Kulhánek: První vstřícný krok musí udělat Rusko

Nevím, jestli vydýchal je správné slovo. Přiznám se, že téměř každý den přinese mnoho nových témat, ke kterým je třeba se nějak postavit, že nemám moc čas si jen tak sednout a důkladně analyzovat svoje pocity.

Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale vnímám stále obrovskou odpovědnost, kterou funkce nese, a je s tím spojena spousta stresu. Myslím, že český stát a česká diplomacie se ke kauze Vrbětice postavily správně a rázně. Není to samozřejmě u konce, protože to má dopady na česko-ruské vztahy.

Ta nabídka mě nezaskočila. Jan Hamáček mě požádal, ale rozhodnutí jsem učinil až poté, co jsem si pro sebe shromáždil argumenty pro a proti. S pár lidmi jsem se o tom bavil. Samozřejmě jsem věděl, do čeho jdu. Základní kontury vrbětické kauzy jsem také tušil. Určitě to nebylo jednoduché rozhodnutí.

Když jste ve vrcholné funkci, tak s kritikou musíte počítat. Nejsem si vědom, co je špatného na tom, být loajální. Já jsem především loajální k naší zemi. Ale opravdu si nemyslím, že je to moje jediná kvalita. Po nástupu do funkce jsem se nejvíce obával toho, že se tak blízko volbám stane zahraniční politika předmětem předvolebního boje.

Jak kdy. Ze začátku to bylo složitější, ale myslím, že jsem některé své kritiky z řad opozice přesvědčil nebo jsem jejich kritiku zmírnil. Snažím se plnit, co jsem při nástupu slíbil: zklidnit českou zahraniční politiku, aby mluvili jedním hlasem prezident, premiér i ministr zahraničí, obzvlášť ve stínu Vrbětic, řešit cestování a okamžitě posílit ekonomickou diplomacii a pomoci českým podnikatelům. Teď jsem se vrátil z Egypta, s podnikateli se chystám do Saúdské Arábie a Jordánska.

Podívejte se na výsledky vrbětické kauzy. Zareagovali jsme jako vláda velmi razantně. Podařilo se rozbít rezidentury ruských zpravodajských služeb na ruské ambasádě v Česku. Po tom bezpečnostní složky volaly léta. Pravicové vlády o tom i někdy uvažovaly, ale nikdy k tomu kroku neměly odvahu přistoupit. Počty ruských diplomatů v Praze nyní odpovídají počtům našich diplomatů v Moskvě.

To byl velmi razantní krok. Jednali jsme jako suverénní, sebevědomá země. A během toho se rozproudila diskuse o cestě do Moskvy.

Na začátku ale byl skandalizující článek s titulkem, že vicepremiér jede páchat do Moskvy vlastizradu.

Pro mě je důležitý výsledek, podle kterého česká diplomacie obstála velmi dobře. Já to vidím jako zástupný problém, který byl jen zneužit opozicí.

Myslím, že to nebyla chyba. U všech jednání o Vrběticích jsem nebyl, ale mohu říci, že to byla vypjatá atmosféra a stát čelil bezprecedentní krizi. Musel řešit, jak na to správně reagovat. Jsme středně velká evropská země. Nejsme Velká Británie, která tyto zahraničněpolitické kauzy řeší více a státní aparát je na to lépe připraven. Hodnoceno s odstupem jsme to zvládli.

Jako ministra zahraničí mě nemůže těšit to, že naše vztahy s Ruskem jsou na bodu mrazu. Teď jsme vstoupili do těžkého období. My jsme to ale nezavinili a museli jsme reagovat a reagovali jsme správně. Navíc když nás Rusko přidalo na seznam států, které nejsou přátelské vůči Rusku, nepomohlo to a dál to atmosféru eskaluje. Na zastupitelském úřadu v Moskvě fungujeme ve velmi omezeném módu. Totéž ruská ambasáda v Praze. Teď je otázka, co s tím? Určitě nechci posílat žádné vzkazy. S Ruskem máme mít pragmatické vztahy. I pobaltské státy a Polsko s Ruskem diplomatické vztahy udržují.

Stejně tak jsem přesvědčen, že je potřeba udržet ekonomické vztahy a podporovat české firmy, které mají zájem podnikat v Rusku a u nás vytvářejí pracovní místa. Volání některých politiků po úplné demontáži obchodních vztahů s Ruskem považuji za krátkozraké a nerozumné.

