Kojeneckých ústavů je moc, pěstounů málo

V roce 2019 bylo v ČR 335 dětí v kojeneckých ústavech – Česko je poslední země v EU, ve které malé děti do tří let končí v ústavní péči. Postupně rušit kojenecké ústavy se zavázala už vláda Bohuslava Sobotky. Ústavy ale mají svoje zastánce, kteří argumentují hlavně snadno dostupnou lékařskou péčí pro ohrožené děti s vážnými diagnózami. Přechodných pěstounů je v ČR šest stovek a většinou do péče přibírají nejmenší děti, o které se rodina nemůže postarat. V jejich péči dítě zůstává maximálně rok, poté se buď vrací do rodiny, nebo jde do dlouhodobé pěstounské péče. Dlouhodobých pěstounů je kolem 11 tisíc, ti se starají o zhruba stejný počet dětí.

Juchelka Právu řekl, že ani jeho návrh nemá ambice ústavy rušit, jen je změnit. „Rozhodně nebudeme zavírat kojenecké ústavy, házet klíče do kanálu a propouštět jejich vysoce specializovaný tým. Měla by to být transformace v rámci služeb, ke kterým mají tyto ústavy blízko,“ řekl.

„Například pomohou rodinám doma, v odlehčovací péči. Mohou nabízet péči pro nezletilé rodičky či se změnit v domovy pro osoby se zdravotním postižením. Tam by zůstaly děti, které mají diagnózu, již by ani pěstounská rodina nemusela zvládnout,“ vysvětlil Juchelka.

Předloha, kterou vypracoval za pomoci Nadace Sirius, která pomáhá ohroženým dětem, by měla obsahovat pojistku, aby ústavy nedržely ve svých prostorách děti pod záminkou zdravotní diagnózy. „Žádné dítě by v ústavu nemělo zůstávat ze sociálních důvodů nebo s diagnózou, kterou by dokázala zvládnout rodina. Z vlastní zkušenosti vím, že v domácím prostředí se dá zvládnout i těžké postižení, ale ne všichni na to mají. Nelze nechávat děti v ústavní péči jen proto, že jsou třeba epileptici,“ řekl Právu poslanec.

Dětí by v takovém zařízení mělo být maximálně deset, navíc by zákon zrušil pravidlo, že opatrovníkem dítěte je automaticky ředitel daného ústavu. „Byl by to někdo jiný, například sociální pracovník, který by kopal za zájmy dítěte. Když dá rodina dítě do nemocnice, taky ředitel nemocnice nepřebírá práva za to dítě. Stejně by to mělo fungovat v ústavní péči do tří let,“ doplnil Juchelka.

Iniciativa za rušení ústavů ale může narazit na jeden zádrhel – v Česku zatím chybí dlouhodobí pěstouni, kteří by se dokázali o děti postarat. Proto zákon zavádí tříleté období transformace, která by měla skončit až v roce 2023. Podle Juchelky je to dost dlouhá doba na to, aby se ministerstvo práce a sociálních věcí, které má pěstounskou péči v gesci, připravilo a počet náhradních rodičů navýšilo.

„Počet dětí v ústavech navíc rok od roku klesá. Nyní je jich zhruba 335 a z toho se přibližně polovina do roka vrací do biologické rodiny. Bavíme se maximálně o 200 dětech, které bychom měli překlopit do pěstounské péče, a to je číslo, které je česká společnost schopna zvládnout,“ míní poslanec.

Resort práce a sociálních věcí je s ním ve shodě. „MPSV předložilo na Úřad vlády již v únoru tohoto roku novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí, ve které omezuje umisťování dětí do dětských domovů do tří let (tzv. kojeneckých ústavů) ze sociálních důvodů,“ uvedl pro Právo mluvčí MPSV Jan Brodský.

„Dlouhodobě upozorňujeme, že ČR je ve středoevropském kontextu posledním státem, který umožňuje bez jakýchkoli omezení svěřovat děti předškolního věku do ústavních zařízení, a to navzdory dlouhodobě a plošně publikovaným výsledkům výzkumů o negativních účincích ústavní péče na nejmenší děti,“ dodal.

Zákon o transformaci kojeneckých ústavů hodlá předložit i ministerstvo zdravotnictví. Zatím není zřejmé, jestli tak do schvalovacího procesu zamíří obě předlohy, nebo jestli se sjednotí.

„Legislativní úprava dětských domovů pro děti do tří let věku je součástí zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který je v současné době novelizován. Ve zmíněné úpravě je nezbytné provést změny, neboť jde o velmi komplexní problematiku,“ řekla Právu Klára Doláková z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.

K Juchelkově iniciativě má připomínky první místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová. „Některé kraje už transformaci zvládly i bez úpravy legislativy a neumisťují děti ze sociálních důvodů. Podpořme sdílení dobré praxe,“ řekla Právu.

„Návrh se zaměřuje jen na děti s těžkým postižením z fungujících rodin. Zároveň tvrdí, že v systému chybí pobytová služba pro děti s těžkým postižením, a to není pravda. Legislativa všechny navrhované služby, kromě zrušení kojeneckých ústavů, už umožňuje a není třeba je v legislativě duplicitně ukotvovat,“ míní Richterová.