Článek
Na posledního rozloučení dorazili vedle rodiny, blízkých a přátel také další někdejší disidenti či Uhlovi pozdější spolupracovníci.
V síni na Uhla zavzpomínala například jeho dlouholetá přítelkyně a disidentka Dana Němcová či ombudsman Stanislav Křeček. Na úvod ceremoniálu promluvil evangelický kněz, chartista a Uhlův dlouholetý přítel Tomáš Bísek.
„Petr byl neúnavný a nedostižný běžec za ideály, které nás spojovaly,” vzpomínala například Němcová.
Smuteční věnec zaslal také prezident Miloš Zeman, ministerstvo kultury, francouzské či slovenské velvyslanectví, polský senát a další instituce z Česka i zahraničí.
Uhl se v období komunistického režimu před rokem 1989 i po revoluci zasazoval o ochranu lidských práv. Poslední rozloučení se konalo symbolicky 10. prosince, na který připadá Den lidských práv.
Statečný, obětavý, vzpomínají na Uhla souputníci z disentu
Uhl společně se svojí ženou patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Kvůli svému přesvědčení strávil za normalizace devět let svého života ve vězení a ani v polistopadové době nepřestal s hájením lidských práv.
Byl spoluzakladatelem, signatářem a aktivistou Charty 77, stál také u zrodu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru (OF), za které byl v roce 1990 zvolen jako člen Levé alternativy poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění.
Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo.
Byl držitelem celé řady ocenění, například medaile Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 1998 udělil prezident Václav Havel, ale i vysokých vyznamenání polských, německých či francouzských.
V roce 2018 obdržel při předávání novinářských cen Karla Havlíčka Borovského za rok 2017 Cenu Opus Vitae za celoživotní prosazování spravedlnosti, lidských práv a za osobní statečnost.