Naše politické vztahy se musí nastavit znovu, a to nikdo nezpochybňuje. Svolal jsem uzavřený kulatý stůl pro představitele parlamentních stran, abychom diskutovali, jaké máme představy o vztazích s Ruskem. Je dobré, aby v Česku pro tak zásadní krok byla co nejširší politická podpora. Rozhodnout to ale musí až příští vláda, my tomu můžeme napomoci tím, že uděláme audit česko-ruských vztahů.

Vedle toho řešíme provozně technické otázky, hlavně fungování našich ambasád. Tam si nějaký dialog představit dovedu, ale atmosféra je napjatá. Aby došlo ke zlepšování našich vztahů – a bude to běh na dlouhou trať –, bych jako důležitý krok vnímal, když bude ČR odstraněna ze seznamu ne přátelských států.

V této situaci je míč na straně Ruska. Ale je to otázka měsíců, možná let.

Co se týká restaurace a hotelu, tak ty jsou uzavřeny, protože když jsme na zmíněném seznamu Ruska, tak můžeme jen omezeně zaměstnávat ruské síly. Zvažujeme různé scénáře – nebavíme se ale o prodávání Českého domu – hledáme model, jak to může existovat, protože tam fungují i české firmy. Bude to ale složité, protože personál nedokážeme adekvátně nahradit.

Asi bych měl být diplomat, ale ztotožňuji se s tím, co řekl prezident Zeman, který má rád silná vyjádření. Pojmenoval to velmi dobře, když řekl, že stažení byla chyba. Musíme si ale uvědomit, že když se Američané rozhodli stáhnout, nezbývalo nám také nic jiného. Nicméně poslední události, kdy je Tálibán na postupu, ukazují, že situace po stažení není vůbec dobrá, a je otázkou, jak to celé skončí.

To je složité. Když jsme se stáhli, tak musíme respektovat realitu, která tam nastane.

Ano, nemusí se nám to líbit, ale budeme muset akceptovat realitu v zemi a také dělat vše pro to, aby se Afghánistán nestal do budoucna znovu bezpečnostní hrozbou kvůli terorismu a migraci. Nestabilita v Afghánistánu totiž logicky povede k tomu, že bude více Afghánců chtít opustit zemi.

Těmto spolupracovníkům, kterých jsou nízké desítky, budou nabídnuty buď finance, nebo možnost přesídlení. Pokud projeví zájem, bude úkolem českého státu a příslušných ministerstev jim umožnit, aby se sem dostali.

Zajištění víz je možné na výjimku umožnit i na zastupitelském úřadě ČR v Kábulu. Bez jakýchkoliv odkladů poskytneme ministerstvu obrany v otázce zajištění víz pro afghánské spolupracovníky veškerou součinnost.

Věřím, že se dokážeme postarat o vybrané spolupracovníky, mezi nimi se zmiňují například tlumočníci. Ale opravdu nemohu v tuto chvíli říct více a zároveň logicky zatím nemůžeme ani nijak komentovat žádosti o víza, které na zastupitelský úřad v Kábulu směřují. Jak jsem již řekl, situace v Afghánistánu je velmi složitá a bohužel není na obzoru nějaké okamžité a jednoduché řešení.

Relativně nedávno jsme v Jeruzalémě otevřeli pobočku naší ambasády. To je krok, který z evropských států učinilo vedle nás pouze Maďarsko. Slovensko se tam pak chystá otevřít kulturní středisko. Přesunutí celé ambasády je zahraničněpoliticky velmi citlivá věc. V Jeruzalémě mají ambasádu jen USA, Kosovo, Honduras a Guatemala. Jako občan Jakub Kulhánek bych ambasádu přesunul, ale jelikož jsem ministr zahraničí, musím zvažovat všechny zahraničněpolitické důsledky takového kroku. Nebudu zastírat, že se tou otázkou zabýváme, ale jsem dalek říkat nějaké termíny.

Je to velmi citlivé i vzhledem k OSN a arabskému světu. Je to poměrně zásadní rozhodnutí, které je potřeba dobře promyslet.

