Klimatolog: I když napršelo, sucho stále hrozí

Záleží na tom, o kterou část jde. Sucho nyní zasahuje velkou část západní a střední Evropy. V tomto kontextu je na tom Česko, zvlášť jižní a střední Čechy, o něco lépe než zbytek území západní a střední Evropy. Teď je to u nás o něco lepší díky srážkám, které u nás spadly v posledních dvou týdnech.

Ale na Moravě sucho zůstává stejně jako v severozápadních Čechách. A v horizontu příštích deseti dnů to vypadá, že se situace vrátí k hodnotám sucha, které jsme měli někdy v květnu.

Současná epizoda sucha začíná po ne úplně příznivé zimě, ale zase po dvou letech, kdy nebyly podmínky zas tak zlé. Vidíme jasné doklady hydrometeorologického sucha, například máme nízké průtoky zejména na východě a severozápadě území. Je vidět, že půdní vlhkost na tom není nijak dobře.

Na druhou stranu, vegetace je v relativně dobré kondici z pohledu republiky jako celku. Doufám, že je ještě čas na to, očekávat nějaké mimořádně tvrdé dopady. Snad nás to nepotká s ohledem na všechny starosti, které teď máme. Ale to je spíš přání. Naši zpravodajové v rámci reportů už na zhoršující se situaci upozorňují.

Optimistické prognózy se zmírnily po vysokých teplotách z konce června. A po té další vlně, která se k nám blíží v nejbližších dnech, uvidíme více dopadů sucha, co se týče porostů a zemědělských plodin.

Situace bude obdobná jako na západ od nás, v Německu, ve Francii. Tam sucho páchá škody. Jsou vidět i v Maďarsku a na Slovensku. Vlastně když si vezmeme v globálním kontextu oblasti nejvíce zasažené anomálií nedostatku vláhy, tak je to právě Evropa.

Konkrétní epizoda sucha je dopadem vývoje počasí v předchozích týdnech až měsících. Měli jsme nezvykle teplou zimu. Prakticky všechny srážky ve středních a nižších polohách byly dešťové, nikoli sněhové. Takže to, co by normálně zůstalo jako zásoba pro začátek jara pro doplnění zásob podzemní vody, odteklo, nebo se vypařilo už v průběhu zimy. A to je jev, který můžeme připsat zcela jistě na vrub klimatické změně.

Ve střední Evropě je mimo pochybnost, že změna klimatu je faktorem, který činí sucha obtížnější než v minulosti.

Obecně s klimatickou změnou je výskyt sucha pravděpodobnější. Pokud obvyklým stavem definujeme klimatické podmínky za předchozích 40 let, tak pokud je každý další rok v průměru v časové řadě teplejší než ten rok předchozí, pak vidíme, že je sucho pravděpodobnější než v minulých letech. Zvlášť pokud mají srážky změněnou strukturu, a to je přesně to, co pozorujeme. A to nejen u nás, ale i v Kalifornii, jižní Americe. Jsou to desítky regionů s podobnými problémy jako Česko.

A každý další extrém, který přijde, má v případě vodního deficitu tendenci být o něco horší.

Obecně je u sucha vazba na změnu klimatu prokázána.

Ten vlhký ostrůvek není zas tak velký. Není to nic, co by nás mělo překvapovat. Letní srážky ve střední Evropě jsou typicky spíš lokální nebo regionální, nezasahují velká území. Jsou to důsledky bouřek, nebo jejich systémů, které nezasáhnou úplně velké území. Na současné epizodě je krásně vidět, že když se podíváte na mapu nasycenosti půdy, tak je duhová. Málokdy se vidí, abychom na úseku několika desítek kilometrů od Novohradských hor po jižní Moravu měli všechny kategorie půdní vlhkosti od plně nasycené po půdu zcela suchou.

To je důsledek regionálních rozdílů ve srážkách, ale na tom není nic neobvyklého. Odborně nás to nesmírně zajímá, protože to mění obraz sucha coby docela nudného jevu, který paušálně zabírá velká území. Teď se to jeví jako pestřejší a strukturovanější klimatologický fenomén.

Ale obecně lze říct, že výskyt sucha je závislý na kombinaci zásoby vody na začátku sezony, a ta byla nízká, a průběhu počasí. A čím je menší zásoba vody v půdě na začátku, tím víc závisí, jestli bude sucho, nebo nebude, na srážkách. A protože jsou srážky variabilní, tak i sucho je variabilní.

Kdyby toto platilo, tak bychom nemohli vidět to, co vidíme na evropské mapě. Celá Evropa je zasažena suchem, včetně zemí, které nezažily znárodnění půdy, to zpřetrhání vztahů k půdě, a kde se hospodaří způsobem, který bychom chtěli alespoň částečně převzít.

To, že dobře hospodařím na své půdě, mi lokálně pomůže. Farmy v Německu, Rakousku, ale i některé v Česku, které s vodu a půdou odpovědně hospodaří desítky let, jsou na tom lépe než sousedé, kteří ve stejných podmínkách hospodaří ne zcela optimálním způsobem.

Ale je třeba říct, že změna hospodaření v krajině není schopna přejít ten klimatický signál. To je iluze našeho vlivu na celkové klimatické poměry skrze proměnu agrotechniky. Mnohem více měníme klima změnou složení atmosféry a jejím znečištěním. Hospodaření v krajině už jen zlepšuje, popřípadě zhoršuje následky klimatické změny.

Signál je dominantní a stejnorodý od Portugalska, přes Francii, Německo po Slovensko a Polsko. Všechny země procházejí velmi podobnými podmínkami a u všech zaznamenáváme nedostatek vláhy. Někde větší, někde menší, záleží na infrastruktuře, jaké plodiny pěstují, v jaké části vegetačního cyklu je to zastihlo. Ale dopady jsou vidět všude.

To je jasná ukázka toho, že důvody k optimismu určitě jsou. Jenže třeba válka na Ukrajině je teď daleko palčivější a vehementnější, ale nesmíme zapomenout, že problém se změnou klimatu s válkou nezmizí, stejně jako bohužel nezmizel s koncem studené války.

To, že řada zemí začíná vnímat bilanci skleníkových plynů jako zásadní téma, je dáno tím, že když si zejména ty velké ekonomiky spočítaly, jaké náklady na ně mohou padnout, když se touto cestou nevydají, tak je rozumnější do nových technologií investovat.

Jedna věc je morální a environmentální odpovědnost Evropy, na druhou stranu v případě Číny jde o jasný kalkul hospodářsko-obchodní. Dokážou si spočítat, že země, které přistoupí na přísné emisní limity, nebudou chtít dovážet produkty ze zemí, které limity mají méně přísné. Jinak by docházelo k přelivu emisí do zemí, které mají jemnější legislativu. Ale Evropa je velkým obchodním partnerem.

A pak hraje roli i vývoj moderních technologií. Když se ekonomiky orientují na energie úsporné na uhlík, tak jim to na trhu dává výhodu. Nebo to některé technologie dělá naopak neprodejné a nepoužitelné. Například v USA to došlo do takových rozměrů, že řada tradičních amerických značek aut je na evropských trzích neprodejná, protože mají takové emise a takovou spotřebu, že by to tady nikdo neuživil.