Článek
Teď, po třiceti letech, když ČT vysílá populární seriál Devadesátky, kde ho hraje Ondřej Sokol, by měl mít nárok na aspoň minimální ocenění své práce. Místo toho je terčem posměchu a urážek. Autoři ho totiž vykreslují jako sice schopného, ale zkorumpovaného policistu, který se nechá koupit ruskojazyčnou mafií.
Pro naprostou většinu diváků je seriál věrohodný a nemají důvod podezřívat jeho autory z nějakých faulů vůči pravdě. Jenže v případě kriminalisty Havloviče právě k tomu došlo. Jeho morální selhání je totiž od A do Z vymyšlené.
Autoři seriálu, především scenárista a bývalý Havlovičův kolega z pražské mordparty Josef Mareš, se mohou hájit „uměleckou licencí“, ale každý ví, že takové nařčení může v televizním žánru, který se tváří jako dokument, vyznít jako pravda. A nadlouho ublížit. To je případ Františka Havloviče. V rozhovoru pro Právo neskrýval svou naštvanost.
Zleva František Havlovič, Jan Štoček a Josef Doucha v roce 1995, kdy jako policisté pátrali na Orlické přehradě po sudech s oběťmi vrahů.
V seriálu Devadesátky je jedním z hlavních hrdinů úplatný kriminalista František Tůma v podání Ondřeje Sokola. Vy jste byl jakýmsi předobrazem této kontroverzní postavy. Jaké jste na to zaznamenal reakce?
V současné době jsem středem pozornosti a hlavně posměchu i urážek, protože jsem se tam projevil jako korupčník, který vzal úplatek a spolupracoval s mafií. Volají mi lidé, píšou SMS zprávy a ptají se i podivují. Určitě se mi to nelíbí.
Naštvalo vás to, jak jste v Devadesátkách vyobrazen?
Ano, naštvalo mě to. Myslím si, že mě měl scénárista seriálu a bývalý kolega z pražské mordparty Josef Mareš alespoň upozornit, zavolat a říct: Hele, chci se ti omluvit, neber to osobně, je to umělecká licence, ale jsi tam vyobrazen tak a tak. Mohl jsem být na to připravený.
Krátce po konci jednoho dílu jsem měl zhruba v deset večer iks nepřijatých telefonátů a SMS. Včetně jedné od sestřenice, která má děti, jež slouží u policie, a teď se jim tam smějí taky. Říkají jim: „To je váš příbuzný a podívejte se, on bere peníze!“
Herec Kryštof Bartoš: Při natáčení Devadesátek jsem cítil zodpovědnost
Nebo mi volá kolega a říká: Až půjdeme příště na pivo, tak hrábni pořádně do trezoru (kam seriálová postava Tůmy uložila úplatek), ať si dáme pořádně do nosu. I když to myslí žertem, tak mi to vážně vadí, protože za celou dobu, co jsem byl ve služebním poměru u policie, jsem si nikdy nevzal ani korunu. Prostě nikdy! Je to nepříjemné a staví mě to trochu do jiného světla.
Kdybych byl na místě Mareše, tak bych oslovil lidi, kteří případy zpracovávali, nejen orlické vraždy, ale i jiné kauzy. Podle mě vycházel jen z vyšetřovacího spisu. Ti lidé by mu podali trochu jiný obraz a poskytli i zajímavé informace, jež se mohly do seriálu promítnout.
Předobrazem role Ondřeje Sokola (vlevo) je František Havlovič. Michal Novotný jako mafián Ivan Jonák.
Jak se v seriálu Devadesátky vidí tehdejší kriminalisté
V podobném duchu o vás hovořil v rozhovoru pro Právo i někdejší šéf středočeského úřadu vyšetřování Josef Doucha, s kterým jste na vyřešení orlických vražd spolupracoval. Uvedl, že vy a váš parťák Jan Štoček jste byli perfektní policisté do poslední chvíle, co jste sloužili.
Chtěl bych bývalému kolegovi Douchovi poděkovat za to, jak se vyjádřil k nám oběma. Pepa Doucha je pro mě klíčová osoba, která má lví podíl na objasnění toho případu. Byl velmi aktivní, opakovaně s námi byl na pontonu, na který se na Orlické přehradě vytahovaly sudy s oběťmi vražd. Rozebírali jsme tam i způsob dalšího vyšetřování. A když vznikly nějaké problémy, řešili jsme všechno s ním.
Máte také nějaké ohlasy od bývalých kolegů z mordparty?
Ano, setkal jsem se s jedním bývalým kolegou, kterého se dotklo, že případ, který on zpracovával, Mareš prezentoval tak, že byl jeho. Myslím si, že kdyby jej býval oslovil, tak nemusela nastat nynější situace, že je tam určitá zášť a řevnivost.
