Mladí řídí bezpečněji, ale jsou nejrizikovější

Ve své analýze za loňský rok BESIP upozorňuje, že nejvyšší počet nehod mladých byl před pěti lety, a to 10 606.

„Rok 2019 přinesl téměř pětiprocentní pokles, který pokračoval také v roce 2020. Celkem bylo v tomto roce vinou mladých řidičů evidováno 8743 nehod, což je meziročně o 803 méně,“ píše se v analýze.

S tím klesl i počet úmrtí. Na silnicích loni zemřelo vinou řidičů do 24 let 66 lidí, což je o 18 méně než v roce 2019. Ubylo i těžce zraněných, jejich počet klesl z 270 na 238.

Celkem bylo loni v Česku 94 794 nehod, zemřelo při nich 460 lidí a vážné zranění utrpělo 1807 osob. Dvanáctiprocentní pokles nehod a nejnižší počet obětí od roku 1961 je podle policie daný zejména tím, že koronakrize loni hlavně na jaře výrazně utlumila provoz.

Ale i při zohlednění tohoto faktoru jsou mladí šoféři ve srovnání s ostatními věkovými kategoriemi nejrizikovější. Další riziková skupina – senioři nad 65 let – zavinili loni v osobních autech o 1600 nehod méně.

Rizikovost nezkušeného mlá­dí reflektují také pojišťovny. „Věk může být jedním z cenotvorných parametrů stejně jako třeba bonusy, malusy, místo bydliště, typ vozidla a podobně. Každá pojišťovna má ale vlastní obchodní strategii, může se tedy lišit důraz na jednotlivé parametry,“ uvedla pro Právo mluvčí České asociace pojišťoven Veronika Nová.

V pojišťovně Uniqa považují za nejrizikovější řidiče až do věku 28 let. „Tito řidiči, navíc jsou-li z velkých měst a jezdí-li silnými auty (a pokud už bourali, tak tím hůře), mají u nás nejvyšší sazby povinného ručení. Tarif tvoříme podle více než 20 parametrů jak na straně řidiče, tak i vozidla,“ řekla Právu mluvčí Eva Svobodová.

I v Allianz berou v potaz věk řidiče. „Konkrétní koeficient, který je závislý na věku, je u mladších pojistníků vyšší než u starších, protože to odpovídá reálnému riziku a škodní potřebě,“ potvrdila za pojišťovnu Kateřina Ikráthová.

Pro snížení nehodovosti mladých řidičů je podle Centra dopravního výzkumu (CDV) zapotřebí změnit vzdělávací systém v autoškolách. Jako inspiraci uvádí rakouský model rozdělený do dvou fází. Po získání řidičáku projde začínající řidič v horizontu 12 až 14 měsíců další vzdělávací fází, jež zahrnuje zdokonalovací jízdy, teoretický i praktický trénink bezpečného řízení v trvání šesti hodin a skupinový rozhovor s dopravním psychologem.

„Model dvoufázového vzdělávání byl v Rakousku zaveden v roce 2003. Jak ukazují čísla z roku 2013, nehodovost mladých řidičů pak klesla o více než třicet procent,“ upozornilo CDV.

Ministerstvo dopravy tomuto modelu ale nakloněno není. „Myslíme si, že není spravedlivé trestat někoho preventivně extra školeními. Byť jsou začínající řidiči rizikovější skupinou, drtivá většina začínajících řidičů nezpůsobí dopravní nehodu. Nevidíme tedy důvod k trestání všech v podobě dvoufázového vzdělávání,“ sdělil Právu šéf resortu Karel Havlíček (za ANO).

Ministerstvo místo toho preferuje britský model, který za­neslo i do návrhu novely bodového systému. Ta počítá s tím, že noví řidiči budou mít první dva roky k dispozici pouze šest bodů místo dvanácti.

„Když se začínající řidič vyboduje, systém s ním pracuje. Musí absolvovat přezkoušení z odborné způsobilosti a dopravně psychologické vyšetření. Tedy ten, kdo to potřebuje, má náležitou další podporu nad rámec výuky v autoškole,“ dodal Havlíček.

Novela bodového systému ale uvízla ve Sněmovně - dosud se neprojednala ani v prvním čtení, a tak vzhledem k blížícímu se konci volebního období skončí u ledu.