Článek
Paní Milena B. si požádala o zřízení soukromé školy ve středně velkém městě v Čechách, ale ministerstvo školství jí povolení neudělilo.
„Ale pořád tady bylo dost rodičů, kteří toužili po našem alternativním programu, který jsme mohli nabídnout. A tak jsme se dali cestou, která je možná na hraně pravidel,“ řekla Právu paní Milena.
Domluvila se s ředitelem veřejné školy, že všechny děti, které by nastoupily k ní do nové školy, přijmou na jeho základní škole a všem jim pak schválí program domácího vzdělávání.
Pro ředitele z toho plyne povinnost jednou za čas ověřovat, jestli nejsou děti zanedbané.
Tyto děti si převzala pod svá křídla paní Milena a vyučuje je podle moderních metod. Ale vyjde to draho, protože nemá nárok na příspěvky ministerstva jako ostatní soukromé školy.
Loni zamítli 23 žádostí ze 48
Se svými plány narazil i šéf vzdělávací společnosti Scio Ondřej Šteffl. O docházku v osmi školách různě po republice je velký zájem, přesto mu v otevření dvou nových škol úřady zabránily. Podobně narazily i další projekty.
V důsledku všeho vznikají tzv. komunitní školy, které stejně jako v případě paní Mileny nemají nárok na státní příspěvky.
Loni resort školství odmítl 23 žádostí o zřízení soukromé školy ze 48. Zbytek povolil, ale o něco méně jich skutečně zahájilo činnost. Ze 180 soukromých škol se tak jejich počet loni rozrostl na 196 s 13 702 žáky. Celkově bylo základních škol 4155 pro 926 108 dětí.
Před devíti lety bylo soukromých škol jen 72 a v nich 5710 žáků. Od té doby počet soukromých škol rostl a třeba v roce 2015 odmítlo ministerstvo jen pět z 53 žádostí.
Pak se ale šrouby utáhly. Vedení resortu připustilo, že na vznik nových škol začalo pohlížet přísněji, ale důvodem zamítnutí byl vždy nesoulad s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvojem vzdělávací soustavy ČR nebo příslušného kraje.
Tím může být i fakt, že v lokalitě zamýšlené soukromky jsou veřejné školy s nenaplněnými kapacitami, tudíž by otevření další školy mohlo být plýtváním penězi.
V důsledku toho vznikají tzv. komunitní školy, které stejně jako v případě paní Mileny nemají nárok na státní příspěvky. Ve statistikách se nevedou, ale příznačný může být nárůst dětí v režimu domácího vzdělávání v prvním stupni. Zatímco před devíti lety jich bylo 473, předloni 1620 a loni 1979.
„Proti principu právního státu“
Šteffl se ale proti postupům ministerstva postavil a podařilo se mu dát dohromady dostatečný počet senátorů, kteří podali stížnost k Ústavnímu soudu právě proti zmíněným ustanovením. Je mezi nimi i místopředseda Senátu a uznávaný dlouholetý ředitel veřejné školy Gymnázium Jana Keplera v Praze Jiří Růžička.
„Omezovat administrativním opatřením vznik alternativních škol nepovažuji za správné. Rodiče chtějí pro své děti vždycky to nejlepší vzdělání, tak jim ho nabídněme. Ideální by bylo, kdyby tu poptávku naplnily veřejné školy. Ale pokud tomu tak není, tak to musí dělat soukromé školy nebo alternativní vzdělávací proudy,“ popsal svou motivaci Právu.
„Děti začínají chápat, že to, co je ve škole učí, jim k ničemu nebude,“ říká Ondřej Šteffl.
Senátoři požadují, aby ústavní soudci příslušná ustanovení ze zákona vyškrtli. Podle nich je regulace na základě dlouhodobých záměrů v rozporu s principy právního státu a dělby moci. Zejména proto, že dlouhodobé záměry jsou politické koncepční dokumenty, nikoli právně normativní. Odkazují i na dřívější rozhodnutí ÚS ohledně přístupu ke zdravotní péči.
Dále pak prý současná úprava zasahuje do práva dětí na vzdělání, do práva rodičů rozhodovat o způsobu výchovy a vzdělávání svých dětí a odporuje mezinárodněprávním závazkům. V rozporu má být i se zásadou nevázat stát na konkrétní ideologii a se „současnou snahou o zachování demokratických hodnot státu“.
Naučit užitečné
Podle odborníků vznikají soukromé školy z popudu nespokojených rodičů. „Skupina rodičů obvykle obejde tak pět škol, a když si žádnou nevyberou, tak si založí vlastní,“ řekl Tomáš Feřtek z centra pro informace ve vzdělávání EDUin.
„Rodiče chtějí, aby se dítě něco naučilo, a co se naučí, aby mu bylo užitečné. A aby ta škola byla schopna pracovat s jeho individualitou. V jedné komunitní škole ve Vrchlabí to definovali přesně: chceme respekt k individualitě dítěte a aby převažovala aktivita dítěte nad aktivitou učitele,“ vysvětlil.
Kontrast mezi soukromou a veřejnou školou je podle něj evidentní, ale jsou i značné rozdíly mezi veřejnými školami. Na jednu ve městě se hlásí děti ze širokého okolí i s tím, že šance na přijetí jsou kvůli vysokému zájmu nízké.
