Maláčová: Příspěvky na mzdy mohou pokračovat i přes podzim

Důležité je říct, že program Antivirus zatím nekončí. Prodloužili jsme ho do srpna, abychom měli pokrytou dobu, než uvidíme, co se stalo ve druhém čtvrtletí v ekonomice. To ale neznamená, že na konci srpna skončí.

Odhady nezaměstnanosti od ekonomů z Národní ekonomické rady vlády (NERV) i z Ústředního krizového štábu se pohybují mezi 7 a 10 procenty.

Kolegové z mého ministerstva ze sekce zaměstnanosti se s ohledem na zkušenost z minulé hospodářské krize domnívají, že na podzim to může být 7 procent.

V každém případě by byla taková nezaměstnanost na české poměry vysoká.

Ano, jedno procento je asi 70 tisíc lidí, takže se to dá spočítat, že by to mohlo být kolem půl milionu. Proti dnešku by to byl zhruba dvojnásobek. Cílem je, aby tento scénář nenastal.

To číslo se každý den vyvíjí, nyní je to 700 tisíc zachráněných pracovních míst.

To právě nešlo, protože když jsme museli kvůli epidemii zavřít velkou část provozů, tak by jim jen odpuštění odvodů finančně nepomohlo. V době vypnutí ekonomiky firmy potřebovaly úplně jiné částky. V áčku (režim A programu Antivirus – pozn. redakce) stát proplácí 80 procent a v béčku 60 procent ze superhrubé mzdy. Céčko je o 25 procentech hrubé.

Teď, když už jsme uvolnili ekonomiku, je režim C dobrou pomocí. Na počátku krize jsme museli poskytnout hodně velké finanční injekce, aby se podniky nesesypaly a nemusely propouštět lidi. Uhradili jsme velkou část nákladů na náhrady mezd. A teď pomáháme malým firmám do 50 zaměstnanců, které u nás zaměstnávají nějakých 88 procent lidí, tak, že jim odpouštíme povinné odvody na sociální pojištění. Stále ale platí, že si menší firmy mohou vybrat, zda využijí režim B, nebo C.

Reálně se rozhodneme v půlce srpna, protože čekáme kompletní čísla za druhý kvartál a makroekonomickou predikci, a to bude také 15. srpna. Vláda se sejde a budeme to mít všichni na stole.

Přemýšlíme. Chtěla bych typický německý kurzarbeit. To znamená, že by firma, z různých důvodů, ať už kvůli chybějícím subdodávkám, chybějící rozhodné části zaměstnanců nebo výpadku poptávky, mohla jít dolů na zkrácené úvazky. Chtěla bych přitom, aby stát platil firmám třeba dvě třetiny a zbytek aby dofinancoval přímo zaměstnancům za předpokladu, že se budou rekvalifikovat atd.

Nešlo. Němci na tom pracovali roky. To není žádná legrace nastavit takový systém a vyzkoušet ho za provozu a my jsme na to měli dva týdny. Ani v Německu nevznikl takto rychle.

Už na tom pracujeme. Na úrovni tripartity máme pracovní skupinu a diskutujeme o tom. Je to i mnohem zajímavější věc z dlouhodobého hlediska – krize se časově využívá k rekvalifikaci, zároveň lidem neklesají mzdy, to znamená, že ani nedochází k poklesu spotřeby v ekonomice. Firmám se uleví, krizi využijí jako šanci a zaměstnanci mají jisté peníze.

Už několik týdnů na ministerstvu pracujeme na tzv. Nárazníku, což je náš plán přípravy na masovou nezaměstnanost. Je tam skutečně mnoho konkrétních kroků, co bude potřeba změnit. Jakmile bude hotový a prodiskutovaný koaličně, tak ho zveřejníme.

