Havlíček: Další zpřísnění už by nepřinesla efekt

Nezpřísňovali jsme zásadním způsobem. Spíš chceme být důslednější v tom, aby se nastavená pravidla dodržovala. Je pravda, že ještě začátkem týdne jsme se domnívali, že vydrží trend poklesu počtu infikovaných a dobrého skóre. Nicméně v pondělí, úterý a ve středu bylo vidět, že čísla víceméně stagnují. Měli jsme obavu dále cokoli činit třeba u skiareálů, protože by mohla nastat situace, že bychom za dva týdny opět museli zavírat. Další zpřísnění by teď nepřinesla efekt.

To byl i můj názor, říkal jsem, že je lepší vytvořit systém než nemít systém žádný. Chápu frustraci skiareálů. Musíme být objektivní, oni se na to nedívají z pohledu epidemiologického, ale z pohledu jejich podnikání. Mají absolutní pravdu v tom, že každý den, kdy mají zavřeno, navíc teď v ideální sezoně, přichází o velké zdroje.

I když jim to kompenzujeme podle mého názoru dobře, nemůže jim to stačit k pokrytí všech ztrát a toho, co musí vydělat na celý rok.

Co se týká organizace na svazích, nechtěli jsme to dělat drastickým způsobem, třeba zákazem vjezdu do těch obcí, a šli jsme cestou méně restriktivní. Zastavili jsme vleky, aby tam lidé nejezdili se sáňkami a boby a nevyužívali svahy v takové míře, jako je tomu dnes.

Pana Juračku z pohledu ekonomického chápu. Je ale nutno říct, že to není jediný segment. Neděláme to proto, že chceme někoho trestat, ale proto, že potřebujeme chránit zdraví.

Ve většině evropských zemí jsou restrikce stejné jako u nás. Pan Juračka byl přítomen většině jednání se zástupci skiareálů, byl u té finální dohody, když jsme se domlouvali, jakým způsobem budeme kompenzovat, a mluvíme s ním několikrát týdně. Rozumím emocím, ale nemůžeme se nechat vydírat.

Nechceme bránit obchodníkům nebo živnostníkům, aby jezdili po republice a dělali svou práci. Každý ale viděl, že byť ne úplně všude, docházelo k částečnému zneužívání, kdy lidé za účelem takzvaného obchodního jednání vyrazili na horské chaty s celými rodinami.

To není možné. Je to nesolidární vůči ostatním podnikatelům i vůči okolí, protože důvod, proč to brzdíme, je, aby se nešířila epidemie. Nemůžu přijmout argument, že někdo nemá doma klid, a tak v době pandemie vyrazí na horskou chatu pracovat. Každý soudný člověk vidí, že je to jen zástěrka pro to, aby na ty hory vyrazil. Prosím všechny, aby toho nezneužívali.

To svým způsobem není úplné obcházení pravidel. Naším cílem není vyčistit hory, ale zamezit šíření epidemie. Pokud někdo je v pronajatém bytě, tak podle názoru ministerstva zdravotnictví je to věc, která není toxická. Na rozdíl od toho, když je někdo v penzionu a potkávají se tam tři čtyři rodiny ve společných prostorách.

Nevyhnuli jsme se ani této diskusi. Ne však proto, že bychom o tom hlasovali, ale protože se to v posledních hodinách skloňuje. Německo na to šlo tímto poměrně drastickým způsobem, kdy mělo rovněž problémy se skiareály, a tak neumožní lidem cestovat více než 15 kilometrů od bydliště. My jsme se k tomu nepřiklonili.

Jsme toho názoru, že těch restrikcí už je dnes opravdu hodně. Je třeba se za ně všem trvale omlouvat, protože pro lidi, kteří nemohou podnikat, kteří jsou omezeni v práci, sportu, kultuře a podobně, je to velmi frustrující. Na druhou stranu jiná cesta v dané chvíli není, a to ani nikde jinde v Evropě. Další zpřísnění by teď nepřinesla efekt.

O tom jsme nejednali. Budeme věřit, že se situace v dalších dnech bude zlepšovat. Jinak si ale budeme muset sednout a zvažovat všechny varianty. Dnes nejsme v kritické situaci. Máme polovinu nakažených, co jsme měli před dvěma týdny. Restriktivními opatřeními se podařilo zásadním způsobem snížit šíření epidemie, konečně i reprodukční číslo je pod jedničkou.

