Článek
V Křenovicích zná Spáčila snad každý. „Teď zrovna utíkal na obecní úřad,“ řekla mi místní pošťačka na dotaz, kde nejstaršího kandidáta najdu. Když viděla moje nevěřícně povytažené obočí, neboť moje představa 102letého člověka nekoresponduje s čiperným pobíháním po vsi, ještě dodala: „To byste měl vidět, jak rychle jezdí na kole!“
Na zvonění u upraveného baráčku ve stínu staré hrušky nikdo nereaguje, ale za chvíli už se po silnici rázným krokem blíží bělovlasý muž.
„Pojďte dál, můžeme si popovídat,“ zve mě sympatický stařeček, kterému by na první pohled člověk hádal nejméně o dvacet let méně. „Přemlouvat mě nemuseli, já sám jsem jim před pár měsíci řekl, že za ně budu klidně kandidovat. No a domluvili jsme se,“ překvapí hned v úvodu Spáčil, který svoji kandidaturu nebere na lehkou váhu.
Sportoval, znal se se Zátopkem
Sám si sepsal dokonce i volební zpravodaj, který nechal stokrát okopírovat a s jeho pomocí hodlá proniknout do místní politiky. „Zpravodaj jsem napsal, abych lidem ukázal, jak funguje tady naše zastupitelstvo,“ zazní v jeho hlase kritický tón.
Spáčilova celoživotní láska je sport. Už jako mladý kluk nevynechal jedinou příležitost běhat, a když v roce 1928 narukoval do československé armády, stal se i přeborníkem pluku. „Sto metrů jsem běhal pod dvanáct vteřin, do výšky jsem skákal metr osmdesát a do dálky šest metrů. Byl jsem známý sportsmen,“ pokyvuje hlavou vitální stařeček.
Díky sportovnímu nadání si měl co říci i s legendárním olympijským vítězem Emilem Zátopkem. „Jeden čas bydlel na vedlejší ubikaci, takže jsem s ním byl denně ve styku,“ zavzpomínal Spáčil.
Byl v odboji
Sám měl pohnutý život. Dětství prožil za těžkých časů první světové války, po obsazení republiky Němci o dvacet let později se zapojil do odbojového hnutí. „V naší továrně jsme s přáteli distribuovali zakázané tiskoviny, dělali jsme sabotáže, které nebylo vidět, a tím jsme narušovali výrobu. Cívky pro elektrosoučástky německé armády jsme natírali letovací pastou, aby rychle oxidovaly, nebo jsme v peci nechali shořet transformátory pro muniční továrnu,“ vrátil se ve vzpomínkách o více než šedesát let nazpět.
Pečuje o zahrádku
I ve svém vysokém věku je každý den aktivní. „Mám zahrádku, každý rok si udělám záhon petržele, mrkve a cibule, tu už mám i vysušenou. Chodím do zahrady i k dceři. Sleduji politiku, čtu noviny, podívám se i na televizi,“ vypočítává své aktivity Stanislav Spáčil, který se navíc ve volných chvílích ještě zabývá historií odboje.
„Třeba lidé kvůli mně dají straně o pár hlasů víc. A kdyby náhodou zvolili i mě, tak do zastupitelstva půjdu. Jen aby mě nakonec jako nejstaršího neudělali ještě starostou,“ směje se při loučení a pospíchá za další prací.