Je to o kompletní změně aktivní politiky zaměstnanosti ve smyslu modernizace, o navýšení podpory v nezaměstnanosti, protože teď ji máme průměrně 8,5 tisíce. A víte, že debata v koronakrizi byla o tom, že za 15 tisíc korun se nedá vyžít a lidé, kteří celý život pracovali, přišli kvůli viru o práci a najednou mají dostat pouze 8,5 tisíce. To je nespravedlivé.

Druhá věc je, že sledujeme jev, že lidé sice nepřicházejí o práci, ale čelí velkému tlaku na dobrovolné snižování mezd. To je něco, co se mi krajně nelíbí, protože by to mohlo za několik málo týdnů anulovat pozitivní nárůst mezd za posledních pět šest let a lidé by na tom byli rázem stejně jako třeba v roce 2014. Navíc když budou klesat mzdy, tak klesne spotřeba a máme další průšvih v ekonomice.

Například tím, že podmínka poskytované státní pomoci je zachování objemu mezd, tak jak to děláme v programu Antivirus. Nebo také tím, že podpora v nezaměstnanosti nebude tak nízká, že lidé budou ochotni přistoupit na vše, jen aby neskončili na podpoře v nezaměstnanosti.

Vedle toho se ale chceme podívat třeba i na evidenci volných pracovních míst. Teď jich je 331 tisíc a některá tam visí už roky. Je otázka, jestli by se neměl udělat pravidelný reset a jestli by neměla existovat povinnost zaměstnavatelů to pravidelně aktualizovat, jestli to místo skutečně existuje.

Budeme se také muset poučit z vývoje, co se týká dohod o provedení práce a pracovní činnosti, to znamená, že stát bude potřebovat evidenci o tom, že dohody existují, kolik jich je a v jakém rozsahu. Jinak je pak velmi složité připravit spravedlivý kompenzační bonus, o kterém se diskutovalo. Budeme se muset podívat i na agentury práce, ještě více se zaměřit na potírání nelegálního zaměstnávání atd.

V tuto chvíli máme připravené tři scénáře: minimalistický, kompromisní a pak spravedlivý. Záležet bude na tom, jak se bude situace vyvíjet, jak moc naroste nezaměstnanost a jak se budou vyvíjet politická vyjednávání.

To je spravedlivá verze, aby průměrná podpora v nezaměstnanosti byla zhruba 15 tisíc korun.

Myslím si, že to změní vnímání lidí. Ještě na začátku března jsme poslouchali v rámci projednávání různých zákonů výroky typu: k čemu potřebujeme stát, na co nám stát je. Když se vyhlásil stav nouze, tak reakce byly úplně opačné: pomoz mi, státe, starej se, přece mě nenecháš bez prostředků. Dopad to bude mít.

Myslím si, že to, co se v posledních měsících dělo, dlouhodobě povede k posílení sociálního státu, to ano. Ale stát musí také zakročit, zejména proti prekarazaci práce. To bude velká lekce současné krize, nikdo nesmí zůstat bez sociálního zabezpečení, aby se neopakovala situace, že ze dne na den se lidé ocitnou bez příjmů.

Až tuto krizi zvládneme, budeme muset přistoupit k debatě o tom, kdo konkrétně to bude platit. Bylo by ale velmi nešťastné, kdybychom nadále měli současné nastavení daní, kdy největší příjmy státního rozpočtu plynou buď z DPH, nebo z vysokého zdanění práce. Tedy že příjmy státu v současnosti stojí na seniorech a zaměstnancích. Takže tohle nás nemine a asi by bylo zajímavé začít debatu nejenom s ohledem na krizi, ale také na důchodovou reformu…

Problémem českého daňového systému jsou majetkové daně a odliv kapitálu. Já bych nechtěla, aby to zase znovu platili lidé s nízkými a středními příjmy. Nepřipustíme, aby se zase navyšovalo DPH, protože to dopadá nejhůř na důchodce, a nechci, aby se navyšovalo zdanění práce zaměstnanců. Naopak si myslím, že zdanění práce se má snižovat.

