Mrazových i ledových dnů v Česku ubývá stále rychleji

V tomto desetiletí byl přitom úbytek mrazových dnů nejrychlejší, ubylo  jich 11 proti předchozí dekádě, řekl klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. S ohledem na klimatické změny má tento trend pokračovat.

Stejně jako ubývá mrazových dnů, ubývá i ledových dnů, tedy těch, kdy teplota za celý den nevystoupí nad nulu. Úbytek těchto dnů je ještě výraznější. Zatímco v letech 1961 až 1970 jich bylo průměrně 47,1, v minulé dekádě už jen 23,9, tedy polovina. Výskyt ledových dnů v poslední dekádě dokazuje, jak byla výjimečná. Zatímco v dekádách od roku 1981 do 2010 byl průměrný počet ledových dnů mezi 33 a 37, v posledních deseti letech nastal razantní propad.

„Do let 1961 až 1980 datujeme více než polovinu všech rekordů s nejnižšími teplotami pro jednotlivé dny, naopak do let 2000 až 2020 spadá polovina všech rekordů s nejvyššími hodnotami, a to jak v zimních, tak v letních měsících. V poslední dekádě klesaly teploty výrazně méně k nízkým hodnotám než před 60 lety a extrémní mrazy už nejsou zdaleka tak silné a časté," řekl Zahradníček.

Pro klimatology není současný vývoj překvapením. Vývoj teplot a počty mrazových dnů odpovídají 15 let starým predikcím, blíží se spíše pesimistickému odhadu a je vzdálenější střednímu odhadu.

Tyto odhady jsou založené na množství emisí oxidu uhličitého v atmosféře. Pesimistický odhad pracuje s tím, že se v budoucnu nebudou emise nijak regulovat, střední odhad pracuje s tím, že se emise budou regulovat, ne však striktně omezovat. Počet mrazových dnů se má dále snižovat. Rychlejší spád má nabrat jejich úbytek v pesimistickém scénáři po roce 2050. Na konci století už má podle něj být jen 32 mrazových dnů, podle středního scénáře 68.

„Přitom v Česku stačí v zimě malé oteplení, abychom zimu vnímali jako teplou a chudou na sníh. Průměrné teploty se v nižších a středních polohách pohybují kolem nuly. A když bude místo minus jedna plus jedna, tak místo sněžení bude pršet a sníh se v těchto polohách kvůli klesajícímu počtu mrazových dnů ani neudrží,” řekl Zahradníček. Proto lze do budoucna počítat se sněhem stabilněji a častěji prakticky jen na horách, kde růst teplot nebude pro sněhovou pokrývku tak fatální, protože i tak tam bude stále dostatečná zima pro udržení sněhové pokrývky. „Už nyní v nížinách prší víc než v minulosti a sněhu je méně,” doplnil Zahradníček.

Zásadní dopady, které mají negativní vliv i na člověka, jsou dva. Menší množství sněhu znamená slabší doplňování podzemních vod, pro které je výška sněhové pokrývky klíčová. „Druhým dopadem je nepříznivý vliv na vegetaci a půdu. Sníh je přirozeným krytem, který pomáhá přečkat mrazy. Holomrazy jsou pro rostliny i půdu výrazně horší,” řekl Zahradníček.

Teplejší a kratší zima má negativní dopad i na ovocnáře v teplejších oblastech. Dřívější konec zimy a nástup jara dříve probudí stromy. „Nezdá se však, že by mělo klesat riziko dubnových mrazů. Zatímco v současnosti je pravděpodobnost poškození rozkvetlých stromů mrazem na jižní Moravě 25 procent, na konci století se může posunout až na 60 procent, což je každý druhý rok. Už se pomalu ani nevyplatí pěstovat meruňky, protože náklady na obranu proti mrazům převýší výnosy z prodaného ovoce. A někdy ani nemusí být účinné,” uvedl Zahradníček.