Maláčová chystá zpřísnění pro nezaměstnané

Maláčová ke zpřísnění sankcí uvedla, že pokud někdo registrovaný na úřadu práce odmítne nabídku zaměstnání, „měl by být minimálně vyloučen z evidence práci hledajících na více měsíců, než je současná úprava“.

V současnosti postih činí tři až šest měsíců podle míry závažnosti prohřešku. Za nespolupráci bylo takto od května do října vyškrtnuto 45 011 lidí. Takoví lidé ztrácejí nárok na dávky v hmotné nouzi, zůstává jim jen existenční minimum ve výši 2200 korun. Přicházejí o příspěvek na živobytí, bydlení a třeba také o státem placené zdravotní pojištění.

Zbývá jim jen doplatek na bydlení, který do jisté míry závisí na úsudku místních úředníků. Ještě mohou žádat o dávku mimořádné pomoci, a to třeba každý měsíc, ale opět záleží jen na úředníkovi, jestli ji schválí a v jaké výši.

Jenže ani úřad práce neví, jací lidé, kolik z nich a z jakých důvodů nabídku práce odmítají. Vyškrtnutí z evidence se skrývá pod pojmem „odmítnutí součinnosti“, což obsahuje i případy, kdy lidé opomenou přijít ve stanovenou dobu na schůzku s úředníkem. Nápad prodloužit restrikci až na rok ombudsmanku pobouřil.

„To je naprosto nepřiměřené opatření, které neumí vůbec domyslet důsledky na život těch lidí. To je děsivá myšlenka, že někoho vyřadíte z úřadu práce na rok, kdy bude bez pojištění. Budou mu vznikat dluhy apod. Ty dopady jsou hrozné,“ řekla Právu.

Šabatová léta upozorňuje, že už současný systém je příliš přísný a obzvláště tvrdé dopady má například na seniory. Ti tvoří až třetinu osob v evidenci.

Podle Aleny Zieglerové z Institutu pro sociální inkluzi, která se dávkovým systémem v České republice dlouhodobě zabývá, jsou restrikce nesmyslné, protože pouze prohlubují problémy bezprizorních lidí a nic dobrého jim nedodají.

„Otázkou je, za co je sankce vyškrtnutí z evidence udělena. V drtivé většině to není za odmítnutí nabídky práce nebo rekvalifikace. Je to vždycky za to, že ten člověk pozapomněl přijít na úřad práce v danou dobu a přišel jindy. Nebo třeba prostě nepřišel a omluvil se jinak než písemně,“ popsala Právu.

Zdůraznila, že i v době rekordní zaměstnanosti zůstávají pro trh práce neatraktivní lidé hlavně ve věku od 55 let výše, někdy i do věku 68 let. Tvoří až třetinu současných nezaměstnaných, kteří se zle potýkají i na trhu s bydlením, o které i se současnými penále mohou jednoduše přijít. Obzvláště když ani mzdy nedrží krok se stále se zvyšujícími cenami bydlení, natožpak dávky.

Podle Zieglerové lidem bez podpory nakonec nezbyde než se dát na černou práci. „A co je účelem? Vrátí se do evidence poučenější? Ne. Vrátí se tam se ztrátou důvěry ve stát, že jim nepomohl,“ řekla Zieglerová s tím, že úřad práce často vyškrtne z evidence i klienta, pro něhož ani žádné umístění nemá.

Úřad ombudsmana se od ledna letošního roku zabýval zhruba 80 stížnostmi kvůli vyřazení z evidence úřadu práce. Milena Zmeškalová, právnička z úřadu ombudsmana, připomněla, že na příliš přísný, zákonem daný, režim sankcí na úřadu práce poukázal už první ombudsman Otakar Motejl.

Zmeškalová ovšem odkazuje na nedávný verdikt Nejvyššího správního soudu, podle nějž nelze kvůli drobným prohřeškům člověku zničit životní jistoty.

„Podle NSS spočívá role úřadu práce především v pomoci potřebným, ne v tvrdém trestání a odmítání pomoci každému, kdo, byť jen nepatrně, pochybil. Tento judikát by mohl nasměrovat úřad práce, aby se zodpovědně zabýval tím, zda porušení povinnosti v konkrétním případě dosáhlo intenzity maření součinnosti,“ řekla Právu.