Článek
Na několik minut se mu zastavilo srdce a skončil ve vážném stavu v nemocnici. I když první lékařské prognózy nebyly nijak optimistické, pozdější vyšetření jakékoliv zdravotní následky vyloučila.
„Někdo tam nahoře ho musel ohlídat. Říkal jsem si, že dám na modlení,“ říká s odstupem času a s viditelnou úlevou 35letý otec hocha. S trochou nadsázky tvrdí, že syn se mu teď zdá ještě o něco živější. „Je, jako když vytáhnete mobil z nabíječky,“ směje se šťastný táta.
Do té doby jsem neslyšel, že by někdo úder blesku vůbec přežil
Když se řeč stočí k samotné události, zvážní a jen těžko hledá slova.
Na jméno si hned vzpomněl
„Nejhorší okamžiky mého života. Hlavou se mi honily nejčernější scénáře. Do té doby jsem neslyšel, že by někdo úder blesku vůbec přežil,“ vzpomíná.
Nemilá zpráva ho zastihla, když dorazil z práce domů. „Volala mi Vojtova máma, že kluka na hřišti trefil blesk, že je tam vrtulník a budou ho převážet do nemocnice v Plzni. Byl jsem jako opařený, sedli jsme s přítelkyní do auta a jeli do špitálu. Co se dělo po cestě, si už vůbec nevybavuju, jen vím, že nás přelítávala helikoptéra,“ pokračoval muž.
Když dorazili do nemocnice, chlapec měl po prvním vyšetření. „Byl sice při vědomí, ale nevypadal vůbec dobře. Pravou půlku obličeje měl nateklou, oko krvavé a k tomu ještě opadlý ret. Když se ho lékaři zeptali na jméno, reagoval hned. To byl dobrý signál,“ líčil dále Vojtěchův otec.
Přesto měl plnou hlavu myšlenek, zda syn přežije bez následků. „Lékaři nás ze začátku připravovali na to, že může mít poškozené srdce nebo játra. Nevyloučili ani postižení mozku v důsledku srdeční zástavy. Tohle rozhodně žádný rodič slyšet nechce,“ vybavoval si muž zoufalé okamžiky.
Také proto první noc nezamhouřil oko. „Bál jsem se toho, že zazvoní telefon a dozvím se, že stav Vojtíška se zhoršil. V tu dobu byl na jednotce intenzivní péče,“ uvedl dále muž.
Pak už z nemocnice chodily jen samé dobré zprávy. „Po pěti dnech Vojtu pustili. Pořádně ho tam proklepli a všechno vyšlo v pořádku. Dnes už se zapojil zpátky do běžného života a zase sportuje. Nemá ani žádné psychické problémy, jako třeba strach z bouřky nebo že by se bál vyběhnout na fotbalový trávník. Je to prostě takový tvrdý domorodec, kterého jen tak nic neskolí,“ dodal muž.
Co přesně se na hřišti odehrálo, se Vojtěchův otec dozvěděl hned po příjezdu do nemocnice. „Se spoluhráči se rozehrávali před zápasem. Z jediného mraku vyšlehl blesk a ozvala se hrozná rána. Děcka se rozprchla a Vojta tam zůstal ležet v bezvědomí na zemi. Měl zástavu srdce. Ještě před příjezdem záchranky ho mámy dětí oživily. Za to jim hrozně moc děkuju,“ řekl muž.
