Kontrola tajných služeb. Těžký oříšek pro vládu

Změna má zavést po více než deseti letech diskusí nezávislou kontrolu nad všemi třemi českými tajnými službami. A to vedle kontroly parlamentní. Návrh zákona počítá s tím, že nezávislí kontroloři by měli mít přístup i do živých kauz, což poslanecké kontrolní orgány nemohou.

I tak v návrhu existuje pojistka. Tajná služba nebude povinna předat informace v případech, kdy by mohlo dojít k zmaření účelu probíhající akce, k odhalení totožnosti příslušníků služby či osob jednajících v její prospěch anebo by byl porušen požadavek zahraničního partnera na totální utajení dané akce.

Jenže už průběh debat kolem návrhu naznačil podle informací Práva vážné rozpory mezi koaličními představiteli.

Na jedné straně stojí premiérova představa o složení kontrolního orgánu, na straně druhé představy ministra financí Andreje Babiše (ANO) a lidoveckých členů vlády Pavla Bělobrádka a Mariana Jurečky. Jasně to naznačují jejich zásadní připomínky.

Zatímco premiér počítá s tím, že dveře do pětičlenného nezávislého kontrolního orgánu musí mít zavřené bývalí příslušníci všech bezpečnostních složek, oponenti prosazují opak. A to s odvoláním na odbornost bývalých zpravodajců, zejména šéfů tajných služeb, policistů nebo vojáků z povolání. Pochopitelně po splnění dalších kritérií, jako třeba dovršení věku 40 let, právnického vzdělání a prověrky na stupeň Přísně tajné.

„Nespatřujeme důvod, pro který by nemohli předmětnou funkci vykonávat bývalí důstojníci s vysokým morálním kreditem a odborností z řad bezpečnostních sborů nebo armády, u kterých se dá předpokládat velmi dobrá znalost bezpečnostní problematiky,“ argumentuje Babišovo ministerstvo financí s tím, že návrh zavání diskriminací.

Úřad vicepremiéra Bělobrádka a Jurečkovo ministerstvo zemědělství naprosto shodně tvrdí, že členy orgánu by mohli být i ti, kteří od roku 1993 aspoň pět let šéfovali některé z tajných služeb. Rovněž poukazují na odborné zkušenosti daných lidí.

Nesouhlas s bývalými zpravodajci zdůvodňuje Sobotkův návrh „zátěží z osobních vztahů nebo okolností ukončení jejich působení ve službě“, což prý může vyvolat „újmu na nestrannosti“.

Příslušníci ostatních bezpečnostních sborů prý zase mohou být ovlivněni jednostrannou specializací, ustálenými profesními návyky a služebními stereotypy. 

Novela zákona o zpravodajských službách počítá s tím, že nezávislý kontrolní orgán by měla vždy na pět let volit Sněmovna na návrh vlády. Do kontroly služeb by se mohla pustit v případech, kdy ji o to požádá některý ze sněmovních orgánů kontrolujících činnost tajných služeb, jehož členové ale nemají přístup do živých kauz.

Takové řešení se nelíbí Hradu, označuje tuto podmínku za nelogickou. Stejně tak by prý bylo lepší, kdyby členy tzv. druhého kontrolního stupně jmenoval prezident po projednání ve vládě. Ani k těmto výtkám ale pre­mié­­rův návrh nepřihlédl.

Neprotestují ani zpravodajci, kteří třeba podle opakovaných vyjádření mluvčího civilní kontrarozvědky (BIS) po tzv. dvou­stupňové kontrole volají řadu let. „Přesně o něčem takovém vedení BIS už dlouho mluví a je  všemi deseti pro,“ řekl už dříve  Právu Šubert. Odkázal na svá dvanáct let stará slova, kdy vyzýval k výběru „ctihodných, vážených a důvěryhodných osobností“, kterým služba otevře kdykoli své šanony, svazky a počítače.

Z oněch osobností po odborné debatě vypadli soudci, čímž  Sobotka vyhověl argumentům Soudcovské unie, podle které je nutné striktně oddělovat moc soudní a zákonodárnou, takže angažováni by mohli být jen bývalí soudci.