Článek
Kubišová uvedla, že ji zpráva o skonu Fischerové překvapila. „Vím, že byla mladší než já. Bylo jí jen 72 let. Nemůže mi to stále nějak dojít. Byla to úžasná ženská, která měla až biblický osud se svým synem. Srovnávala se s tím úžasně,” dodala zpěvačka
Kubišová spolu s Fischerovou a Kačerem léta moderovali charitativní adventní koncerty vysílané v televizi. K charitě ji přivedla péče o postiženého syn Kryštofa, který se narodil v roce 1976. Starost o něj se pro ni stala jedním z impulsů jejího zájmu o nemocné a potřebné.
„Táňu Fischerovou jsem měl moc rád. Měl jsem to štěstí, že jsme se potkávali i na jevišti, především v Lyře Pragensis, při charitativní práci i v soukromí. Obdivoval jsem její sílu, odvahu, citlivost a zároveň noblesu. V mém srdci žije dál,” sdělil po jejím skonu herec Jan Potměšil.
Podle Stracha měla charisma
Na filmovém plátně se Fischerová v posledních dvou dekádách už moc neobjevovala, jedním z posledních filmů byl snímek Operace Silver A režiséra Jiřího Stracha.
„Velmi mi tehdy pomohla, protože jedna významná česká herečka to odmítla, že to je malá role. Táňa byla taková frajerka, že mi tam šla pomoci,” řekl Strach, který ji vysoce ocenil.
„To je rozměr lidského charismatu, pokud je člověk velký a hluboký a s pánem bohem obdařenou duší, tak vám stačí dvě vteřiny a hned vidíte, že je takto vybaven. Proto nepotřebovala hlavní role na to, aby se proslavila, nepotřebovala jich deset, jen pár menších, abychom si ji všichni takhle krásně pamatovali,” uvedl. S Fischerovou podle něj svět ztrácí klidnou, rozumnou, moudrou bytost a duši.
Fischerová na filmovém plátně debutovala v roce 1961 v dramatu Kohout plaší smrt. Hrála také ve filmu Antonína Máši Hotel pro cizince (1966) a ve snímcích Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984) a Lev s bílou hřívou (1986) nebo ve filmu Svědek umírajícího času (1989).
Hrála v Činoherním klubu Praha, odkud musela v roce 1973 odejít. Čtyři roky působila v Divadle Jiřího Wolkera, odkud odešla po narození postiženého syna Kryštofa. Od té doby už neměla stálé angažmá, aby se u mohla věnovat.
I v politice hájila slabé
Po sametové revoluci se Fischerová věnovala i politice. V letech 2002 až 2006 byla poslankyní, zvolena byla jako nezávislá kandidovala za Unii svobody - DEU a lidovce. Zaměřovala se na kulturu i sociálně slabé. Z desátého místa kandidátky ji k mandátu vynesly preferenční hlasy. V roce 2013 také kandidovala na prezidentku, získala 3,23 procenta hlasů, což stačilo na sedmé místo.
Koncem března 2013 se stala předsedkyní Českého helsinského výboru, v jehož čele vystřídala Annu Šabatovou. Ombudsmanka a bývalá mluvčí Charty 77 Anna Šabatová řekla, že Fischerová byla vzácná žena: „Oceňovala jsem především její občanské a politické angažmá, uměřené v projevu, ale odvážné, moudré a vizionářské svým obsahem. Bude nám chybět.”
Fischerová se narodila 6. června 1947 v Praze, jejím otcem byl divadelní režisér Jan Fischer, který byl za války vězněn v Terezíně a Osvětimi. Zemřel v roce 2011, o tři roky později skonal i otec jediného syna Fischerové Petr Skoumal.