Článek
Je to místo, kam se člověk běžně nedostane. Rázně na to upozorňuje nápis, který se vyjímá na těžkých kovových dveřích. I my jsme na povolení k přístupu a natáčení čekali více než měsíc. Ale vyplatilo se, pohled na obrovskou kartotéku s tisíci šuplíky, které obstarávají překvapivě ženy na pojízdném stroji – zakladači, byl dechberoucí.
„Kartotéka je dlouhá 52 metrů, široká sedm metrů a vysoká osm metrů. Skládá se z 18 bloků, každý blok má 500 zásuvek. Jedna je dlouhá tři metry, kdyby se zásuvky naskládaly vedle sebe, měřily by neuvěřitelných 27 kilometrů. Pracovnice, která zakladač obsluhuje a jezdí na něm, se posouvá pomocí páčky nahoru, dolů a do stran. Dlouhé zásuvky vysouvá stiskem pedálu,“ přiblížila pracoviště Renáta Provazníková z oddělení komunikace ČSSZ.
Budova České správy sociálního zabezpečení na Praze 5
Na jedné polovině strojové evidence jsou uloženy nejstarší dávkové spisy důchodců do ročníku narození 1937. Celkem jich je zhruba 800 000. Na druhé polovině jsou uloženy evidenční listy důchodového pojištění. V současné době slouží tato část kartotéky pouze jako archív pro ukládání evidenčních listů, které byly zdigitalizovány.
„Česká správa sociálního zabezpečení eviduje záznamy o dobách důchodového pojištění občanů, nejčastěji jsou to evidenční listy důchodového pojištění od zaměstnavatelů. Jakmile ČSSZ takový doklad obdrží, zaeviduje ho a pod rodným číslem občana pak eviduje všechny další doklady o dobách jeho pojištění, které jí jsou průběžně zasílány,“ doplňuje Renáta Provazníková.
Vchod do budovy ČSSZ
V kartotéce nemají žádný záznam lidé, kteří nemají žádnou dobu důchodového pojištění, tedy nebyli například zaměstnaní, nepodnikali, nebyli evidováni na úřadu práce ani nebyli dobrovolně důchodově pojištěni.
Počet zaměstnanců klesl
Zatímco dnes tady pracuje 13 zaměstnanců, dříve bylo kolem kartotéky mnohem rušněji. Fungovaly dopolední a odpolední směny, kdy každá tvořila osmnáctičlenný tým. Přestože se počet zaměstnanců především kvůli digitalizaci rapidně snížil, kartotéka zůstala v původní podobě. Inovací prošla pouze v 70. letech, kdy byly z bezpečnostních důvodů instalovány k zakladačům žebříky.
Na časy bez žebříku s úsměvem vzpomíná vedoucí oddělení správy a evidence nárokových podkladů Zuzana Greplová, která tu působí víc než 40 let. „Když vypadl proud, museli jsme si vytáhnout jednotlivé zásuvky a postupně po nich slézat, buď potmě, nebo s baterkou.“ Což s sebou neslo i riziko úrazu, ale k žádnému vážnému tady podle Greplové nikdy nedošlo.
Ve své době patřila tato kartotéka k nejefektivnějším systémům pro ukládání dokumentů na světě. Strojová evidence pojištěnců plnila svou funkci nepřetržitě od roku 1936 až do přelomu tisíciletí. Dokumenty každého občana se do ní ukládaly v obálkách, řazených podle rodného čísla. Od roku 2003 je tento důmyslný archivační systém kulturní památkou.