Článek
Pane vicepremiére a ministře vnitra, ve čtvrtek oznámili statistici prognózu, podle které bude mít Česko do konce září 70 tisíc nově nakažených lidí. Co s tím? A teď se vás ptáme i jako místopředsedy Rady vlády pro zdravotní rizika.
Už nějakou dobu říkám, že situace je vážná. První varování přišlo ke konci července, kdy čísla začala pomalu růst. Pokud si vzpomínáte, tak tehdy jsem vystoupil na tiskové konferenci a řekl jsem, že situace je alarmující, a vyzval jsem občany, aby nečekali na nějaká nařízení a v uzavřených prostorách nosili dobrovolně roušky. Dozvěděl jsem se, že straším lidi. Ale to přece nešlo přehlédnout.
Dobře, ale my se ptáme, co s tím.
Platí, že varování tady bylo, a stejně tak bylo evidentní, že šíření viru se v nějakou chvíli překlopí do exponenciální křivky, a pak už se to strašně těžko brzdí. A to je přesně to, co se velmi pravděpodobně stalo. Čísla naskakují o tisíce denně, a proto reakce ministerstva zdravotnictví v podobě nových opatření je v tuto chvíli logická. Jinak se s virem bojovat nedá. Otázka zní, zda ta reakce přišla včas.
A přišla?
To ukáže další vývoj, čehož se ale obávám.
Situaci má mít pod kontrolou ministerstvo zdravotnictví. To řídí boj proti koronaviru.
Je na takovou situaci připraveno české zdravotnictví?
Podle všech kalkulací je naše zdravotnictví připraveno až na 120 tisíc nakažených.
Pokud by to bylo více, systém začne kolabovat.
Hrozí to?
Podle informací ředitele ústavu zdravotnických informací a statistiky Duška by to mohlo nastat v první polovině října.
Jak tomu chcete jako vláda zabránit?
V každém případě musíme zploštit křivku exponenciálního růstu. A to jde jedině důsledným dodržováním nařízení, tedy roušky, roušky, roušky a nechodit tam, kde je více lidí.
Všichni odborníci jsou překvapeni, že to jde tak nahoru, vysvětluje Babiš
Má to vůbec vláda pod kontrolou?
Protože nejsme v nouzovém stavu, tak situaci má mít pod kontrolou ministerstvo zdravotnictví. To řídí boj proti koronaviru. Z mého pohledu jsme už dávno měli přehodit výhybku, kdy měl být aktivován ústřední krizový štáb, opatření by byla řízena centrálně podle krizového zákona.
Ve středu chtěli poslanci při debatě ve Sněmovně po vládě slyšet, jaký má plán pro zhoršující se situaci. Existuje nějaký?
Plán je se do takových nárůstů nedostat. Tedy držet se za každou cenu pod zmíněnými 120 tisíci nakaženými. Jakmile se dostaneme přes toto číslo a začne kolabovat systém, tak samozřejmě můžeme nějakou dobu systém posilovat i za cenu drakonických opatření, jako např. nasazení polních nemocnic. Ale v tu chvíli nastanou problémy s personálem, protože při takovém počtu budou mezi nakaženými zdravotníci, policisté, hasiči. Další lidé budou v karanténě.
Premiér Babiš ještě před několika dny mluvil o tom, že je Česká republika premiant, jak masívně testujeme, počet úmrtí je malý, ale ukazuje se, že opak je pravdou a Česko patří v Evropě k těm rizikovým státům, před kterými další země uzavírají hranice. Lhal, jak tvrdí opozice?
Premianty jsme byli na jaře. To jsme situaci zvládli, a to díky tomu, že jsme rychle zatáhli za brzdu. Viděli jsme, co se děje v Itálii a ve Španělsku. Teď jsme v situaci, že – pokud to řeknu ve smutné nadsázce – tak Italům a dalším ukazujeme, co se stane, když nepřijmou přísná opatření.
Zásadní a fatální chyba se stala v odložení znovunasazení roušek
Bylo tedy namístě rozvolňovat opatření?
Celou dobu jsem byl skeptický. Nikdy jsem netvrdil, že virus odešel, že možná žádná druhá vlna nepřijde. Přece si pamatujete, že jsem říkal, že žijeme s tygrem v kleci a je otázkou, kdy se probudí. A teď se to stalo a ukazuje se, že má velký apetit.
Vyznáte se sám v opatřeních, která se pravidelně oznamují, aby se vzápětí měnila?
