Je čas na vzpouru davů, burcuje exprezident Klaus

Nahráváte mi tím, že se mě každý ptá, co říkám na dnešní koronavirovou pandemii. Mě ale daleko víc děsí opatření, která dělá náš krizový štáb. V obdobné formě je ale dělá řada vlád sousedních zemí. Byl jsem šokován, když jsem zjistil, že v Bavorsku jsou pokutováni tisíci eury lidé, když sedí v autě čtyři najednou. My jsme oproti tomu v docela dobrém stavu.

Druhou fázi prožíváme právě teď. Lidé se daleko více osmělují a říkají - tohle ne. Řada medicínských odborníků se osměluje říci, že principiálně nesouhlasí s řešením, které propaguje pan profesor Prymula a lidé kolem něj. Pokud první fáze byla březnová, druhá dubnová, tak třetí, květnová fáze už by měla být vzpoura davů. Lidé už by opravdu měli říct dost, a je načase, aby to řekli.

Nevím, jak to zorganizovat. Nevidím na české politické scéně žádný subjekt, který by se k takové vzpouře chtěl přidat nebo se postavit do čela. Mohou být iniciativy alternativní, iniciativy zdola. Další fáze by měla být aktivnější forma sdělení občanů naší politické věrchušce, že takhle už ne.

Nevím, jestli já bych byl považován tak významnou skupinou občanů za osobu, která se postavit do čela má. Inspiroval mě předvčerejší noční e-mail jednoho docenta, který řekl: Vy jste známá, viditelná a respektovaná osoba, že byste se do čela něčeho takového postavit měl. Zavrtěl jsem hlavou, ale já to vůbec nevylučuju, nebráním se, ale chtělo by to kolektivnější vedení.

Manifestace v ulicích ano, k tomu se blížíme. Ty jsou ale v nouzovém stavu zakázány, ve stanném právu se na demonstrující střílí. Měli bychom si vyjasnit, jak to s námi vláda zamýšlí.

Znepokojuje mě blahosklonný postoj vlády k tomu, jaké to bude mít následky pro naše životy, a to nejen v úzce ekonomickém slova smyslu. Bojím se následků, které to bude mít na další společenské žití. Až se dostaneme do postkoronavirové éry. Kolik věcí, zákazů už nám zůstane navěky? To, jak společnost bez povzdechnutí přijala sledování občanů digitální technologií a nikdo neprotestuje, považuji za velmi varovné.

Nevím, jestli by spouštěčem mělo být něco divného, špatného, co se může udát, a pozdvihne to celou řadu lidí. Četl jsem v Právu rozhovor se senátorem Žaloudíkem, který řekl velmi silný soud. Říká, že u nás zemře každých dvacet minut jeden člověk na rakovinu. Smrt na rakovinu je stejně tragická jako smrt na covid-19, ale takové PR nemají. Já po tom nevolám, ale to, že každých dvacet minut zemře člověk na rakovinu a zatím zemřelo 196 lidí za dva měsíce, tak to je něco jiného.

Mám hrůzu z toho, že lidé se v karanténě uvelebují. Řada lidí zjistila, že má slušný příjem a nemusí chodit do práce. Může sedět doma, chodit na procházky, věnovat se dětem a požitky jim plynou stejné, jako by normálně pracovali. Pokud to zvítězí, vidím to černě.

To nemohu vyloučit. Co ten virus všechno umí a neumí, jak je zákeřný, svět medicíny zatím nemá žádné zásadní informace. Nevím, jestli jsou roušky opravdu tou geniální obranou. Já to v nich ještě chviličku přežiju, ale myslím, že už dlouho ne. Ale jestli přežije naše společnost jako celek a jestli to přežije její ekonomika, to mám strach, že ne. Právě proto musí mít vláda schopnost pružně zareagovat.

Pro ekonoma je toto téměř laboratorní pokus. Ještě se nestalo, že by se na vypínač zavřely tisíce podniků, a myšlenka, že by to nemělo hrozivé ekonomické následky, se mi zdá banální. Že by zavření celé řady podniků, zpřetrhání dodavatelsko-odběratelských vztahů nemělo nekonečně následků, se mi nezdá možné. Pošklebuji se nad názory ekonomických kvaziexpertů, kteří nás přesvědčují, že ekonomika jen klesne o tolik a tolik procent. Jsou to výroky, které by profesor na vysoké škole musel ohodnotit nedostatečnou.