Jak zachránit tonoucího a neohrozit sebe

„Základ je nikdy nehazardovat s vlastním životem a zdravím. Takže pokud se dostanete do situace, kdy se někdo topí, vždy jako první volejte linku 112,“ řekl Novinkám Smejkal. Ke stavům tonutí totiž vyjíždějí často kromě záchranné služby i hasiči a policisté.

Měli byste se pokusit najít způsob, jak tonoucímu pomoci jinak než vlastníma rukama. „Ideální je podat mu klacek, kus oblečení anebo mu alespoň hodit plastovou lahev,“ říká David Smejkal.

Pokud není zbytí a do vody musíte opravdu vstoupit, neměli byste jít s prázdnýma rukama. „Vezměte si s sebou třeba delší klacek, který můžete tonoucímu podat, vždy je na místě snažit se vyhnout osobnímu kontaktu,“ pokračuje Smejkal.

Tonoucí je totiž v naprosté hysterii, a jakmile k němu doplavete, chytí se vás vší silou. V tu chvíli vyvstane velké riziko, že vás utopí. „Může vás utopit i desetileté dítě,“ varuje Smejkal.

Samozřejmě pokud není jiná možnost a musíte pro tonoucího doplavat osobně, nezbyde vám než doufat, že se vám ho podaří přemoci a poté odtáhnout na břeh. Pro jednoho zachránce je to fyzicky velmi náročný výkon. Musíte mít totiž na paměti, že doplaváním na břeh většinou záchrana nekončí.

Pokud je tonoucí v bezvědomí a nedýchá, je nutné ihned začít resuscitovat. I přesto, že se v dnešní době klade důraz především na srdeční masáž, po stavech tonutí je podle Smejkala důležité začít resuscitaci pěti úvodnímu vdechy.

Tonoucímu tedy uvolníte dýchací cesty tím, že mu zvednete bradu a zároveň zakloníte hlavu a po několika vdechnutích začnete masáž srdce v poměru třicet stisknutí a dva vdechy.

V masáži je potřeba vytrvat bez přerušení až do příjezdu záchranky. Po stavech tonutí je navíc nutné dopravit dotyčného člověka vždy do nemocnice. „I když člověku zdánlivě nic není, může mít vodu v plicích a je vždy nezbytně nutné, aby se dostal do nemocnice,“ zdůrazňuje Smejkal.

Podle Davida Smejkala jsou vodní záchranáři svědky tonutí anebo poranění u vody během letních dnů téměř každý den. Hodně těžkých zranění přitom pochází z neuvážených skoků do vody.

„Mějte na paměti, že v místech, kde jste skákali loni nebo před měsícem, nemusí být stejná hloubka,“ varuje Smejkal.

Pokud vám to tedy opravdu nedá a potřebujete skákat, místo si předem dobře prověřte a neskákejte nikde, kde není dostatečná hloubka. Podle Smejkala jsou skoky do vody opravdový hazard.

Vodní záchranná služba se skládá z dobrovolníků. Na to, aby mohli zachraňovat lidské životy, si berou dovolenou ze své regulérní práce. Většina posádky dělá úplně jiné povolání. Na Staré Živohošti jsme se setkali s posádkou složenou z jednoho studenta ČVUT, obchodníka, hypotečního specialisty a zdravotnického záchranáře.