Tím pádem vidím prostor pro zvýšení majetkových daní pro superbohaté nebo zdanění kapitálu, protože to je u nás také mizerné. Máme typický východoevropský daňový mix, strašně nespravedlivý. Potřebujeme se oprostit od toho devadesátkového modelu. Když se ale podíváte na programy jednotlivých politických stran, tak se tím skoro nikdo nezabývá. Pořád jedeme v mentalitě ekonomické transformace.

Matky samoživitelky mohou být buď OSVČ, nebo zaměstnankyně. OSVČ dostaly kompenzační bonus plus ošetřovné, to znamená, že od státu obdržely podporu zhruba 30 tisíc měsíčně, a myslím si, že je to velmi slušná částka. Dokonce si myslím, že většina politických stran protežovala OSVČ na úkor zaměstnanců, snažila jsem se to maximálně korigovat.

Co se týká zaměstnanců, tam jsme šli od 1. dubna na 80 procent ošetřovného, což je – zjednodušeně řešeno – do průměrné mzdy asi 95 procent předchozího čistého příjmu. Pokud tito lidé pracovali na dohodu, odváděli z ní odvody a ta jim byla vypovězena, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti a ostatní dávky, jako např. dávky na bydlení, přídavky na dítě atd. Pokud pracovali na nepojištěnou dohodu, tzn. pod tři, resp. deset tisíc Kč měsíčně, tak je pro ně nejlepší a nejrychlejší skutečně mimořádná okamžitá pomoc.

V posledních týdnech si požádalo zhruba tisíc lidí a její průměrná výše byla 9100 korun. Což ukazuje, že tento nástroj funguje.

Ale protože stále existují názory zejména některých členů ústředního krizového štábu, že by pomoc přes „mopku“ měla být masivnější, startujeme druhou fázi naší kampaně. V ní se snažíme upozornit lidi, že pokud se kvůli koronaviru dostali do skutečně existenčních potíží, tak se mají obrátit na úřady práce.

Dohodli jsme se s Českou poštou, že nám pomohou šířit informace o „mopce“ nejen na svých pobočkách, ale třeba i přes výpisy SIPO. Jednáme také s obchodními řetězci, že by i přes ně mohla probíhat distribuce informačních letáků. Kampaň plánujeme i na internetu a už proběhla i v bezplatném tisku a na plakátových plochách ve 120 městech po celé ČR.

Jsem přesvědčena, že obecně ano. To, že jsme v rekordním čase dokázali postavit na nohy program Antivirus, ukazuje, že když jsou úřady práce dobře řízené, tak fungují skvěle.

Proto jsme přišli s režimem C, který byl teď v úterý definitivně schválen. Jedná se o možnost odpuštění odvodů, úřadům práce to uleví. Podporu v režimech B a C nebude možné čerpat současně a režim C bude mít na starosti správa sociálního zabezpečení. Té navíc odpadne ošetřovné kvůli zavřeným školám. Úřady práce se budou moci koncentrovat na béčko, které budou dál využívat jen větší firmy. Je to z pohledu našeho resortu dobře zapadající a zvládnutelný systém.

Startujeme také program Outplacement, kvůli kterému posilujeme úřady práce o 150 lidí placených z evropských fondů. Lidé se budou moci přihlásit na úřad práce, i když budou ještě zaměstnaní.

Pomůže se jim v celé paletě praktických věcí, už od toho, že se s nimi sepíše životopis. Může jít o lidi, kteří pracovali na stejném místě třeba dvacet let a dnes se životopis píše už jinak. Učíme je také hledat na internetu práci přes různé portály, dostávají rekvalifikace nebo různé vzdělávací kurzy. Opatření budou ale i na straně zaměstnavatele. Budeme poskytovat příspěvky těm, kteří zřídí nové pracovní místo a zaměstnají člověka, který o práci přišel.