Komise k OKD chce dát stíhat Dlouhého, Bakalu i Pokorného

Trestní oznámení míří také na ministerské úředníky a vlivné advokáty Radka Pokorného či Richarda Wagnera nebo miliardáře a někdejšího majitele OKD Zdeňka Bakalu. Vyplývá to z textu návrhu závěrečné zprávy komise i z připravovaných trestních oznámení. Právo má kopie těchto dokumentů k dispozici. Předseda komise Lukáš Černohorský (Piráti) Právu řekl, že komisí definitivně schválená závěrečná zpráva bude zveřejněna dnes.

„Privatizaci OKD a navazující skutečnosti zřejmě doprovázela nekompetentní i závažná úmyslná protiprávní jednání politiků, úředníků, podnikatelů i jejich advokátů, která byla v rozporu se zájmy státu a jeho občanů, často trestněprávního charakteru,“ stojí hned v úvodu třicetistránkového návrhu závěrečné zprávy sněmovní komise.

Poslanci při šetření okolností privatizace důlní společnosti OKD vyslechli desítky svědků, někteří pozvaní však k výpovědi u komise nedorazili. Například Bakala, žijící dlouhodobě mimo Česko, tak učinil i přes hrozbu předvedení. Jeho jednání komise v dokumentu označila „za arogantní pohrdání ústavním orgánem země, ve které zbohatl“.

Poslanci privatizaci OKD řešili téměř dva roky, přičemž prověřovali převod státních akcií této společnosti do soukromých rukou, zejména prodej menšinového podílu v roce 2004. Členy komise zajímalo také snížení základního jmění firmy ve druhé polovině 90. let, kdy stát ztratil možnost OKD kontrolovat, či příčiny nedávného zadlužení a následného úpadku těžební firmy, který přišel v roce 2016.

Klíčové přitom byly podle zprávy již samotné kořeny v devadesátých letech. Chystané trestní oznámení na exministra pro správu národního majetku a privatizaci Jiřího Skalického (ODA) a také Vladimíra Dlouhého se týká přípravy privatizačního projektu a následného nevýhodného prodeje podílu v Českomoravských dolech.

Počátek celé kauzy přitom komise vidí už v roce 1990, kdy Dlouhý rozhodl o změně státního podniku OKD na akciovou společnost, ale zároveň do ní podle poslanců nezákonně vložil bytový fond společnosti čítající 44 tisíc bytů.

Komise tedy míní, že následná privatizace bytů je „absolutně neplatná“ a že jejich skutečným vlastníkem je po celou dobu a i nadále stát. Poslanci požádali Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), aby se kvůli tomu obrátil na soud. Ten však žádosti nevyhověl.

„O tom, zda byty stále patří státu, by podle názoru vyšetřovací komise měl rozhodnout nezávislý orgán, tj. soud,“ myslí si poslanci, kteří proto podle závěrů své zprávy vyzvou ministerstvo financí a znovu ÚZSVM, aby věc řešily soudně.

Dalším velmi problematickým, „klíčovým a naprosto zásadním“ krokem tehdejších vládních špiček byl podle komise postup ministrů Dlouhého a Skalického v roce 1993, kdy se dohodli na vyčlenění 3,5 miliardy korun do zvláštního likvidačního fondu na plánovaný útlum těžby, a to na úkor státního podílu v OKD.

Učinili tak proto, aby na tento útlum nedoplatili minoritní akcionáři. Komisi ale zarazilo, proč se tehdejší vláda vydala právě touto cestou, když na útlum dolů čerpala miliardové dotace.

Jenže vyčlenění zmíněných peněz mělo za následek snížení základního jmění OKD a tím v roce 1996 stát definitivně přišel o většinu v této společnosti. „Státní podíl ve výši téměř 54 procent ze dne na den spadl na necelých 46 procent. V důsledku snížení základního kapitálu OKD se stát stal pouze menšinovým akcionářem,“ narážejí poslanci v návrhu zprávy na zlomový okamžik v případu.

Následovalo skupování akcií ze strany podnikatelů od obcí na Ostravsku, které v OKD držely podíly v řádu jednotek procent. Většinu v důlním gigantu tak nakonec získala společnost Karbon Invest vlastněná podnikateli Viktorem Koláčkem a Petrem Votavou. Ti už byli v této souvislosti v minulosti stíháni, a dokonce obžalováni z tunelování OKD, soud je ale pravomocně osvobodil. Komise má však za to, že případ skončil u ledu i kvůli nezákonnému postupu tehdejšího státního zástupce Martina Suchého, který nařídil v kauze se neodvolávat.

„Vyšetřovací komise se domnívá, že jednáním pana Suchého došlo ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, popř. maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti,“ mají jasno poslanci. Míní, že kdyby tak žalobci učinili, nadřízený soud by Koláčka s Otavou potrestal.

Na Koláčka však bude mířit trestní oznámení i nyní z rukou vyšetřovací komise. Ta dokonce uvažuje nad tím, že podá podnět k nejvyššímu žalobci Pavlu Zemanovi, zda není možné obnovit Koláčkovo trestní řízení, protože prý v tunelování OKD pokračoval i po svém obvinění. Petra Otavy už se to nedotkne, protože v roce 2015 zemřel.

