Článek
O tom, zda že by mikroplasty zařadil mezi ukazatele kvality pitné vody, Státní zdravotní ústav (SZÚ) neuvažuje. Neexistují podle něj žádné vážné indicie, že by tyto částice představovaly pro člověka zdravotní riziko.
Podle ředitelky SZÚ Heleny Kazmarové by musel existovat důkaz, že jsou člověka nebezpečné. K tomu by muselo být jasné, při jaké koncentraci může k poškození zdraví dojít, a také je nutné mít jasnou analytickou metodu, jak mikročástice ve vodě spolehlivě určit. „Ani jedna z těchto podmínek ale není v současné době splněna,“ sdělila Právu Kazmarová.
Drahá ultrafiltrace
Mikroplasty se dají z vody odstranit jedině velmi jemnou membránovou filtrací. Jak Právu potvrdil Jindřich Kotas, technolog z firmy EuroClean, která se úpravami vody zabývá, „membránové filtry jsou velmi drahé a při protlačování vody přes ně dochází kvůli jejich odporu i k obrovským tlakovým ztrátám“. Jedním z mála vodárenských podniků v Česku, který má nainstalované ultrafiltrační zařízení schopné zachytit velmi malé částice o rozměrech od 0,01 do 0,05 mikrometru, a tedy i velkou část mikroplastů, je úpravna vody v Březové, patřící podniku Vodárny a kanalizace Karlovy Vary.
„Jen pořízení ultrafiltračního zařízení nás přišlo na 50 miliónů korun. Pokud by si to podnik nechal udělat na klíč, stálo by to výrazně více,“ potvrdil Právu technický náměstek Zdeněk Frček.
Současně musel podnik do úpravny instalovat i čerpadla. Voda na vstupu do filtru, přes který prochází až 350 litrů za vteřinu, musí mít tlak kolem 2,5 atmosféry. „Náklady na kubík pitné vody, kterou dodáváme spotřebitelům, se tak zvýšily asi o padesát haléřů,“ uvedl Frček.
Veřejnost ve světě se o mikroplasty v pitné vodě začala zajímat před pár lety, po zveřejnění několika odborných studií. Vědci z Ústavu pro hydrodynamiku akademie věd nedávno uvedli, že tyto drobné částice plastu jsou i v pitné vodě v Česku. Zjistili, že v litru upravené pitné vody zůstává 300 až 900 těchto částic.
Zanedbatelné riziko
Riziko plastových vláken z pitné vody je však podle názoru SZÚ zanedbatelné a nemá smysl se jím speciálně zabývat.
Ústav už loni na studii s podobnou tematikou neziskové organizace Orb Media uvedl, že stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (zákal a pozůstatky těl různých organismů) a činit běžná opatření při zvýšených hodnotách.
SZÚ toto stanovisko počátkem září doplnil o poznatek, že by mikroplasty mohly vázat nebezpečné látky. „Pokud by částice vázaly škodlivé látky ve významném množství (např. kovy nebo polyaromatické uhlovodíky PAU, které jsou nejčastěji zmiňovány), pak by se tyto látky nalézaly při rutinní kontrole kvality vody,“ uvedl ústav.
To se ale podle SZÚ neděje, každým rokem je na přítomnost kovů a PAU analyzováno zhruba šest tisíc vzorků pitné vody v celé ČR, ale překročení limitní hodnoty není nalézáno buď vůbec, nebo v jednotkách případů (a naprostá většina výsledků je pod mezí detekce metody).