Je ale třeba, aby to pokračovalo. Abychom se nezastavili na úrovni sedmi nebo osmi tisíc nakažených denně a reprodukční číslo bylo na úrovni 0,8 nebo 0,9 a my neříkali, že je to v pořádku. V pořádku to není, musíme sledovat počty lidí v nemocnicích a nesmí nastat situace, že bychom nezvládali péči, ať už pro lidi s covidem, nebo ostatní. To je hlavním cílem – udržet služby v oblasti zdravotní péče.

Je pravda, že komunisté to požadují, konečně já jsem taky neměl ještě koncem minulého týdne jiný názor, než mají oni a řada ostatních politických aktérů. Na druhou stranu, i s komunisty jsme o tom jednali v době, kdy čísla klesala a všichni jsme očekávali, že to bude nadále klesat. Teď se ale poklesy zastavily a nejsme v situaci, kdy bychom dělali politické dohody na úkor zdraví obyvatel. Jsem přesvědčen, že si to uvědomují i komunisté.

Neumím říct, zda v tom vládu podrží, nebo ne. Jen věřím, že všechny strany v parlamentu jsou natolik rozumné, že si nevezmou lidi jako rukojmí a že nebudou nouzový stav brát jako handl. Můžeme handlovat v rámci jiných zákonů, to je v pořádku. Neměli bychom to posouvat do roviny, kdy bychom ohrožovali zdraví obyvatel. Nouzový stav je něco, co si nikdo z nás nepřeje, ale když nebude, budeme mít velký problém.

Je zcela zjevné, že Evropa i svět si s covidem nevědí rady. Světlem na konci tunelu je to, že se proočkujeme. Další vlna otevírání přijde v momentě, kdy snížíme počty lidí v nemocnicích. V optimistickém scénáři mohou klesat o 300 až 400 lidí denně a člověk si může dopočítat, kdy bychom se na tu hranici mohli dostat ze současných šesti tisíc. Ale to je jen kdyby.

Kritiku musíme brát s nadhledem, každý si v tom něco najde. Podstatné je dívat se na čísla. Podle počtu proočkovaných na tisíc obyvatel jsme přesně na průměru Evropské unie a přibližně na číslech, jaká má Německo nebo Rakousko. Všude řeší podobné problémy. V tuto chvíli je to o jediné věci, a to o tom, jak rychle nám EU bude schopna dodávat jednotlivé vakcíny. Ohledně 60 procent proočkované populace bude velmi záležet na druhém čtvrtletí.

V prvním čtvrtletí to bude hodně na hraně, dodávky budou o něco nižší, než se řeklo. Pak už to vypadá nadějněji. Potom už budeme muset velmi aktivně přesvědčovat občany, aby se nechali očkovat, a pokud bude vakcíny dostatek, logisticky se to zvládnout dá. Stále je šance, že se to stihne do konce léta.

V tuto chvíli nechystáme žádné nařízení, které by stanovilo povinné nošení respirátorů FFP2. Je to doporučené a předně je třeba zajistit, aby jich byl na trhu dostatek. Jsme v kontaktu s většinou českých výrobců a máme zmapováno, že se v ČR měsíčně může vyrobit 22 milionů těchto respirátorů, a máme předběžně spočítáno, že se jich dá přibližně 70 milionů měsíčně dovézt.

S řetězci stále jednáme, jednání jsou velmi vstřícná. Diskutovali jsme, jak rychle jsou schopny se zásobit. Řešili jsme i cenové záležitosti. Nechystáme se ale zastropovat cenu, protože je větší množství různých produktů a různé kvality a nadělali bychom tím více škody než užitku. Stejně tak nechystáme nařízení, že by se na respirátory nedávala marže, to by bylo narušení konkurenčního prostředí. Hledáme nejvhodnější řešení minimální ceny i za participace státu. Myslím, že do pondělka to budeme mít dohodnuto.

Samozřejmě i o tom se diskutuje. Je to ale v kompetenci ministryně financí Schillerové, nechci mluvit za finance.