Poslanci k prvopočátkům kauzy v dokumentu zkritizovali tehdejší politické špičky, že stát v tomto období neuplatňoval práva, která měl, respektive že na ně „zcela rezignoval“. „Vyšetřovací komise nezaznamenala, že by státní orgány zformulovaly a z pozice akcionáře podaly byť jedinou žalobu na náhradu škody,“ uvádí text návrhu.

Dalším důležitým bodem závěrečné zprávy a trestních oznámení je prodej zbývajících 46 procent akcií státu v OKD, která po exkluzivním jednání získala v roce 2004 právě skupina Karbon Invest za nižší cenu, než byla ta na trhu. Tehdejší ministry financí Sobotku a průmyslu a obchodu Milana Urbana (oba ČSSD) návrh závěrečné zprávy za tento postup tvrdě zkritizoval.

„Nedbalý, či dokonce úmyslný přístup státu umožnil soukromým subjektům, aby se na úkor státu obohatily o miliardové částky,“ píše se v dokumentu.

Nejčastějšími trestnými činy, které komise v kauze OKD vidí, jsou zneužití pravomoci veřejného činitele či úřední osoby, maření úkolu veřejného činitele či porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Komise v této souvislosti vyčetla nedostatečnou snahu odpovědných ministerstev financí a průmyslu (Sobotka a Urban) efektivně bránit zájmy OKD. Aktivní byly naopak ty resorty, kterých se prodej netýkal.

„Zajímavým zjištěním je, že proti privatizaci za daných podmínek se postavili zejména neekonomičtí ministři,“ uvádějí poslanci a jmenují tehdejšího šéfa resortu kultury Pavla Dostála či exministryni školství Petru Buzkovou (oba za ČSSD).

Trestní oznámení poslanci zvažují podat také na Bakalu. „Bakala se podle názoru komise jako spolupachatel dopustil trestného činu podvodu, přičemž komise vzhledem k pravděpodobnému zapojení množství osob do dané transakce nevylučuje, že Bakala společně s Koláčkem a Otavou toto jednání spáchal jako člen organizované skupiny,“ píše se v příloze týkající se trestních oznámení.

Bakalovo jednání mělo spočívat v tom, že poskytl prostřednictvím své společnosti Charles Capital peníze na nákup minoritního balíku akcií OKD. Zároveň ale podle poslanců minimálně věděl, že stát prodává svůj podíl jiným benefičním vlastníkům a že společnost Karbon Invest fakticky ovládá někdo jiný.

Poslanci současně chtějí, aby policie prověřila úpadek OKD, ze které od roku 2006 odteklo zhruba 65 miliard korun na dividendách, přičemž si firma nedělala rezervy na horší časy. Kromě toho mají členové komise zájem na tom, aby se prošetřily půjčky, které OKD dostala od své mateřské firmy NWR, za níž stál Bakala. Ty prý byly méně výhodné než půjčky od bank.

Další trestní oznámení má směřovat na advokáty Wagnera a Pokorného, kteří pracovali pro Karbon Invest a zároveň v roce 2006 v kauze OKD zpracovávali pro ministerstvo financí dokumenty o privatizaci pro Evropskou komisi. Pokorný byl přitom v minulé vládě premiéra Bohuslava Sobotky jeho poradcem.

„Vyšetřovací komise se domnívá, že uvedením nepravdivých informací mohlo dojít ze strany některých osob, včetně advokátů, ke spáchání trestného činu podvodu či poškozování cizích práv,“ stojí v dokumentu.

Jiné trestní oznámení se má týkat i odpovědi pro Evropskou komisi z roku 2011, kterou však zpracovával jiný tým právníků. Vyšetřovací komise se domnívá, že i tehdy ministerstvo financí poslalo bruselským úředníkům nepravdivé a zavádějící informace. Před sněmovní vyšetřovací komisí stanul také bývalý ředitel ekonomického odboru Bezpečnostní informační služby (BIS) Jan Procházka. Ten se krátce po privatizaci OKD stal bezpečnostním šéfem (2005) ve společnosti Karbon Invest. V BIS byla jedním z jeho primárních úkolů ochrana ekonomických zájmů České republiky.

Kdyby vláda v roce 2004 věděla, že exkluzivní nabyvatelé akcií Koláček a Otava „tajně“ vyjednávají o prodeji celého Karbon Investu Bakalovi, „postupovala by při prodeji akcií OKD jinak“, uvádí návrh zprávy.

Od Koláčka s Otavou si tehdejší vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) „naivně“ slibovala, že se svou osobní účastí (právně to nebylo ve smlouvách nijak ošetřeno) zaručí za zachování činnosti OKD v původním rozsahu – proto s nimi jednala i poté, co vypršela lhůta exkluzivity pro Karbon Invest.

Dělo se tak i navzdory doporučení renomovaných právníků, že má kabinet vyhlásit na prodej státem vlastněných akcií veřejnou soutěž. A toto zákulisí znala podle poslanců BIS. Ta totiž sleduje prodej strategických státních podniků a v případě OKD tomu nebylo jinak. Procházka však odmítl vypovídat.

„Některé subjekty již věděly o jednání mezi nimi a Bakalou. Příslušník BIS (Jan Procházka) odmítl v této věci před komisí vypovídat z důvodu možného trestního stíhání své osoby,“ stojí v dokumentu s tím, že Procházka nastoupil do společnosti Karbon Invest jako bezpečnostní ředitel.