A také se mi nelíbí, že se v seriálu používají skutečná jména pachatelů, svědků i některých obětí.
V krimiseriálu Devadesátky Černého zahrál herec Matouš Ruml.
Jaká byla role nynějšího scenáristy Mareše při objasnění orlických vražd? V seriálu vystupuje v podobě postavy jednoho z vyšetřovatelů této kauzy Tomáše Kozáka.
Kolegu Mareše jsem v té době zaregistroval jednou, když přijel se svým nadřízeným Jiřím Markovičem na ponton na Orlík. Moc se neprojevoval. Jen vím, že měl GPS navigaci a zaměřoval místo, kde byl nalezen první sud.
V kauze orlických vražd si ho jinak nevybavuji, protože tam už vyšetřování dělali kolegové ze Středočeského kraje.
Zarazila mě v této souvislosti ještě jedna věc. Když jsme s kolegou Štočkem pomáhali režiséru Jiřímu Svobodovi psát scénář k filmu Sametoví vrazi, tak nás chtěl, protože jsme byli u vyšetřování případu orlických vražd. Proto bych si představoval, že Mareš by to měl dělat také tak. Ať si píše scénář o různých případech, ale vezme si k tomu kluky, co je dělali. Řekli by mu svůj názor i podrobnosti, jak to probíhalo.
Kdo měl hlavní podíl na objasnění orlických vražd?
Jan Štoček a já. My jsme to začali. Přišla tehdy velmi kusá informace od kolegů z Liberce. Jednoho dne přišel Honza Štoček a povídá, ať se podívám na papír s tou informací. Přečetl jsem si to a odpověděl jsem mu, že s tím musíme něco udělat a nemůžeme to přece nechat být. A to byl začátek. Pravda je, že nám okolí zprvu nevěřilo. Nadřízení nevěřili, že je něco takového možné, že se něco takového stalo.
Mrázek, Pitr, kolotočáři a politici. Seriál ČT o 90. letech si nebere servítky
Jaká tedy byla ta prvotní informace?
Že existuje nějaký člověk jménem Ludvík Černý (vykonavatel orlických vražd), který shání kšefty, kde by za peníze někoho zlikvidoval.
To bylo už po vraždě kosovského Albánce zvaného Frenkie, kterého měl podle pozdějšího podezření zastřelit přímo na ulici v Liberci samopalem škorpion v roce 1993 jako najatý vrah právě Černý?
Ano, to už bylo po jeho smrti v Liberci. Jeho vraždou se také Černý podle našich informací chlubil, ale souzen za ni nakonec nebyl.
Krimi série Devadesátky
V seriálu se hovoří, že prvním, kdo vám dal podrobnější informace o vraždách i o sudech házených do Orlíku, byl Petr Chodounský, následně také odsouzený na 14 let v rámci procesu s orlickými vrahy. Bylo to tak skutečně?
Chodounský to v žádném případě nebyl. Naopak byl velký držák, 24 hodin mlčel a neřekl ani slovo. První, kdo vypovídal, byl teď už nebožtík Lumír Werner, který cvičil ve stejné posilovně jako hlavní členové gangu Karel Kopáč a Černý, i jedna z jejich pozdějších obětí Aleš Katovský. Scházeli se všichni ve fitku v Podolí.
Werner byl skutečně první, kdo nám šel na ruku, a ve své podstatě i trochu připravil a přemluvil Chodounského, aby začal vypovídat.
S Janem Štočkem vás pojí nejen parťáctví v práci, ale i letité přátelství a prý i nějaké společné koníčky?
S kolegou Štočkem máme zálibu chytání ryb. Dokonce jsme spolu jezdili právě na Orlík už před rokem 1989, tedy dávno před orlickými vraždami.
A co jste si říkal, když jste se dozvěděl, že vrazi házeli sudy s oběťmi zrovna do Orlíku?
Určitě jsme byli překvapení. A protože Orlík znám, tak jsme museli uznat, že to byl dobrý nápad pro výběr místa, jak zlikvidovat oběť. Orlík je nesmírně hluboká, a hlavně rozlehlá přehrada.
Vy jste jeho dno začali prohledávat nejprve u hráze. V seriálu je uvedeno, že jste ale v jednu chvíli přišli na to, že sudy vrazi házeli ze Žďákovského mostu. Jak to bylo?
U hráze byl jen malý úsek a omezený prostor, kde se daly ty sudy shodit do vody. Ten jsme prohledali celý, zjistili, že tam nic není, a přejeli jsme na Žďákovský most.
Krimi série Devadesátky
Podle seriálu jste měli velký problém sehnat potápěče, kteří budou pátrat na dně přehrady po sudech, údajně právě kvůli velké hloubce Orlíku.