Ano, i když chápu, že to je pro někoho složité. Ministerstvo zdravotnictví zvolilo přístup regionální, který jsem hájil. V létě se ukázalo, že tady máme klastry, jako třeba Karvinsko, a proto se přišlo s principem semaforu, takže opatření se přijímala regionálně. To vydrželo v létě, ale zásadní a fatální chyba se stala v odložení znovunasazení roušek.
Jinými slovy přiznáváte, že epidemiolog Maďar, který odešel z týmu ministra zdravotnictví, měl pravdu?
Měl.
Čí to je vina, že došlo k té podle vás fatální chybě? Ve vládě o tom nediskutujete? Z vašich odpovědí to vypadá, jako byste od toho dával ruce pryč podle pověstného já nic, já muzikant.
Nechci se vymlouvat. Platí, že vláda rozhoduje ve sboru. Nicméně o tom nařízení, o kterém hovoříme, nerozhodovala vláda, ale šlo o rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Původně bylo navrženo jinak, tak, jak prosazoval pan docent Maďar, a pak bylo po diskusi s panem premiérem změněno.
Jsem v šoku, co z ministerstva vypadlo, říká Babiš. Chaos s rouškami projedná s Vojtěchem
Podle nejnovějších opatření se omezují akce takzvaně na stojáka. Lidé si už z toho dělají legraci s tím, že si budou na takové akce nosit třeba rybářské stoličky. Copak je nějaký rozdíl mezi tím, jestli člověk v hospodě nebo někde na diskotéce sedí nebo stojí?
Toto je snaha ministerstva zdravotnictví dohnat nějaké deficity z hlediska legislativy. Když se podíváte třeba do USA, tak ze zákona může město nebo příslušný úřad stanovit, kolik je povolená kapacita daného podniku. To u nás není, proto to ministerstvo dělá přes židle.
Není to nic ideálního, ale něco udělat musí. Pokud by bylo na mně, tak já bych takové podniky v deset večer zavřel, bez ohledu, zda v nich lidé sedí nebo stojí. Ale chápu, že je tady nějaká snaha udržet zčásti tyto podniky v chodu a nezničit firmám úplně jejich existenci. Ovšem ta čísla jsou tak strašlivá, že podle mého nastal čas na rázná opatření bez toho, abychom vypínali ekonomiku.
Jan Hamáček na jednání Poslanecké sněmovny
Co máte na mysli?
Omezit na maximum sociální kontakty. To znamená zrušit hromadné akce, noční tahy Prahou.
Co si má běžný člověk myslet o vyjádřeních, když např. epidemiolog Prymula hovoří o druhé vlně, ministr zdravotnictví tvrdí, že to není pravda. Resort zdravotnictví nařídí nosit roušky, přičemž známé lékařské kapacity, jako třeba profesoři Pirk nebo Žaloudík, shodou okolností váš senátor, nošení roušek bagatelizují a odmítají. Nevládne tady opravdu chaos, jak tvrdí opozice?
Jako ministerstvo vnitra jsme zpracovali nějaká vyhodnocení z fungování krizového štábu z jara a doporučení, jak postupovat.
Vláda to ale neprojednala, protože Úřad vlády k tomu měl výhrady. Jedno z doporučení bylo právě o strategické komunikaci, kdy si každý říkal, co chtěl. A dnes to bohužel pokračuje.
Chápu, že ve veřejném prostoru létají takové informace, že se v nich dá těžko vyznat. A pokud jde o odpůrce roušek, které zmiňujete, tak odpovědnost nenesou, i když jim lidé často věří. Nechci nikoho strašit, ale toto je skluzavka do Itálie, Ameriky nebo Izraele.
Takže připouštíte chaos, který způsobuje vláda?
Z mého pohledu by mělo fungovat standardní krizové řízení, které nefunguje.
Měl by ve funkci skončit ministr zdravotnictví Vojtěch, jak k tomu vyzývá třeba ODS?
Otevřeně řečeno, teď už je to jedno. Podle mého je klíčové, aby se to začalo řídit centrálně, podle krizového zákona, ve spolupráci s hejtmany.
Premiér včera přistoupil na ustavení krizového štábu, po kterém spolu s vámi volali jak hejtmani, tak opozice. Pohrozil jste snad znovu demisí?
Jsem rád, že jsme se s panem premiérem dohodli a štáb bude moci začít pracovat. Volala po tom řada lidí a je dobře, že bude aktivován standardní prvek krizového řízení.
Proč podle vás premiér odmítal oživení štábu, když k němu vyzvala i asociace krajů? Jde o mocenský boj ANO se soc. dem. a v nadsázce řečeno třeba i s vaší červenou mikinou?
