Konečná: Chci propojit levici, ne se hádat v KSČM

Já bych si to nepřála, protože nabízím podanou ruku všem. Nejsem ta, která brání dobrým myšlenkám jenom proto, že jsem na ně nepřišla sama. Takhle se chovám celý politický život a myslím, že ti lidé to dobře vědí.

Jestli chce někdo demonstrativně odejít, tak mě to bude strašně mrzet a budu s každým takovým člověkem chtít jednat, abych mu vysvětlila pozici, ve které jsme.

Snažila jsem se, abychom ze sjezdu odjeli jako jednotná strana. Ale nemůžu říct, že moje osoba někoho neštve natolik, že by chtěl ze strany odejít. Vedení strany je ale složeno z týmu lidí, kteří se vyskytovali ve všech frakcích, které ve straně jsou.

Takže věřím, že pokud někomu nevyhovuji já, tak je tam Milan Krajča jako představitel křídla, které se částečně prolíná s křídlem pana Skály, a lidé mu snad uvěří víc. Já se nebudu tvářit uraženě, když nebudou chodit jen za mnou, ale i třeba za ním.

Vybírala jsem podle toho, jak je znám, jaká je jejich odborná zkušenost, zda odpovídá tomu, co je náplní jejich práce.

Nechtěla jsem do týmu lidi jen proto, aby byli z nějaké politické frakce nebo protože jsou to moji přátelé. Zároveň to musí být lidé, kterým můžu věřit. Nemáme totiž čas bojovat spolu ve vedení.

U těchto lidí vím, že když se na něčem dohodneme, tak to ve chvíli, kdy vyjdou z kanceláře, nepopřou. Každý z nás umí ustoupit. Chci také víc zapojovat výkonný výbor do rozhodování. Jestli v něm mám zástupce všech čtrnácti krajů a je nás tam nějakých 19, tak si myslím, že je škoda to nevyužít.

Vím, že to mí předchůdci nedělali, ale jsem rozhodnutá, víc hlav víc ví. A i když se u toho možná pohádáme, tak je lepší, když to máme vydiskutované dopředu, než aby se někdo cítil ukřivděný, že o něčem nevěděl.

Já jsem nikdy neslibovala nic jiného. Odjakživa jsem říkala, že si myslím, že je důležité, aby KSČM měla europoslankyni, která má v Bruselu postavení a nemusí si tam otevírat dveře a získá tak spoustu informací. O to víc ve chvíli, kdy komunisté bohužel odešli z Poslanecké sněmovny.

Jako europoslankyně mám obrovský prostor pro svoji práci, mám spoustu kontaktů a zkušeností. Vím, že se na spoustu věcí můžu zeptat a odpovědi dostanu už jen z pozice mé funkce.

Zároveň jsem zvána do médií a předpokládám, že budu zvána dál, protože jsem jediná levicová europoslankyně. Můžu tím prezentovat nejen sebe, ale především stranu jako takovou.

Velkou část svého platu dávám na podporu různých akcí a zároveň lidem, kteří to potřebují, třeba samoživitelkám. Ale chápu, že pro mé oponenty to byl poslední argument, který proti mně v médiích využívali.

Kdybych si myslela, že to nezvládnu, tak do toho nejdu. Evropský parlament ale už rok a půl zasedá hybridně a myslím, že vzhledem k situaci s covidem, která opět nastává, máme minimálně dalšího třičtvrtě roku hybridního jednání před sebou.

Tím pádem jsem objektivně schopná ráno jednat s komisařem přes počítač, v deset hodin mít výkonný výbor a pak jet ještě večer na veřejnou debatu s občany do okresu.

Je to například silně progresivní zdanění, díky kterému by si polepšilo asi sedmdesát procent občanů, spojené se zákazem vyvádění zisku do zahraničí. Pak je to zdanění bank a nadnárodních korporací, ale zároveň budování družstevních podniků a firem ve vlastnictví zaměstnanců.

Je to také o tom, aby se nesnižovala úroveň důchodů, aby důchodci nežili na ubytovnách, aby půlka rodin neměla strach, že si nemůže zatopit, protože na to nemá. Domnívám se, že silný program nám chybí, a je nutné, aby byl napsán jasným, čitelným a srozumitelným jazykem, který pochopí úplně každý.

Určitě. Máme s nimi mnoho zkušeností a chceme spolupráci rozšířit s dalšími organizacemi. Řada našich členů a mladších členů zakládá odborové organizace na svých pracovištích a my jim pomáháme v tom, aby se jim to povedlo, protože velmi často z toho nejsou zaměstnavatelé nadšení.

To bylo vždycky motorem spolupráce pro komunisty. Považuji je za důležitou část naší práce i proto, že se tam dá přicházet s konkrétními řešeními a konkrétně pomáhat lidem.

Znám desítky lidi, kteří i bez toho, aniž bychom byli ve Sněmovně, založili odborové organizace a pomohli zaměstnancům ke zvýšení mezd nebo k tomu, že nebudou dělat přesčasy. Na to chci navázat. Musíme se jasně postavit za práva pracujících i odborů jako takových.

Zachytila jsem řadu spekulací o slučování, ale nevidím to s kýmkoliv jako reálné. Jasně jsem ale řekla, a chci to nabídnout i kolegům, že budeme spolupracovat s kýmkoliv, kdo bude mít stejný zápal pro věc jako my. Komunální volby se samozřejmě nabízejí.

Nedovedu si představit, že bychom třeba ve volbách do Sněmovny byli schopni kandidovat s ČSSD, protože jsme programově úplně jinde. Na druhou stranu v obcích to chodí jinak. Lidé se velmi dobře znají a často nehraje roli, kdo je za jakou levicovou stranu zvolen.

Je řada míst, kde má KSČM silné postavení a vládne tam, ale pak je řada míst, kde budeme mít problém poskládat kandidátní listiny, tak aby to nebylo jen o doplňování lidí. A vím, že stejný problém bude mít soc. dem.

Je to samozřejmě o individuálních řešeních, ale nebránila bych se tomu, abychom měli kandidátní listiny společné. I kdyby to měla být časově ohraničená spolupráce pouze na komunální volby, tak se o ni musíme pokusit.

Byla bych nerada, aby ten pokles podpory pokračoval a abychom i v obcích ztráceli. Naopak si přeji, aby byl návrat do komunální politiky naším restartem.

Velmi otevřeně jsem svým spolukandidátům do vedení řekla, že rozhodně to nebude tak, že by místopředsedové měli plnohodnotný plat, jako bylo v komunistické straně zvykem.

Myslím, že musíme začít šetřit u sebe. Je to ale proto, že nechci, aby si lidé a členové mysleli, že se musí šetřit na okresech, ale my v Praze si budeme žít v blahobytu. Chci udělat revizi a inventarizaci všech smluv a bavit se o tom, jak postupovat dál s lidmi, kteří jsou zaměstnanci ÚV v Praze.

Nicméně budu chtít najít rezervy i ve službách, které si objednáváme, v pronájmech budov. Tam vidím obrovský potenciál, jelikož máme mnoho budov a majetku a myslím, že tam bychom měli hledat možnosti zvýšení příjmů.

Otevřeně ale říkám, že kdyby se vše podařilo, tak to nebude jednoduché a šetření se dotkne všech ve straně. Když jdete na čtvrtinu příjmů, ale rozpočet máte nastavený na sto procent, tak řada úspor bude velmi bolestných.