Článek
Soud tedy zrušil jen jedno ustanovení této zákonné normy - odstavec 9 paragrafu 7.
Poslanci ČSSD požadovali, aby byl zrušen celý zákon, případně alespoň ta ustanovení, která jsou podle nich v rozporu s Ústavou. Obávají se, že nová instituce by mohla politicky ovlivňovat výklad dějin.
Podle nich tak bude fakticky omezována ústavně zaručená svoboda vědeckého bádání, protože výsledky bádání státem zřízeného ústavu budou automaticky považovány za oficiální výklad dějin. Proto loni v listopadu podali návrh na zrušení zákona k ÚS.
Šéfem Ústavu pro studium totalitních režimů je Pavel Žáček. Ústav je státní instituce pro výzkum nacismu a komunismu v českých dějinách. Návrh na zrušení zákona, který umožnil jeho vznik, podalo 57 opozičních poslanců.
Poslance před soudem zastupuje jejich kolega právník Zdeněk Jičínský (ČSSD).
Jičínský: Je třeba zákon k posouzení historie?
Jičínský na půdě Ústavního soudu vystoupil s tím, že je zákon v rozporu s článkem Listiny základních práv a svobod zaručujícím svobodu vědeckého bádání. Zřizuje jako svůj organizační útvar instituci s privilegovaným postavením, mající vlastní rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu a pracující pod kuratelou politické instituce - Senátu.
Podle Jičínského hrozí nebezpečí, že mu budou přidělovány peníze na úkor Akademie věd ČR a vysokých škol, které se rovněž zabývají vědeckým bádáním, orientovaným na soudobé dějiny.
Za neústavní označil Jičínský požadavek zákona na personální „čistotu“ těch, kteří mohou v ústavu zastávat vedoucí funkce. Podle zákona to nesmějí být lidé, kteří byli členy KSČ nebo KSS.
Jičínský vznesl otázku, zda je v demokratickém a právním státě potřeba zákonem soudit historii. Na příkladu zákonů o době nesvobody a o protiprávnosti komunistického režimu ukázal snahy ovlivnit přístup k historii a historii přepisovat.
Jičínský řekl, že o podobě nezávislosti práce nového ústavu lze pochybovat, například v souvislosti s údajným výrokem jeho ředitele Žáčka, že bratři Mašínové patří do učebnic dějepisu a dokud tam nebudou, nebudou tyto učebnice v pořádku.
Pražské jaro byl souboj dvou zločineckých band?
„Jak bude pan Žáček například organizovat vzpomínky na 40. výročí Pražského jara, když podle něj šlo jen o soupeření dvou zločineckých band?,“ podivil se Jičínský.
Představitel navrhovatelů zákona, místopředseda Senátu Jiří Liška (ODS) oponoval, že autorům zákona šlo o uchování paměti národa, rozlišení dobrého od zlého a ocenění těch, kteří dokázali totalitnímu režimu čelit.
Poslanci: režim se postupně demokratizoval
Podle argumentace poslanců nebylo celé toto období z hlediska způsobu výkonu státní moci kompaktní. Jiné bylo v 50. letech, jiné v 60. letech, kdy se režim postupně demokratizoval, jiné po okupaci vojsky Varšavské smlouvy.
„Tento stát provedl také řadu opatření pro celkovou společnost obecně pozitivních, zvláště v oblasti sociální. Jako dílčí příklad lze uvést třeba prohloubení praktického zrovnoprávnění žen v životě politickém, hospodářském a rodinném, či upuštění od rozlišování mezi dětmi podle jejich původu,“ argumentují navrhovatelé.