Věděli jsme, že pod Žďákovským mostem je dno zhruba v padesáti metrech, což je velká hloubka pro potápění. V prvním kole jsme měli jednání na policejním Útvaru rychlého nasazení (URNA), kde nám bylo původně přislíbeno, že nám pomohou. Jenže pak usoudili, že jsou schopni jít jen do nějakých třiceti metrů, takže další kolo byla Báňská záchranná služba Kladno. Ta ale zase nebyla tak technicky vybavená, proto jsme se obrátili na Báňskou záchrannou službu Ostrava. Ti měli vybavení a dost lidí.
Byla to perfektní, úžasná parta, na kterou dodnes vzpomínám. Byl u nich neskutečná soudržnost, šlo o mladé a fyzicky velmi zdatné kluky, kteří měli kombinaci pracovní potápění a pracovní lezení. V žádném případě to nebyli nějací postarší chlapi s pupky. Spolupráce s nimi byla mimořádná.
V souvislosti s jednáním s URNA se prý stala nějaká nepříjemnost.
Ano, utekly nám tam nějaké informace o tom, na čem pracujeme, i vzhledem k tomu, že Kopáč v minulosti chvíli v URNA byl, a dostaly se k němu. Orličtí vrazi už tušili, že se kolem nich stahuje smyčka.
Jak na to reagovali pachatelé?
Vymýšleli, co s tím. Dokonce je napadlo, že by Černý utekl v přestrojení za ženu a že by ho odvezli pryč do zahraničí. Ale nakonec od toho upustili a útěk všichni zavrhli.
Krimi série Devadesátky
Prý do poslední chvíle nevěřili, že se vám podaří vylovit některý z těch sudů.
Ano. Když se postavíte na Žďákovský most a podíváte se na rozlehlou vodní plochu, je to neskutečné. Beru to jako malý zázrak, že se vůbec podařilo něco najít. Na dně Orlické přehrady totiž leží torza domů, stavebního materiálu, hromada harampádí, dokonce i náklaďák. Navíc je tam takřka nulová viditelnost, že si kluci od potápěčů neviděli na vlastní ruku.
Proto jsme byli i na vodohospodářském ústavu a sháněli jsme původní staré mapy, abychom věděli, jak vypadá dno. Chtěli jsme také znát, kde bylo původní řečiště, a zjistili jsme, že řeka teče stále v původním korytě a drží si směr.
Hrozilo tedy riziko, že se sudy proudem řeky posunou dál?
Toho jsme se pochopitelně báli, že mohl být spodní proud a odnést to. Proto jsme udělali i pokus, že jsme shodili do vody z mostu sud na laně, abychom věděli, kde by mohly být.
Tušili jste, kolik obětí by mělo v Orlické přehradě být?
Přibližně jsme věděli, že by tam měly ležet dva sudy a jeden mrtvý omotaný pletivem. Se Štočkem jsme se ale domnívali, že by tam mohl být i někdo další.
RECENZE: Fialová saka, prsteny a samopaly. Krimi Devadesátky má atmosféru
Vaši bývalí kolegové mi vyprávěli, že po zatčení orlických vrahů jste s jedním z nich byl víc v kontaktu.
Ano, s Karlem Kopáčem.
Vysvětlil vám, proč se rozhodli zabíjet?
Peníze. Šlo jim jenom o ně, aby mohli žít podle svých představ.
Jediný, kdo v současnosti stále ještě sedí za mřížemi s doživotním trestem, je Černý. Dodnes tvrdí, že nezabíjel on. Jste si tím jistí, že on je vykonavatelem orlických vražd?
Jednoznačně. Byl to ten typ člověka. I Kopáč mi potom říkal: Ty vole, já jsem se k němu nemohl otočit zády, protože jsem měl strach, aby nesundal i mě. Přitom byste to do Černého nikdy neřekl. Hromada lidí by ho podcenila. Byl oblíbený u lidí ve svém okolí, u sousedů, považován za vzorného otce a rodinný typ.
Jak s odstupem tří desítek let hodnotíte kauzu orlických vražd?
Určitě to byl můj nejzajímavější případ, také s nejvyšším počtem obětí. Bylo to hodně pestré. Hrozně rád na to vzpomínám, i na lidi, kteří se podíleli na vyšetřování, zejména pak na kluky z Báňské záchranné služby. S jedním z nich jsem se sblížil, ale později zemřel při ponoru v zimě.
Orlické vraždy po třiceti letech
Jak dlouho jste dělal na 1. oddělení, pražské mordpartě?
Od roku 1990 do roku 2007. Ale v letech 2006 a 2007 jsem byl víceméně na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) jako člen vyšetřovacího týmu Pokr, který zpracovával případ vraždy podnikatele Františka Mrázka. Pak jsem odešel do civilu a jsem v soukromé sféře.