Kardiaci jsou chřipkou ohroženi na životě až 30krát víc, říká kardiolog Neužil

Extrémní teploty obecně představují pro lidi s nemocným srdcem, tedy kardiaky, zvýšené riziko vzniku srdečních příhod nejrůznějších typů. Kardiaky ale ovlivňují zvláště prudké změny počasí a pak jejich extrémní podoby, tj. velká vedra a také mráz.

Chlad a mráz ohrožují tyto pacienty mnohem více než extrémní teplo. V extrémní zimě mohou pociťovat například zvýraznění bolestí na hrudi (angina pectoris), dušnost, zhoršení arytmie či jiné projevy srdeční choroby.

Mrazivé počasí nebo ještě hůře mrazivé větrné počasí vede k výraznějšímu stažení cévní stěny, a tedy i tepen, které vyživují srdeční sval. Jestliže ty nejsou ani v běžných podmínkách dobře průchodné a mají kvůli ateroskleróze snížený průtok krve, hrozí v chladu větší riziko jejich kritického zúžení.

Srdce nedostává potřebný přísun kyslíku a nemůže správně fungovat.

Onemocní-li kardiak chřipkou, průběh jeho stonání je obtížnější. Dochází-li k městnání tekutiny v plicích, ztěžuje to eliminaci plicního zánětu. Ve srovnání se zdravým člověkem je kardiak chřipkou ohrožen na životě až 30x více. Navíc mu hrozí až 2x větší riziko infarktu myokardu ještě týdny poté, co prodělá chřipkové onemocnění.

Při náhle vzniklé a nesnesitelné bolesti na hrudi je nutné nečekat a volat rychlou záchrannou službu. Je to cesta k záchraně života. Lidé, kteří mají srdeční obtíže, tedy zvláště ti s chronickou anginou pectoris, srdečním selháváním a špatně kontrolovaným vysokým krevním tlakem, by na sebe v mrazech měli být zvláště opatrní, venku pobývat co nejkratší dobu a omezit větší fyzickou námahu na minimum.

Samozřejmostí je teple se obléct a nevystavovat se mrazivému větru, protože ten snižuje pocitovou teplotu ještě výrazněji. Důležitou zásadou pro ochranu celého dýchacího ústrojí je dýchání nosem, aby se vzduch dostatečně ohřál a zvlhčil.

Jakákoli akutní, tedy nově vzniklá, prudká nebo přetrvávající bolest na hrudi vyžaduje urgentní návštěvu lékaře. To platí zejména v případech, kdy už onemocněním srdce nebo plic trpíte. Při infarktu myokardu se může jednat o zcela neznámou zkušenost vzniklou poprvé v životě, a proto je nutná dokonalá edukace nemocných.

Může být tupá a svíravá, může vyzařovat do ramene a končetin, nejčastěji vlevo, ale může mít i naprosto nezvyklou lokalizaci, například mezi lopatkami. Bolest může zasáhnout i bradu a dolní čelist. Obvykle se nemocný zpotí, nemůže dýchat, jde o pocit, jako by na hrudníku leželo něco těžkého, může mít i pocit na zvracení.

Pokud tyto příznaky a popsaná bolest neustávají ani po 15 až 20 minutách, je nutné záchranku volat, protože uvedené příznaky mohou být projevem infarktu myokardu nebo i jiné život ohrožující situace. Při infarktu vždy rozhoduje čas.

Rozdíl je značný, jak v příčině, tak projevech, i když lidé často tyto dva pojmy zaměňují. Bolest u anginy pectoris bývá pálivá za hrudní kostí a přichází zpravidla po zvýšené fyzické námaze, kterou může pro toho, kdo trpí anginou pectoris, být i běžná chůze nebo chůze do schodů. Její příčinou je přechodné nedostatečné prokrvení srdce. V klidu nebo po použití nitrátů bolest většinou okamžitě odezní.

