Fiala: Jsme ve válce, která se vede i v našich ulicích

Je jasné, že bezpečnostní situace v Evropě se dramaticky změnila. Najednou se odehrávají útoky na lidi ve městech, jako je Mnichov, tedy nesmírně blízko od našich hranic. Je absurdní myslet si, že se nás to netýká.

ČR má výhodu, že nemá silnější rizikové komunity, které podporují radikální islám, terorismus a další věci. To je výhoda, kterou bych se snažil zachovat. Po Evropě se pohybují milióny lidí, které nejsme schopni prověřit. Musíme být obezřetní, pokud jde o další migraci. ČR musí chránit bezpečnost svých lidí.

Já k tomu vždy dodávám, že bezpečnost je klíčová, zajistit ji je prvořadý úkol státu. Všechno ostatní je až za tím. Někdo říká, že nejdůležitější je prosperita. Ale svůj majetek můžete rozmnožovat až tehdy, pokud je chráněn.

Čekal bych od vlády, že se bude věnovat rozvíjení našich bezpečnostních složek, zkvalitňování tajných policejních složek, místo aby tahala do politického boje reformu policie. Že dá dost peněz na armádu a bude dělat kroky, aby byla bezpečnost zajištěna.

Je to jedno z řešení a musíme vyzkoušet všechna. Činu osamělého šílence nejspíš nezabráníte. Můžete ale docela dobře bránit těm činům, které jsou motivovány nějakou ideologií. Na to už metody existují.

Například sledovat lidi, kteří podporují radikální postoje, schvalují násilí. V řadě případů se i v Evropě podařilo dalším útokům zabránit. Právě tím, že bezpečnostní složky dělaly, co měly.

Ne, ale radikální islám je ve válce s Evropou. Tvrdím to dlouho a psal jsem to už před lety. Jsme ve válce, která byla radikálním islámem vyhlášena a je vedena i v našich ulicích. Podle toho se musíme chovat.

Uzavřít hranice je až další krok, o kterém se dá přemýšlet ve chvíli, kdy selžou všechna společná řešení. Vláda říká, že v případě krize jsme schopni hranice hlídat. Ale už neříká, jak a kdo jsou ti lidé, co by je měli hlídat.

Já byl ten, kdo říkal – ano, nebudeme-li jako Evropa schopni hlídat schengenskou hranici, je potřeba ochrana hranic národních států. Tak daleko ale ještě nejsme.

V tuto chvíli by česká vláda neměla přistupovat na nesmyslnou migrační politiku EU, nedopustit kvóty a nepřijímat sem migranty, kteří představují riziko.

To rozlišíme snadno, pokud se budeme chovat tak, jak se chovat máme. Tedy vybírat migranty z hotspotů mimo území Evropy, a ne až z těch nelegálních, které sem pouštíme.

Pokud dovolíme, aby se tu pohybovaly statisíce lidí, o kterých nic nevíme, to kontrolovat nejsme schopni. Pokud si můžeme vybírat z tisíců lidí, kteří sem přicházejí na základě nějakého prověření, to se kontrolovat dá. Ve chvíli, kdy evropská řešení selhávají a selžou, národní stát má povinnost chránit svoji bezpečnost jinými prostředky.

Fakta ukazují něco jiného. Migrace samozřejmě souvislost s radikálním islámem má. Není náhoda, že v muslimských komunitách, ale i v řadách nových migrantů, podpora radikálních postojů je.

Evropa integraci řady přistěhovalců nezvládla ani v těch dřívějších, velmi slabých migračních vlnách. To, co se teď děje, mnohonásobně posiluje bezpečnostní rizika. V tomto smyslu považuji politiku mnoha zemí EU za špatnou, dokonce sebevražednou.

Jakkoliv můžu chápat, že kancléřka, která je jedna ze spolutvůrkyň tohoto problému, se to dnes snaží bagatelizovat a vytvářet hranici mezi bezpečnostními riziky a migrací. Ta hranice zkrátka není. Migrace s sebou přináší riziko a dynamizuje náš problém s radikálním islámem.

Je potřeba rozvíjet česko-německé vztahy na bilaterální úrovni a to nesmí být zastíněno migrační krizí. Připadá mi komické slýchat od některých politiků, že by se s ní ani nesetkali.

Ale současně bych nepochybně kancléřce rád formuloval pozici ČR, ať už jde o otázku migrace, nebo slučování azylové politiky na evropské úrovni, která je podle mě naprosto scestná, tak třeba ve věci další reformy EU a pozice ČR v ní.

Premiéra Sobotku jsem vyzval, aby v souvislosti s brexitem a dalšími otázkami svolal setkání všech parlamentních stran, abychom se bavili o tom, co je český národní zájem, co máme prosazovat na evropské úrovni, na jakých tématech se shodneme a na jakých nikoliv. Nic takového se nestalo a já to považuju za obrovskou chybu.

Neuvítal jsem ho. Respektuji rozhodnutí britských občanů a do značné míry mu rozumím, ale z hlediska ČR jej nelze vítat, protože bude oslaben jeden proud v EU, který byl velmi důležitý, rozumný a proreformní.

EU bez Británie je úplně jiná EU. Všichni, kdo to v Evropské komisi bagatelizují, že to taková tragédie není, si vůbec neuvědomují, co se stalo. Nesvědčí to o proměně Británie, svědčí to o obrovské krizi EU.

Ne. ODS má vůči EU jasnou politiku, dlouhodobě formovanou, diskutovanou a navenek prezentovanou. Pozice ODS je vůči EU reformní, na to jsme nepřišli až v souvislosti s brexitem, deset let říkáme, že se EU musí reformovat.

Odchod z EU není pro občanské demokraty relevantní téma: co bychom dělali dál? Všichni, kdo říkají, ať vypíšeme referendum o vystoupení z EU, nemají žádný plán, co potom. Ať se podívají na mapu a uvědomí si, jak jsme tady provázáni. Vystupovat není realistická politika.

Jsme strana, která má 14 tisíc lidí, a tak jako v jiných stranách u nás zaznívají různé názory. Když poslouchám kolegy z ČSSD, dokonce ve Sněmovně, tak ti mají na zahraniční politiku uvnitř své strany také různé názory.

Jsme tradiční strana a nevím, proč by naši členové nemohli říkat své názory, třeba radikální, to k tomu přece patří.

My o názorech diskutujeme. Připadalo by mi divné, kdyby si nikdo v tak velké pravicové straně, jako je ODS, nemyslel, že se má z EU odejít. Ať si to myslí, ale není to oficiální politika ODS.