Hrozí znehodnocení jedinečného areálu v srdci Starého Města, varuje významný architekt

Přede dvěma roky se petice 3500 občanů vyslovila proti zástavbě piazzetty před hotelem InterContinental v Pařížské ulici v srdci Starého Města monstrózní osmipatrovou budovou.

Politici a státní správa se přiklonili k názoru občanů i odborníků včetně mne jako spoluautora odpovědného za design vzhledu budovy, že piazzetta se zastavovat nemá. Slovenští investoři nakonec hotel prodali a zdálo se, že bude klid. Jenže situace se opakuje.

Na západě Evropy neexistuje, aby developer samostatně bez detailního projednání se státní správou vyzval k architektonické soutěži s nadějí hraničící s jistotou, že ji nakonec městská správa schválí. Lze čekat od architektů, že budou navrhovat funkci a business plán a podle toho dávat budovám charakter a formu?

To, co lze usoudit z mediální prezentace plánů nových majitelů hotelu, je v tomto smyslu nanejvýš znepokojivé. Jak změní prosklená komerční budova 18 metrů vysoká o ploše 380 čtverečních metrů v bezprostřední blízkosti Staronové synagogy a Pařížské ulice ráz památkové rezervace Starého Města? To je závažná otázka. Majitelé hotelu InterContinental a jejich architektonické studio TaK architects nabízejí ve svém projektu uvolnění piazzetty před hotelem pro veřejnost výměnou za to, že na rohu Bílkovy a Pařížské ulice bude postavena budova s lukrativními komerčními prostorami.

Je to dobrý obchod? Pro někoho určitě. Pařížská třída vznikla asanací židovského ghetta po vzoru Haussmannovy rekonstrukce Paříže, probouráním severní strany Staroměstského náměstí. Tam dnes začíná Pařížská ulice. Doba prosperity na počátku 20. století rozvoji města přála. Radnice, která byla v českých rukou, chtěla Prahu připodobnit Paříži a Vídni. Vznikl tak světově jedinečný soubor bohatě dekorovaných secesních a eklektických staveb v Pařížské, Široké, Bílkově ulici i v okolí.

Jen Staronová synagoga, která nepodlehla asanaci, si vynutila výrazný meandr v uliční frontě Pařížské při vyústění Maiselovy ulice. Nový bulvár vedl k nynějšímu mostu Svatopluka Čecha.

S impulzem vlastenectví nové republiky vznikly soutěže na megalomanské pokračování Pařížské tunelem nebo úvozem a zástavbou Letenské pláně vládními budovami. Představy architektů, jak obraz Prahy zásadně změnit, naštěstí narazily na radnici i v regulační komisi. Volná zůstala parková Kampa i Letenská pláň a Praha poznala hodnotu volných prostor.

Zásahy bomb v únoru 1945 odkryly pohled na fasádu ulice Elišky Krásnohorské s kubistickými domy architekta Otakara Novotného. Taková byla situace, když se v šedesátých letech rozhodlo o stavbě pro hotelový řetězec InterContinental, dceřinou společnost americké letecké společnosti PanAm.

Stavbu hotelu jsem s architektem Karlem Filsakem řešil od samého začátku v březnu 1967. Šlo o to, najít k pestrosti Prahy v rámci tehdejších možností odpovídající architektonický výraz. Mohu si připsat design fasád, který se evidentně vymyká čemukoli, co Karel Filsak předtím nebo potom navrhl.

Vytvořit nepravidelný vertikální rytmus navozující pražské měřítko a pestrost zástavby na jediné fasádě, před standardním rastrem hotelových pokojů, byl trochu oříšek. Hotelové průčelí tvoří zajímavou alternativu ke stereotypu nábřežní fasády právnické fakulty.

Architektu Filsakovi se povedlo umístit hotel na exponované místo velkorysým urbanistickým konceptem. Piazzetta vznikla jako záměrně uvolněná plocha k odsazení brutalistické stavby od filigránského souboru Pařížské ulice i nový kontext pro Staronovou synagogu.

Dalším dnes nemyslitelným krokem bylo zapuštění zahrady pod úroveň nábřeží, což dovolilo snížit výšku stavby hotelu o celé restaurační patro. Tehdejší gremiální rada hlavního architekta pro to vše našla pochopení. Přes nedostatky spojené s dobou stavby patří InterContinental s odstupem let k tomu nejlepšímu, co ve své době vzniklo.

Návrh studia TaK je na nábřežní straně hotelu jistě zajímavý. Zrušením bubliny bazénu umístěné na nábřežní straně by se otevřela zahrada veřejnosti a spojila se snad s úrovní před kostelem sv. Šimona a Judy. Náročné na kvalitu bude plánované spojení hotelového komplexu tunelem pro chodce s nábřežím v úrovni Vltavy.

Kamenem úrazu nového projektu je však bezesporu zástavba uliční fronty Bílkovy ulice, a to na ploše piazzetty 18 metrů vysokou prosklenou budovou. Tak jak je v Praze zvykem, chce i zde developer toho „dobrého“ až příliš. Takovou budovou totiž dojde k přímé konfrontaci eklektické architektury Pařížské ulice s novou výstavbou. Bezprostřední konfrontace stylů pak dá celé Pařížské třídě zákonitě charakter chaotické náhodnosti. Prostor zbytku piazzetty navíc ztratí pohled na Staronovou synagogu.

Od Filsakova urbanistického konceptu ukrajuje nová výstavba bez respektu krajíc na účet celoměstské kvality. Záměr architektů ale lze podle mne koncipovat s ohledem na jedinečné místo jinak. Vzít na vědomí, že naproti stojí světová památka  Staronová synagoga, o ulici dále Klausová synagoga. Návštěvníci z celého světa by jistě rádi poseděli na terase s výhledem na tuto památku.

Dokážu si zde představit přízemní arkádu s pasáží luxusních obchodů a první patro jako otevřenou, v zimě zasklenou terasu s vyhlídkou. Robustní blok InterContinentalu by byl i tak nízkou stavbou v pohledu z Pařížské zakryt a uzavřen do vlastního rámce. Takové řešení by mohlo udělat neutrální předěl mezi historickou a moderní částí bulváru a piazzetta by zůstala volným prostorem.

Jak ukazují současné příklady, sebejistý přístup k historickému dědictví a nedostatek respektu k identitě místa vede ke znehodnocení jedinečných areálů nevhodnou zástavbou.

Volný prostor má v těsném městě, jako je právě Staré Město, obzvláštní hodnotu, protože nabízí širší rozhled než jen pohled do uličních výkladů s exkluzivním zbožím. Kdo jde po vltavském nábřeží, pochopí, že rozhled, orientace a chápání celku dělají Prahu jedinečným městem.

Vytěžování volných prostor ve stabilizované zástavbě není udržitelný, ale krátkozraký rozvoj. Ničí jedinečnou identitu, pověst a hodnotu Prahy, tedy vlastnosti, které jsou v globálním kontextu jejím jediným kapitálem.