Lidé se skládají na ohroženou mašinku, oprava bude stát přes tři miliony korun

Sbírka běží od počátku roku a hned v prvních dnech se sešlo na šedesát tisíc korun. Jenže na generální opravu potřebují sehnat 3,1 milionu. A co když se to nepodaří?

„To by byla katastrofa, která by nás srazila na kolena,“ řekl Právu Robert Kučera ze zmíněného sdružení. „Tahle malá mašinka nás totiž drží nad vodou,“ upozornil.

Je to tak trochu začarovaný kruh. Železniční nadšenci si na rekonstrukce a opravy svých muzejních kousků vydělávají téměř výlučně jízdami pro veřejnost. Na letošek je jich v plánu zatím osmnáct, další přibydou během roku. Jenže hned z první, která se měla konat v sobotu 8. ledna, kvůli poruše sešlo.

Pětašedesát let staré lokomotivě 1435 CS 400 – poněkud neromanticky se jí přezdívá Průmyslovka, protože tahala náklady v průmyslových areálech – vyprší v září osvědčení na provoz kotle.

„Celý stroj potřebuje kompletní obnovu. Ty tři miliony zaplatíme specializovaným firmám, my k tomu přidáme spolkové peníze a desetitisíce brigádnických hodin. Když všechno klapne, bude mašina v roce 2023 připravena na další sezonu. Pokud ne, odstavíme Průmyslovku někam na podstavec a nebudeme mít s čím jezdit. A tím pádem nic nevyděláme. Přitom potřebujeme udržovat i další zařízení a historické vagony,“ podotkl Kučera.

Faktem je, že spolek vlastní ještě impozantní parní lokomotivu zvanou Šlechtična. „Jenže tu když vypravíte na trať, tak jsou to obrovské náklady, vyplatí se jen pro jízdy na velké vzdálenosti a skutečně významné akce, třeba z Plzně do Domažlic na Chodské slavnosti,“ vysvětlil Kučera.

Uvedl jeden příklad: výlet z Plzně do asi pětadvacet kilometrů vzdálených Plas a zpět. U Průmyslovky by činily režijní náklady – tedy uhlí, oleje, poplatky za dráhu – třicet až pětatřicet tisíc korun. U Šlechtičny skoro devadesát tisíc. „Jízdenka by pak stála tak nehorázné peníze, že by s námi nikdo nejel,“ konstatoval Kučera.

Loni spolek vypravil třiadvacet nostalgických jízd a svezl přes čtyři tisíce zájemců. „Pokryli jsme náklady, ale nic navíc nevydělali,“ poznamenal Kučera. Skutečnou pohromou však byl první covidový rok 2020.

„Ze čtrnácti akcí se mohly kvůli protipandemickým opatřením uskutečnit pouze dvě, a to ještě bez parní lokomotivy – dalo se totiž jezdit jen v létě, a to nás zase s párou na koleje nepustili kvůli suchu a hrozícím požárům,“ vzpomíná Kučera.

Výsledek? „Museli jsme odmítnout i osmisettisícovou dotaci na renovaci služebního vozu ze čtyřicátých let. Neměli jsme totiž dvě stě tisíc na její dofinancování,“ uzavřel.