Hlavní obsah

Konečně byl slyšet smích: V Hruškách předávali vysvědčení

Petr Kozelka, Právo, Petr Kozelka
Hrušky

Konečně příležitost obléct si slavnostní šaty a aspoň na pár desítek minut zapomenout na trápení posledních dní. V Hruškách sice tornádo kromě desítek domů poničilo i školu, předávání vysvědčení si zde ale vzít nenechali. A tak učitelský sbor, děti i jejich rodiče vyrazili na fotbalové hřiště na okraji obce, kde se symbolicky rozloučili se školním rokem, který přinesl koronavirus i tornádo.

Děti z jihomoravské obce Hrušky si vysvědčení převzali na fotbalovém hřištiVideo: Petr Kozelka, Právo

Článek

Na hřišti ani v jeho okolí není po řádění tornáda ani stopy. Živel totiž udeřil ve vesnici až o pár desítek metrů dál. Pokud by se zde ocitl někdo, kdo vůbec neví o tragických událostech posledních dnů, ani by nepoznal, že pro místní se zde právě odehrává něco speciálního.

Úderem deváté hodiny začala svolávat ředitelka školy Svatava Bradávková děti postávající ve stínu stromů na hřiště. Konečně se tak sešli kamarádi z celých tříd na jednom místě. Pro páťáky je to přitom poslední takovéto setkání, od září totiž začnou chodit na druhý stupeň zřejmě do Břeclavi.

Foto: Petr Kozelka, Právo

Předávání vysvědčení se v Hruškách konalo na fotbalovém hřišti, které na rozdíl od místní budovy školy řádění tornáda minulo.

Ještě než se začalo předávat vysvědčení, ředitelka připomněla dětem i rodičům, že hned od začátku prázdnin začne fungovat příměstský tábor. Rodiče totiž potřebují opravovat poničené domy a dětská zábava tak mnohdy musí jít na chvíli stranou.

Foto: Petr Kozelka, Právo

Děti měly na předávání vysvědčení i Vinnetoua

„Jsem moc ráda, že jsme teď tady všichni živí a zdraví. Musíme si držet úsměv na tváři, a kdybychom vám vysvědčení nedali, bylo by vám to jistě líto. Tento rok byl velmi podivný. Nejdřív hrozný koronavirus...,“ shrnula ředitelka, „a teď tornádo!“ rychle volaly děti. „My se ale nedáme, my si novou školu postavíme!“ doplnila je ředitelka.

Smrt v Pánově: příběh bolesti i lidské solidarity

Domácí

Stranou od dětí už ale bylo na její tváři patrné vypětí posledních dnů. „Střechu na škole máme pryč, stropy protečené, tělocvičnu pár let starou poničenou, skoro nové hřiště taky. Naštěstí třídy máme, jsou tam sice vymlácená okna, ale nábytek není poničený. No, uvidíme, co bude, je to pořád ještě čerstvé,“ popsala škody po tornádu. „Chtěli jsme, aby děti zažily pocit normálnosti a pocit štěstí,“ dodala rozechvělým hlasem.

Zatímco děti nervózně žmoulaly květiny, drobnosti pro své učitelky, pár z nich dokonce drželo lahve něčeho ostřejšího, přihlížející dospělí si zatím sdělovali, jak jsou na tom nebo co mají za sebou. „Já se z toho pořád ještě nemůžu vzpamatovat,“ kroutila hlavou starší žena. „Normálně mě to chytlo a povalilo na zem,“ kýval hlavou muž ve vedlejším hloučku.

Jižní Morava řeší, kam pošle v září děti ze škol, které zničilo tornádo

Domácí

Z místního rozhlasu zatím zní zpráva o tom, kam si lidé mohou přicházet žádat o pomoc úřadu práce. Další výzva směřuje k těm, kteří mají čas a možnost, aby přišli třídit oblečení. Předání vysvědčení končí a život v Hruškách se opět vrací ke snaze co nejrychleji odstranit následky tornáda.

Výběr článků

Načítám