Ludwig: Zaspali jsme masivní testování i očkování

Vláda se slovu lockdown vyhýbala, ale v porovnání s ostatními zeměmi to lockdown byl. Měli jsme zákaz vycházení, zavřené restaurace. Když bylo nejhůř, tak už moc přitvrdit nešlo.

To ne. Česko má pořád dny, kdy má kolem stovky obětí koronaviru denně, což při přepočtu je podobně tolik, co měla Itálie v nejhorším období.

Jednak měla opatření přijít daleko dřív a taky se mělo rozjet antigenní (AG) testování, o kterém i pan premiér před asi třemi týdny říkal, že se to tady zavede. Ale nepodařilo se to před Vánoci nasadit v takovém množství, v jakém by bylo třeba.

Bereme to jako velké selhání, protože AG testy mohly výrazně situaci zlepšit. Dovedu si představit, že by mohly být otevřené restaurace, což by v kombinaci s masivním AG testováním šlo. Bohužel se to nezavedlo a je tady opět riziko toho, že se tady bude zavírat. A to nikdo opravdu nechce.

Velmi důležité je sledovat takzvaná nadúmrtí. Je to porovnání počtu zemřelých z letoška s průměrem za minulé roky. A jak z dat nadúmrtí vyplývá, v nejhorších týdnech umíralo dokonce o 30 až 40 procent více lidí, než uvádějí oficiální covidová čísla.

Takže pravděpodobně těch lidí, kteří umřeli v souvislosti s covidem, je víc, než je ve statistikách. Odhadujeme, že jich je touto dobou 12 až 13 tisíc. Nárůst je způsoben covidem, ale i omezením jiné zdravotní péče, mohou tam být sekundární zdravotní problémy. Ale hlavní problém je opravdu covid. Takže statistiky porovnávání s minulými roky jasně ukazují, že se neumírá s covidem, ale bohužel opravdu na covid.

My jsme na tom stále hůř při přepočtu úmrtí na milion obyvatel apod. Bohužel spousta Čechů už na to rezignovalo. Když problém trvá dlouho, tak je strašně těžké znova a znova lidi přesvědčovat, že je to problém. Čísla jsou stále velmi vysoká, ale zvykli jsme si na to. A to i na to, že nám umírá stále až sto lidí denně. Lidi už jsou vůči tomu apatičtí.

Je to smutné, protože za každým tím číslem ve statistice je unikátní životní příběh. Umírají lidé, kteří jsou něčí babičky, dědečkové, a podle studií víme, že by zde byli v průměru ještě 10 let.

Odehrává se tady největší zdravotní krize od 2. světové války, ale mnozí lidé se na to už nechtějí koukat. Z psychologie víme, že jedna ze základních reakcí na stres je popření.

To je reálné, podnikatelé jsou na hraně svých možností a rezerv. Odehrává se tu spousta lidských tragédií, lidi ztratili práci. Ale kdybychom se chovali jako Německo, kdybychom včas zavedli roušky, včas některé věci omezili a zároveň podnikatelům omezení kompenzovali, mohli jsme být na tom podstatně lépe – jak podle počtu úmrtí, tak ekonomicky.

Ukazuje se totiž, že státy, které zavedly opatření dříve, tak jsou z toho také dřív venku a jejich ekonomika tolik neutrpí.

Je velké selhání vlády v komunikaci, ale i v řízení krize, že to šlo ode zdi ke zdi. Jeden den otevřít, druhý zavřít, a to vede jen k tomu, že jsou z toho lidé unavení. A vůbec se jim nedivím. V porovnání s jinými státy je to dost tragické, jak naše vláda komunikovala opatření a jakým způsobem je během celého půl roku nekoncepčně zaváděla.

Ano, opět si vezměme model z Německa. Segmenty, které jsou kvůli lockdownům omezené, tak vlastně mají vysokou kompenzaci. Je to spravedlivé. Když je živelní katastrofa a stát musí třeba někomu zabavit kus pozemku, tak je jim to taky kompenzováno. Tady je to stejné.

Kvůli tomu, abychom to jako celek zvládli, tak je omezen jeden segment, a každý by měl být kompenzován. V Rakousku, Německu tento model funguje od dubna, takže stačilo použít, co už je vymyšleno.

Ale když to neuděláme, tak zchudneme ještě víc, to se nám vrátí jako bumerang. Je to stejné jako s lockdownem. Už jsou dostupná data, která ukazují, že státy, které zavedly lockdown dřív, tak to ekonomiku stálo míň. Těm, co to odkládaly, ekonomika krvácí mnohem víc a déle.

Když uděláme kompenzace, tak firmy nezkrachují a budou ekonomiku dlouhodobě živit. Když je necháme zkrachovat, tak sice krátkodobě na tom ušetříme, ale dlouhodobě bude dopad těžší.

Kdybychom teď čtyři měsíce dotovali podniky, tak to budou dalších deset let ekonomice splácet. Ale když je necháme zkrachovat, tak mnozí už znovu nezačnou. Věřím, že i ti Němci to mají velmi dobře spočítané.

Obávám se, že budeme opakovat to, co se stalo v Americe při Dni díkuvzdání před třemi týdny. Dnes je vidět v USA, že po těch třech týdnech raketově roste počet hospitalizací, a nedá se to vysvětlit ničím jiným, než že se lidé rozjeli po celých Spojených státech a nakazili své příbuzné.

Ten svátek vypadá hodně podobně jako Vánoce u nás, lidé hodně jezdí na návštěvy, potkávají se se svými příbuznými. A právě v rodinách je nejvyšší riziko nákazy. Když je v domácnosti jeden nakažený a rodiny spolu tráví celé dny, tak nakazí pravděpodobně všechny.

Myslím si, že v lednu bude velký nárůst nakažených způsobený Vánoci. A také tím, že jsme podobně jako v létě rozvolnili zase moc brzo, ale žádné doprovodné opatření, jako třeba zmíněné masivní testování, nenastalo.

To je zásadní věc. Německo připravuje logistická centra a my jsme opět zaspali. To už je počtvrté, co jsme něco zaspali. Zaspali jsme s chytrou karanténou, s opětovným zavedením roušek v září, potřetí jsme zaspali s AG testy a teď se řítíme k tomu, že se zpozdíme s očkováním. Začneme, až budou ostatní státy proočkované.

A každý den, kdy je zpožděná vakcinace, stojí strašně moc peněz. Němci si to uvědomují, proto se na to připravují, proto mají ohromný projekt, aby co nejrychleji národ proočkovali a ekonomiku co nejrychleji mohli nakopnout zpátky.

Ale se zkušeností, jak vláda dělala jiné projekty, tak si nemyslím, že očkování zvládne.