Bolest u infarktu myokardu je odlišná a popisuji ji v předchozí odpovědi, vzniká bez zjevné příčiny i v klidu, její příčinou je náhlý uzávěr jedné z větších větví věnčitých tepen. Bez okamžité terapie dochází k odumření buněk myokardu, tedy srdečního svalu, různého rozsahu v důsledku přerušení zásobování srdeční tkáně okysličenou krví. Bolest nastupuje náhle, není přechodná a nemizí ani v klidu, ani po podání běžných léků.

I rozšíření postižené tepny a implantace stentu nemůžou zcela zastavit aterosklerotický proces a nejde nikdy o zcela vyléčeného pacienta. V těchto případech je nutné posoudit stav postižení i ostatních částí tepenného řečiště vyživujícího srdeční sval, a to jak u nemocných, kterým byla provedena katetrizační intervence a implantace stentu, tak u nemocných po srdeční operaci a přemostění postižených míst by-passem.

Jednoduché pravidlo asi zní: řiďte se svým zdravotním stavem. Proto je také nutné, aby vás kardiolog důsledně informoval o stavu vašeho srdečního onemocnění a jeho důsledcích.

Ano, ale je třeba respektovat, že nízké zimní teploty zatěžují kardiovaskulární systém nemocného více. Mezi takové náročnější situace patří u kardiaků už jen samotný přechod z tepla do zimy, tedy termoregulační proces.

Pohybovou aktivitu v zimě by si tedy kardiaci měli přizpůsobit na míru konkrétnímu typu svého onemocnění a kondici. Tedy ano, i člověk s kardiovaskulárním onemocněním si může jít na chvíli zabruslit nebo vzít hole pro nordic walking a projít se. Setkávám se i s pacienty, kteří sjezdují, ale všeho s mírou, podle vlastních možností a potřeb.

Alkohol rozhodně. U kardiaků se nedoporučuje pít alkohol jak venku, tak ani před odchodem do chladnějšího prostředí, a tedy ani před očekávanou zvýšenou fyzickou aktivitou.

Alkohol sice tělu dodává počáteční pocit tepla, protože dojde k relaxaci cévní stěny a tím rozšíření cév. Tím ale také dochází k rychlejšímu odvodu krve a tím tepla od životně důležitých orgánů, a u kardiaků se zvyšuje riziko srdeční příhody relativním nedokrvením srdečního svalu.

V zimě se s alkoholem ale také častěji potkáváme na různých večírcích, plesech. Tady je třeba také opatrnosti, protože nárazová konzumace většího množství alkoholu může způsobit problémy lidem s vysokým krevním tlakem nebo se projevit i v podobě srdeční arytmie.

Co se cholesterolu týče, jde o to, zda nemocný má již průkaz jeho zvýšení, či nikoliv. Pokud je nemocný již s hypercholesterolémií léčen, měl by být interval měření minimálně jednou až dvakrát do roka – záleží na stavu a zahájení léčby.

U nemocných s vysokým krevním tlakem je důležité, aby si nemocný měřil tlak sám doma, protože tím omezí vliv syndromu „bílého pláště“ při měření tlaku u lékaře, kdy dochází většinou k falešně zvýšeným hodnotám.

Pokud si měří tlak sám, je velmi vhodné měřit si ho ráno a odpoledne, protože tak může dát lékaři informace o skladbě a dávkování léků. Velmi vhodné je provést také občas kontinuální monitoraci během 24 hodin. Jde o monitoraci, kdy je tlak měřen v pravidelných intervalech, a tím lze zjistit výkyvy tlaku v závislosti na námaze, rozčilení, spánku a bdění, ve fázi probouzení a spánku, což jsou důležité parametry pro posouzení strategie léčby tak, aby nedocházelo k neočekávaným hypertenzním „špičkám“, lékař pak může lépe časovat dávkovací schéma antihypertenzních léků.

Ano. Kardiologie je můj obrovský a jediný koníček a při mém pracovním tempu a jistém workoholismu téměř nevycházím z našich katetrizačních sálů, kde trávím nejvíce času během dne a často až do noci, a tam mne spíše než chladné mohou potkat „horké“ situace, to však záleží spíše na regulaci klimatizace.