lesa sbírat – říká se tomu tichý lov,“ okomentovala autorka receptu Eva.
A Anastasija přidala recept na „varenyky“: „Nejlepší je, že varenyky můžete naplnit úplně čímkoli. V rodině jsme si do nich často dávali překvapení a nikdo nikdy nevěděl, co zrovna ochutná.“
Kdo jsou ukrajinští uprchlíci v Česku? Ženy a děti, ukazují data
Leckterý návštěvník by možná z uvolněné atmosféry restaurace mohl zapomenout na to, čím si ženy otáčející se v kuchyni či na place prošly.
Když ale zavítá do zázemí hotelu, musí ho uhodit do očí dětské obrázky vylepené na zdi. Je v nich vepsán smutek i naděje, stejně jako vděk Česku za vřelé přijetí.
Když se reportér Práva zeptal Mišky, jestli nelituje, že se do náročného projevu pustil, jinak usměvavý mladý muž na chvíli zvážní. „Ne, nelituji. To, co jsme tady udělali... Je to dobro. A věřím, že se odrazí i v našem dalším životě,“ loučil se.