Článek
Babyboxy zachránily 225. miminko, které jste pojmenoval Cyril. Co na tento počet říkáte?
Neřekl bych, že zachránily. Pomohly při vstupu do života. Pomohou z chudoby. Teď miminko dostanou rodiče, co na tom budou asi lépe a budou se k němu upínat. Maminky, které dávají děti do babyboxů, pokládám za seriózní. Nejsou to matky, co vhazují děti do popelnic.
Do kolínského babyboxu odložili chlapce ve starém ručníku
Co říkáte na to, že babyboxem prošlo už 225 dětí?
Je to hrozné číslo. Když jsem před 16 lety otevíral první babybox, tak jsem si myslel, že budu mít jeden babybox a jedno dítě v něm za 10 let. Teď mám 80 babyboxů a 225 dětí. To už jsou snad dva plné vlaky. Jsem nad tím číslem v rozpacích, jestli je v tomto zvláštním státě všechno v pořádku, že se odkládá tolik dětí. Ale je to lepší, než aby je maminky odkládaly na nevhodných místech.
Znáte osudy dětí z babyboxů?
O některých vím, ale zdaleka ne o všech. Před 16 lety jsem si myslel, že když se najde děťátko, tak ho navštívím každé narozeniny, že mu přinesu hračky a tak dále. Při množství 225 dětí to není možné, ani po jejich osudech pátrat. Teď je obdarováváme alespoň tím novorozeneckým dukátem od České mincovny. To je dárek v hodnotě 10 tisíc korun. Převezmou je jejich adoptivní rodiče. O některých dětičkách vím. Znám se s holčičkou, co se našla v Kladně, dnes jí je 11 let. Bydlí blízko u Prahy, vídáme se často, její rodiče mě občas pozvou. Máme se s holčičkou rádi. Je to dojemné, stařík jako já při shledání uroní slzu.
Kontaktovaly mě maminky, co chtěly děťátko získat. Ale já děti neprodávám.
Jak dopadl osud prvního nalezeného děťátka?
Byla to holčička Sonička. Byla odložená v roce 2006 v babyboxu v Hloubětíně. Pokud vím, její osud je velice neuspořádaný. Maminka ji tehdy odložila s rodným listem. Byla z dvojčat. Jedno dvojče si nechala a druhé odložila. Provedla jakousi Sofiinu volbu. Holčička je předmětem neustálých sporů u opatrovnického soudu. Ten pokládá spis Soničky za ten nejtlustší, co má.
Maminka chtěla Soňu zpět?
Bohužel ne. Maminka naopak porodila ještě třetí děťátko, a to nechala rovnou v porodnici. Nemohu o tom případu říkat víc.
Ne všechny osudy dětí tedy dopadly dobře.
Ty děti jsou samozřejmě milované. Tahle Sonička se vrátila do péče své rodiny, nikoliv však maminky. Nechci to dál upřesňovat. Děti z babyboxů bývají ve vynikajících rodinách. Ale jsou věci, co jsou i geneticky dané. Jedna věc je vzít si miminko a druhá věc je v jeho 12 letech zjistit, jaké ve skutečnosti je. Určitá dědičnost je zakotvená.
Kontaktovala vás někdy maminka, která dítě v babyboxu odložila?
Ano, kontaktovala a požádala mě, abych jí pomohl děťátko získat zpět. Samozřejmě jsem se nadšeně snažil ze všech sil. Ale není to běžný jev. Za šestnáct let to bylo asi pět případů.
Ludvík Hess
Také mě často oslovují maminky, než odloží děťátko, a ujišťují se, že to není trestný čin. A to není. Trestný čin opuštění je, když děťátko vystavíte nebezpečí a ohrožení života. V babyboxu je jednoznačné, že předání proběhne v řádu minut či vteřin a postarají se o něj zdravotní odborníci a sociální pracovníci.
Kontaktovaly mě maminky, co chtěly děťátko získat. Ale já děti neprodávám.
Za jak dlouho po odložení chtěly maminky své dítě zpět?
To je různé. Během několika dnů, řádově. Obvykle ve velmi krátké době. Stalo se to i letos ve Strakonicích, maminka byla Romka. Což je vzácné, protože Romové děti neodkládají. Já ho pojmenoval Tomáš po řediteli strakonické nemocnice. Romka si pro děťátko skutečně přišla a dnes jej má zpět.
Jsem vyděšený z toho obrovského množství dětí, které jsou odložené.
Je to pro maminku složité získat své dítě zpět?
Není to jednoduché. Záleží na postoji OSPOD a opatrovnického soudu. Ten může nařídit test DNA, aby se prokázalo, že je děťátko skutečně její. Mamince Tomáše se to podařilo. Tomáš je tak jedno z pěti dětí, které šly z babyboxu zpátky domů.
Co maminky nejčastěji vede k tomu, že dítě odloží?
Pokaždé něco jiného. Na prvním místě je to sociální nejistota. Jedná se o lidi chudé a prostší. Ale obrátila se na mě maminka, která měla před jménem doktorát a za jménem velký doktorát. Opakovaně se se mnou sešla. A já ji přesvědčil, aby si děťátko nechala. Má ho a pravidelně mě o něm informuje. Dostala se do finančních potíží, i s tím jsem jí pomohl.
Není to tak, že bych měl radost z každého odloženého děťátka. Jsem spíš vyděšený z toho obrovského množství dětí, které jsou odložené. Letos je to 11, jen za posledních pár dnů je to čtvrté dítě.
Podle čeho vybíráte jména a příjmení dětí?
Dávám jim jména většinou podle toho, s kým jsem byl v té době v kontaktu. Např. Cyril dostal jméno po Cyrilu Svobodovi. Je to velký protagonista babyboxů. Před několika dny jsme se krátce sešli a hovořili o osudech dětí. Tak mě napadlo, že by mohlo být pojmenované děťátko po něm. Ale není v tom žádná politika, nemá to nic společného s KDU-ČSL. Jsem apolitický člověk.
Dala dítě do babyboxu, zlomilo jí to srdce
Příjmení dostane tedy také?
Jméno i příjmení dávám já, ale slouží jen pro účely opatrovnického řízení. Rodiče, kteří dostanou dítě k osvojení, si ho pojmenují podle svého gusta a příjmení získá po nich. Někdy se stane, že ponechají jméno, jaké jsem mu dal já, ale ne vždy.
Co říkáte na to, že se zruší kojenecké ústavy? Že s tím souhlasila Sněmovna?
Zčásti mám k tomu připomínky a zčásti s tím souhlasím. Sám jsem kojenecké ústavy navštívil. Jsou v nich bohužel děti, které si nikdo neosvojí. Trpí vrozenými defekty a vyžadují dvacetičtyřhodinovou péči.
Ale děti, co jsou v pořádku, ty samozřejmě patří do rodin. Úplné zrušení kojeneckých ústavů je však podle mě jen vize, děti, co mají zásadní vrozené zdravotní problémy, si nikdo neosvojí a nebude schopen jim tu adekvátní péči dát. Ale omezení počtu dětí v kojeneckých ústavech je správné.