Děti cizinců si na Česko zvykají i v knihovně

„Už jen poslední záběr a máme to,“ hlásá jedna z dívek s mobilem namířeným na svou kamarádku, která vytahuje knihu z regálu. Jiná spolužačka zase pózuje s učebnicí v pohodlném sedacím vaku. Ačkoliv do knihovny chodí málokdy, dnes přišly se zájmem. „Dneska tady děláme projekt do školy a teď ještě točíme video,“ vysvětlují.

Asi čtyřicetivteřinový záznam natočily a sestříhaly samy. Jde o experiment, který je součástí tříletého výzkumného projektu skupiny sociálních vědců z Fakulty sociálních věd UK, kteří mezi dvěma stovkami žáků druhého stupně základních škol zjišťovali postoj ke knihovnám.

Cíleně vybrali školy v oblastech s větším podílem cizinců. „Vyšly z toho logicky oblasti v periferiích, které jsou dost odlišné. Jednou je to smíšená zástavba, pak modernější část, jindy zase klasické staré sídliště,“ vysvětlil vedoucí týmu, etnolog Ondřej Klípa z Institutu mezinárodních studií UK.

Hlavní myšlenkou je využít síť lokálních knihoven k snazší integraci dětí cizinců, kteří žijí v Česku. Projekt proto cílí na pobočky městské knihovny v Praze v Opatově, na Černém Mostě, Lužinách a Proseku. Například v Praze 11, kam patří i Opatov, je podíl cizinců podle Českého statistického úřadu asi sedm procent, převažují Slováci, Ukrajinci a Vietnamci. Přes 10 procent tvoří cizí národnosti v Praze 9, kam spadá Prosek. Převažují ruské a ukrajinské rodiny.

Některé z dětí přicházejí do opatovské knihovny pravidelně do volnočasového klubu, který pořádají lektoři ze spolku InBáze. „S dětmi mluvíme česky, ale už se nám také stalo, že dítě mluvilo pouze arabsky. Proto se naše hry soustředí nejen na procvičování českého jazyka hravou formou, ale i na hry, kde není znalost jazyka důležitá,“ vysvětlil Právu ředitel InBáze Alexandr Zpěvák.

Přiblížit se snaží dětem i české zvyky a tradice. „Zkrátka jim předáváme informace o naší zemi zajímavou a zábavnou formou,“ doplnil. Spolek ročně pomáhá celkem asi 250 dětem.

Výzkumníci z univerzity chtějí příští rok představit sérii doporučení pro dotčené knihovny i všestranný manuál pro další zájemce. Zahrnovat mají návrhy změn, na kterých se podíleli i školáci.

„Nápady dětí na zlepšení se snažíme navázat na konkrétní podmínky poboček,“ vysvětlil Klípa. Upozorňuje, že se mohou děti zapojit jako dobrovolníci do chodu knihovny, organizování komunitních akcí nebo se setkávat s kamarády.

Pozitivní příklad vidí v městských knihovnách v Třinci či v Havířově, kde také žijí rodiny migrantů. Pomáhat se tam teď snaží společně s neziskovkami i ukrajinským běžencům.

„Prvoplánové integrační programy nepořádáme, ale v minulosti pravidelně probíhaly akce s multikulturní tematikou. Na jejich organizaci se podílejí mladí dobrovolníci. Vzájemně představují své země, kulturu či jídlo,“ řekla Právu ředitelka knihovny v Třinci Martina Wolna. Osoby s cizí národností berou jako běžné občany města.

Pomoci se teď snaží i ukrajinským uprchlíkům. Nabídli jim zázemí a hledají způsoby, jak více pomoci s jejich začleňováním. „Ve spolupráci s městem v knihovně probíhají kurzy češtiny, ale to za integrační aktivity nepovažuji,“ dodala.

„Knihovna například nabídla volné prostory pro zřízení jazykové učebny pro uprchlíky. Doplňujeme také fond o ukrajinské knihy, slovníky, leporela,“ sdělila Právu ředitelka městské knihovny Havířov Dagmar Čuntová. Všechny služby, včetně internetu a počítače, tam mohou využívat děti i rodiče.

Děti migrantů žijící v okolí se do knihoven dostávají v rámci školní výuky. „Mnohdy se také stává, že knihovnice neví, že jsou ve školní skupině cizinci, a následně zjistí, že jim spolužáci tlumočí, případně vysvětlují pravidla v angličtině,“ podotkla ředitelka.

„Knihovna dobře funguje právě jako komunitní centrum a dochází k přirozenému prolínání cizinců bez ohledu na zemi, ze které pocházejí,“ dodala.