Pan premiér argumentoval tím, že je tady vládní rada pro zdravotní rizika, ale ta se sešla, pokud se nemýlím, čtyřikrát, z toho dvakrát na moji žádost. Krizový štáb zasedal nonstop.
Tady vůbec nejde o červenou mikinu. Pokud bych to mohl k něčemu přirovnat, tak je to, jako když pošlete hasiče k požáru a místo cisteren je vybavíte hasičákem. To se tady děje. Rada vlády je hasičák. Ústřední krizový štáb je cisterna. Při dnešní situaci si opravdu nedokážu představit, jaký může být argument proti zřízení krizového štábu.
Měli by v krizovém štábu být stejně jako na jaře zástupci opozice?
Určitě ano. To se osvědčilo.
Přestaňme se konečně strašit koronavirem, doporučuje Babiš
Nehrozí, že při narůstajících číslech skončíme jako Izraelci, kteří přijali drastická opatření v podobě téměř totálního umrtvení života?
To je to poslední, když už by nebyla jiná cesta. Za lockdownem už ale není nic.
A co vyhlášení nouzového stavu, který tady už na jaře byl?
Ministerstvo zdravotnictví tím, co v těchto dnech oznámilo, se více méně dostalo na hranu, co ze zákona může. Neboli pokud by chtělo jakýmkoli způsobem přitvrdit, třeba uzavírání provozoven atd., tak je třeba vyhlásit nouzový stav. Bez toho to nejde.
Praha bude od příštího týdne na semaforu červená a výuka na zdejších vysokých školách bude jen distanční formou. Máme se připravit na scénář z jara, kdy byly zavřené i střední a základní školy nejen v Praze, ale po celé ČR?
To je opatření v Praze, kde je situace nejhorší. Samozřejmě, uzavření škol stoprocentně funguje pro snížení dalšího přenosu covidu. Ale rozhodně to není něco, co bychom nasazovali nyní plošně. Připadalo by to v úvahu, kdyby situace v nějakém regionu dosáhla závažnosti Prahy.
Za dva týdny jsou krajské a senátní volby. Může koronavirová situace nějak ovlivnit termín konání, byť platí zákon umožňující zvláštní způsoby hlasování?
Případný odklad voleb je až nejkrajnější možnost. Je to velmi složitá věc. Volby lze odložit na maximálně šest měsíců. Musel by být vyhlášen nouzový stav a současně by se musely Sněmovna i Senát shodnout na příslušném zákonu.
Jako ministr vnitra jste nabízel premiérovi pomoc policistů při trasování, kde chybějí kapacity. Dohodli jste se nakonec po jeho původním odmítnutí?
Podle mých informací to odmítl ministr zdravotnictví, abych byl férový. Těžko se mi chápe, že ministerstvo odmítlo stovku policistů proto, aby si dva dny poté najalo třicet celníků.
Balili roušky pro seniory, ale ústa zakrytá neměli
Česká pošta, která spadá do kompetence vašeho resortu, distribuovala tento týden roušky a respirátory pro lidi starší 60 let. Pokud pomineme, že se objevily stížnosti na jejich nehygienické balení, pak otázka zní, zda nemáte obavy, že může jít zčásti o promrhané peníze? Právě proto, že je někteří lidé nebudou chtít použít a prostě je vyhodí?
Za to ale neneseme odpovědnost.
A kdo ji tedy nese?
Tvrdím, že to byl pan Cikrt (šéfredaktor Zdravotnického deníku), který o tom psal. Z našeho pohledu Česká pošta nedistribuuje žádný zdravotnický materiál, ale ochranné prostředky. A zákon o zdravotnických prostředcích se na to vůbec nevztahuje. Takže z mého pohledu se na to nevztahuje ani kontrola Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Pokud si dnes půjdete koupit roušku do obchodu, třeba na vesnici, tak v drtivé většině z nich se tyto roušky prodávají způsobem, že je tam krabice, ze které prodavač nebo vy roušky vytáhnete. Diskutuje o tom někdo? Nediskutuje. Pokud bychom brali tento případ ad absurdum, tak tyto jednorázové roušky jsou baleny po padesáti kusech, takže když je stát distribuuje, tak by je měl vyhodit?
Pan Cikrt nám říká, že celé státní hmotné rezervy jsou k ničemu, protože podle jeho výkladu zákona to nemůžeme distribuovat jinak než po padesáti kusech. Přesně tímto způsobem jsme to distribuovali na jaře, a to policistům, hasičům, a nikdo ani nemrkl.
Celý text rozhovoru s Janem Hamáčkem si můžete přečíst v sobotním Právu