Havlíček: Na růst cen energií přispějeme lidem i firmám

Je to tím, že je tu zelené šílenství. Odstavují se uhelné elektrárny, někde i jádro, obnovitelné zdroje jsou nestabilní. Toto je dost důležitý faktor růstu cen.

Pro firmy jsme model našli. Cena elektřiny se skládá ze složky regulované a neregulované a částí ceny je příspěvek na podporu výroby z obnovitelných zdrojů. Domácnosti jej mají zastropovaný, firmy ale ne. Rozhodli jsme se, že na podporu obnovitelných zdrojů dá stát příští rok 27 miliard korun. Firmy tak zaplatí o 17 procent méně a dopad zvýšení silové složky elektřiny se částečně vykompenzuje. Kdybychom nepřenesli část poplatků, které hradí firmy za obnovitelné zdroje, na stát, tak by to firmy měly extrémně drahé.

U spotřebitelů toto udělat nelze, hledáme model, například na bázi dotace u postiženějších rodin. Nemáme ho ještě připraven, hledáme optimální variantu a během několika dní bychom ji chtěli ukázat.

Letos bychom to připravili a pravděpodobně by to platilo od ledna, možná by se to mohlo proplatit už na konci letošního roku. Šlo by o příspěvek rodině, který by jí pomohl proti zvýšení cen v příštím roce.

To teď dopočítáváme. Chtěli bychom, aby to nebyl jen symbolický příspěvek, ale aby pokryl značnou část z navýšení cen. Zatím neznáme klíč, kterých rodin by se to dotklo.

V každém případě. Nemíříme na vysokopříjmové rodiny, tam by to nedávalo smysl, ale na nízkopříjmové, které by zvýšení cen elektřiny mohlo ohrozit.

Ne. Stát může udělat kroky krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Je to o tom, že musíme dlouhodobě investovat do stabilních a cenově dostupných zdrojů. V posledních dvou letech jsem opakovaně říkal, že to nemůžeme opřít jen o obnovitelné zdroje. Někteří zelení aktivisté si z nás dělali srandu a říkali, že není problém mít v čase 70 nebo 80 procent obnovitelných zdrojů a že se musí odpojovat jádro. Varovali jsme před tím, že se na to nikdo nedívá z úhlu pohledu stability přenosové soustavy a dostatku elektrické energie.

Argumentovali jsme nikoli politicky, ale na základě argumentů provozovatele přenosové soustavy ČEPS, který to má velmi dobře spočítané. Nikdo to nebral vážně, a teď se podívejte, co se odehrává v Německu, kde zvažují prodloužení provozu některých uhelných elektráren. Podívejte se, co se odehrává ve Velké Británii, kde vláda kvůli vysokým cenám zvažuje garantované půjčky pro dodavatele energií, protože některým hrozí až krach.

Evropa stojí před velkým energetickým problémem, protože se projevuje to, co jsme pořád říkali. Obnovitelné zdroje jsou důležité a je třeba do nich investovat, ale nemůžeme to na nich postavit, protože jsou nestabilní. Sluníčko nesvítí pořád, stejně jako vítr také pořád nefouká. A pokud to není řádně vykompenzováno stabilními zdroji na bázi jádra, uhlí a případně plynu, tak ty země budou mít velký problém a přesně to teď nastává.

Dlouhodobým řešením je neustupovat z politiky, kterou jsme vytyčili, utlumovat uhlí, připravit se na tranzici a mezitím vybudovat jádro. Střednědobý pohled je založen na rychlém přechodu na plyn, to bude otázka pěti let.

Na podporu plynu máme připraveno 50 až 80 miliard. To je strašně důležité, protože se hodně bavíme o elektřině, ale málokdo se baví o vytápění, a pokud by šly ceny emisních povolenek nahoru, bude to hodně závislé na plynu. Jeho cena jde také nahoru, ale v čase by se jeho cena měla dostat na rozumnou úroveň, protože nebude důvod, aby rostla. Měl by ho být dostatek. Musíme ale mít připravené teplárny na to, abychom plyn mohli k vytápění využívat. Krátkodobá cesta je, že můžeme výkyvy částečně přetáhnout na stát a nenechat zlikvidovat firmy, protože to by byl velký problém, a obyvatele je možné v krátkodobém období podpořit energetickými šeky, jako to má třeba Francie.

Máme různé varianty. Chceme všechno vyhodnotit a domyslet faktický dopad.

Nejde ani o akcionáře, ale o hospodářskou soutěž a tam máme omezené podmínky. Nejde o to, zda je ČEZ vlastněn z 80 nebo 100 procent, ale je tady hospodářská soutěž, a to je v Evropě velmi přísně hlídáno.