Článek
Ředitel muzea Michal Lukeš ve středu řekl, že lebka v sobě nese několik příběhů. Vedle okolností nálezu jsou totiž pozoruhodné i peripetie, které jeho datování provázely, a úsilí vědců přijít všemu na kloub.
Lebka byla nalezena v několika fragmentech. Rekonstrukci pak udělal známý paleoantropolog Emanuel Vlček, který její stáří odhadoval na více než 30 tisíc let. „Na přelomu tisíciletí ale proběhlo radiokarbonové datování, které dalo ten nález do období magdaleniénu, to znamená zhruba 13 000 let," vysvětlil antropolog Petr Velemínský.
Nově ale byly části lebky domodelovány a proběhlo i další srovnání. To opět naznačilo, že jedinec je po morfologické stránce starší 30 000 let. Velemínský uvedl, že na základě toho byl osloven Institut Maxe Plancka v Jeně. Tam provedli odborníci přesnější datování pomocí genetiky.
Výstavba D3 odkryla na jihu Čech poklady pravěku i středověku
"A to na základě délky neandrtálských fragmentů, to, že jsou delší, než mají nálezy, které jsou třeba jinde ve světě. Tak se dospělo k tomu, že ten nález je starší 45 000 let," popsal vědec a dodal: „Předpokládá se, že je to tak dva, tři tisíce let od té doby, kdy se předkové (z Afriky - pozn. redakce) této ženy mísili s neandrtálci," popsal vědec.
Díky lebce identifikovali vědci nejstarší genom tzv. anatomicky moderního člověka.
Nynější lidé, mimo obyvatele Afriky, mají zhruba dvě až tři procenta neandrtálské DNA. V moderních lidských genomech se neandrtálské úseky DNA v průběhu času zkracovaly, proto mohli vědci pomocí jejich délky odhadnout, kdy žena žila.
Podle Velemínského, který působí v Národním muzeu, a Jaroslava Brůžka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je ve světě jen několik podobně starých nálezů částí lebek. Pochází například ze Sibiře, Itálie, Číny nebo Bulharska. Žádný z nich však není tak dobře zachovalý.
Vědci zrekonstruovali nejstarší genom moderních lidí. Z lebky ženy z Koněpruských jeskyní
Vědci také přišli na to, co komplikovalo radiokarbonové datování. Zjistili, že nález kontaminovala kravská DNA prostřednictvím klihu, který byl před desítkami let použit k rekonstrukci lebky. Brůžek ve středu uvedl, že vědce původně zajímalo i to, zda ke kontaminaci nedošlo mnohem dříve, než byla lebka objevena, analýza však prokázala, že data odpovídají DNA skotu pěstovaného během 20. století.
Model ženy je nutné ještě upravit. Bude mít tmavší barvu pleti, vlasů i očí.
Kvůli posunutí nálezu do mnohem starší doby bude podle zástupců muzea nutné také pozměnit model ženy, který vytvořila francouzská sochařka Elisabeth Daynesová. Vědci uvedli, že žena by měla mít tmavší pleť, oči i vlasy. Měla by mít také mnohem jednodušší oblečení. Brůžek také podotkl, že genetická linie, kterou žena zastupovala, v průběhu času vymizela.
Národní muzeum spustilo také na sociálních sítích anketu, v níž lidé mohou pro model ženy navrhnout jméno. V současnosti se lebka i model jmenují podle vědeckých standardů, tedy na základě lokality, kde byly pozůstatky nalezeny. Protože byla lebka objevena v přírodní památce Zlatý kůň v komplexu Koněpruských jeskyní, o její majitelce se hovoří jako o ženě ze Zlatého koně. Návrhy na jméno lze posílat do 10. června, tým odborníků pak vybere pětici, pro které bude veřejnost hlasovat.