Šéfa BIS navrhuje premiér a pak to překládá na vládu, která o tom hlasuje. Já jsem s prací BIS jako celku spokojen, ale počkám si na to, co bude navrženo.

EU nedávno schválila čtvrtý, poměrně razantní balíček opatření, který sankcionuje fyzické osoby a zavádí sektorové restrikce, například vůči energetickému průmyslu, exportu hnojiv nebo finančnímu sektoru. Teď běží debata o pátém balíčku. Dokážu si představit zpřísnění ekonomických opatření, ale i uvalení sankcí na další osoby běloruského režimu. Konkrétně ty, které se angažují v případu běloruské atletky (Krysciny Cimanouské) nebo ve využívání nelegální migrace k nátlaku na Litvu.

Existují i návrhy na omezení vydávání víz Bělorusům, ale tady jsem trošku opatrný. Běloruský režim by měl sankce pocítit, měly by ale být zaměřeny primárně vůči režimu, ne na obyčejné lidi.

Věřím, že ano. Cestou k normálnímu létu je očkování. Chci poděkovat všem občanům, kteří se nechali naočkovat, i těm, kteří o tom alespoň uvažují. Vidím nicméně posun k lepšímu proti loňskému roku, v mnoha věcech jsme se poučili.

Krokem velmi dobrým směrem byl například covid pas, který uznávají státy napříč Evropou, ale i v některých mimoevropských zemích. Samozřejmě někdy musíte vyplnit příjezdový formulář. Je to sice nějaké zdržení, protože nikdo nevyplňuje formuláře rád, ale je to strašně malá daň za to, že můžeme lépe, snadněji, ale hlavně bezpečněji cestovat.

Můj náměstek pro konzulární záležitosti, který je v denním kontaktu s cestovními kancelářemi, mi říká, že cestující Češi jsou naočkováni z 80 až 90 procent. To vnímám jako pozitivní.

Říká se, že politika je umění možného. Já bych to parafrázoval slovy, že cestování je dnes umění možného.

Ale vážně: covid nikam nezmizel a to, že se mohou měnit ve světě opatření, tak prostě bohužel je. Je těžké komentovat opatření jiných zemí, většinou jde o rozhodnutí na základě odborného doporučení. Jsou to většinou ministerstva zdravotnictví, která je vydávají. Samozřejmě je to složité, někdy nepříjemné, ale dívejme se i na pozitivní případy.

Jsou populární destinace pro Čechy, kam je cestování relativně snadné nebo snazší. Třeba do Británie nebylo možné cestovat. Chápu, že pro očkovaného může být povinnost testu přítěží, ale je to výměnou za to, že Británie dlouho požadovala bez výjimky karanténu. Pravidla si nastavují jednotlivé země. Je to realita, s níž musíme počítat.

Můžu namítnout, že bez toho, že byste se naočkoval, třeba neodjedete do již zmíněné Británie. Jako očkovaný můžete, i když současně musíte mít PCR test. Já i mí kolegové se v diskusi se zástupci nejpopulárnějších turistických destinací snažíme, aby informace o případných změnách vstupu byly známy s předstihem a lidé se tak na ně mohli připravit.

Přiznám se, že ano. Na druhou stranu chápu, že ve vládách jsou vedle zastánců rozvolňování, což bývají ekonomičtí ministři, i stoupenci restrikcí, což jsou zpravidla ministerstva zdravotnictví. Neznám detaily a argumenty, na jejichž základě Izrael k tomuto poměrně razantnímu zpřísnění přistoupil. Já sám si myslím, a slýchám to i od našich odborníků, že očkování je dostatečná ochrana. Nechci být ale jedním z amatérských epidemiologů, kteří se vyjadřují k epidemiologickým opatřením, aniž by k tomu měli oprávnění.

Seznam vzniká na základě epidemiologických dat a ne u všech zemí jsou tato data nejpřesnější. Nebojím se o údaje poskytované třeba evropskými státy. Opatrnější bych ale byl u dat z afrických států nebo některých zemí Latinské Ameriky. Zařazování oblastí do jednotlivých skupin v cestovatelském semaforu diskutujeme s ministerstvem zdravotnictví. Jde o složitý proces vyvažování obav z pandemie a snahy umožnit jednodušší cestování.

Na chalupu na Vysočinu. Nemám rád teplé počasí, takže k moři ne.