Imunolog Hořejší: Přesvědčování se vyčerpalo, zbývá jen povinné očkování

Samozřejmě že daleko důležitější je zatíženost nemocnic a posléze úmrtí. Musíme si ale uvědomit, že tato čísla následují až s dvou- nebo třítýdenním zpožděním od diagnózy. To, co máme dnes v nemocnicích, odráží stav, který byl před zhruba třemi týdny. Takže to bude opravdu velký průšvih. Dá se očekávat, že dojde ve většině nemocnic k vyčerpání kapacit, hlavně na JIP. Ti, kteří modelují vývoj epidemie, odhadují, že poroste ještě asi 10 dní. Pak začne stagnovat a pomalu klesat. Bohužel ale na hrozně vysoké úrovni.

Buďme připraveni, že celkový počet případů může dosáhnout i 1,5násobku současných hodnot a tomu bude s odstupem úměrně odpovídat počet případů v nemocnicích. Nevím, jak někdo může říct, že bude sledovat jen situaci v nemocnicích. To je strkání hlavy do písku. Nemůžeme reagovat se zpožděním. A když to říká vysokoškolsky vzdělaný člověk, jako je Petr Fiala, tak to už vůbec nechápu.

Nejen já, ale i další kolegové jsme byli přes léto superoptimističtí a říkali, že další vlna už nebude. Ale opravdu jsme se sekli. Počet lidí, kteří nemoc prodělali, byl zřejmě mnohem menší, než jsme předpokládali. Oficiálně to bylo 1,7 milionu. Mysleli jsme, že to mohlo být až pět milionů, že někteří o prodělání nemoci vůbec nevěděli.

Kdybychom tady měli původní čínský virus, stačila by 70procentní proočkovanost, ale u varianty delta je potřeba prakticky stoprocentní proočkovanost dospělé populace. Tak jak tomu je v Portugalsku, kde to mají, co se týče hospitalizací, výrazně lepší. Tady k tomu nedošlo.

Naprostou prioritou teď musí být proočkovat rizikovou populaci. V kategorii nad 60 let je pořád 200, možná 300 tisíc lidí, kteří nedostali ani jednu dávku. Stejně tak je tady asi 2,5 milionu již plně očkovaných, u kterých s odstupem významně poklesla účinnost očkování a potřebují třetí dávku.

U nich se zvýšená ochrana projeví poměrně brzy, zhruba po týdnu. Po dvou týdnech je to na dosažitelném maximu.

Je to klíčové opatření, které nám může krátkodobě pomoct. Na druhou stranu s těmi, kteří jsou nakažení a projeví se to za ty dva až tři týdny, už nic ne-

uděláme. To jde samospádem a už se tomu nedá zabránit.

Jediný účinný způsob je povinné očkování, a kdyby nic jiného, tak aspoň u rizikových skupin, a to i třetí dávkou. Možnosti přesvědčování už byly prakticky vyčerpané. Je tu velká skupina lidí, která se k tomu staví rezervovaně, a pokud zatím nemusí, tak nechtějí. Pak je tvrdé jádro, které se za žádnou cenu naočkovat nechce.

Představte si, že by bylo jen na dobrovolnosti, jestli budeme po městě jezdit padesátkou, a nenařídili bychom to povinně. Jak by to asi vypadalo?

Budoucí vláda staví nade vše individuální svobodu, ale může to stát další životy. Ti, kteří se rozhodnou riskovat, že zemřou, však bohužel zahltí nemocnice a těžce poškodí ty, kteří se tam v potřebný moment třeba se zánětem slepého střeva nedostanou.

Vědělo se od začátku, že u varianty delta se mohou infikovat i lidé, kteří jsou očkovaní. Naprostá většina z nich o tom vůbec neví. Virus se jim dostane jen na nosní sliznici a nemusejí mít žádné příznaky. Původně se zdálo, že když takto odměníme očkované, tak to pobídne k očkování další osoby. To se ale moc neosvědčilo.

Teď, když se vyčerpaly možnosti k přesvědčování lidí, musíme se řídit jen realitou. I očkovaní lidé mohou virus v menší míře roznášet, a musí se tudíž v situacích, kdy je to potřeba, podrobit i testování. Třeba při návštěvě hromadných akcí. Je neobhajitelné říkat, že jsou bezinfekční. Tento termín platí jen v případě, kdy má člověk čerstvě negativní PCR test.

Každé takové opatření může nějaký efekt mít. Více nebo méně přispívá k tomu, že se počet případů sníží. Je možné, že někdy během deseti dnů se změní charakter epidemie a přestane stoupat. Kdyby se přistoupilo k nějakému opatření, tak první na řadě by mělo být drastické omezení hromadných akcí, kde se spolu lidé setkávají v uzavřených prostorách.

Zatím to vypadá, že vůle není vůbec k ničemu. Ani u nynější vlády, která to má na triku. Ta nemusí brát velké politické ohledy. Zdá se, že vláda riskantně sází na to, že se ta křivka brzy zlomí a společnost se promoří natolik, že virus se už nebude mít kam šířit. To tak dopadne. Otázka ale je, kolik lidí do té doby ještě umře, a hlavně, jestli se nám nezhroutí nemocnice.

To absolutně nechápu. Kdy jindy by se měl vyhlásit nouzový stav, než když hrozí zahlcení nemocnic?

Může to fungovat. Je docela překvapivé, jak velké jsou regionální rozdíly, a dává opravdu mnohem větší smysl udělat omezení lokálně v oblastech, kde je to nejhorší. Je pár oblastí, kde je rozsah nákazy docela nízký. Tam by možná bylo dobré postupovat preventivně.

Možná bychom mohli lidi v těchto oblastech omezení ušetřit. Nikdo neříká, že se musí v rámci nouzového stavu dělat jen plošná opatření. Zrovna tak se mají dělat racionální opatření regionálního charakteru.