Češi loni dýchali čistší vzduch

Určitě se v minulém roce z obvyklého standardu vymykal měsíc únor. Hodně pršelo, byly nadprůměrné teploty, převážně dobré rozptylové podmínky, větrné počasí. To byla úplně ideální kombinace, která příznivě ovlivňuje obsah znečišťujících látek v ovzduší. V lednu a únoru přitom většinou bývají dosahovány naopak největší koncentrace znečištění, takže tento jeden extrémně dobrý zimní měsíc se určitě podílel na výsledcích celého roku.

Rok 2020 byl z hlediska znečišťování ovzduší a následného rozptylu znečišťujících látek příznivý i celkově, díky nadprůměrným teplotám a dostatku srážek. Vlhčí léto pak ovlivnilo přízemní koncentrace ozonu, takže byly nižší. Ne tak extrémní jako třeba v letech 2015 či 2018.

V jedné z analýz jsme s kolegy srovnávali jenom vybrané období části března a dubna, kdy se zastavila doprava a lidé zůstávali doma, proti průměru předchozích pěti let, abychom odbourali vlivy výkyvů počasí. Zaznamenali jsme pokles oxidu dusičitého (NO2) o 13 procent, ten je právě většinou z dopravy.

ČHMÚ provozuje sčítač dopravy v Ústí nad Labem. Data z této stanice potvrzují, že zatímco první dva měsíce roku byla intenzita dopravy oproti roku 2019 spíše mírně nadprůměrná, na začátku nouzového stavu na jaře tam došlo k poklesu o cca 40 procent. Další pokles od konce září byl postupný, pouze asi o 20 procent.

Ano. Z geolokačních dat uživatelů (Google Mobility Reports) vyplývá, že pobyt lidí v domácnostech spojený se zvýšenou intenzitou vytápění domácností a tím zvýšenou emisí znečištění se během obou nouzových stavů zvýšil. Na počátku nouzového stavu na jaře byl nárůst kolem 20 až 25 procent, na podzim kolem 10 až 15 procent a kolem Vánoc až kolem 30 procent. Takže to jsou částečně protichůdné faktory a vlivy, které hrály roli, a je otázka, co převáží. Přesné vyčíslení by vyžadovalo další emisní data a modely a bylo by časově náročnější.

Osobně se domnívám, že to bude nějak souviset s velikostí a hustotou dopravy v metropolích v jihozápadní Evropě. Kdo tam byl, dokáže si představit dopravu třeba v Barceloně nebo Madridu, větší množství aut a motorek. Asi je rozdíl, když se zastaví doprava tam, nebo v Praze. Souviset to ale může také s vlhkostí a teplotou vzduchu, slunečním zářením, potažmo s chemií atmosféry.

V roce 2018 jsme pozorovali určité zhoršení výskytu mikročástic v ovzduší, to mohlo souviset i s mimořádně suchým létem, ale ten vliv nebyl tak dramatický. Mikročástice jsou nebezpečné tím, že mohou být třeba karcinogenní, mohou způsobovat nemoci dýchacího ústrojí. Obecně je jejich výskyt větší v zimním období, v souvislosti s topením.

Dlouhodobě se ovzduší zlepšuje. Stále ale dochází k překračování imisních limitů pro některé prachové částice jako benzo(a)pyren a přízemní ozon. Na základě aktuálního srovnání s ostatními evropskými státy lze konstatovat, že koncentrace znečišťujících látek v ČR jsou na vyšší úrovni. V porovnání se sousedními státy to vychází rozdílně – koncentrace na Slovensku jsou na přibližně stejné úrovni, v Polsku na vyšší, v Německu a v Rakousku jsou nižší.

Když se podíváme například na benzo(a)pyren, což je problematická karcinogenní látka vznikající právě z lokálních topenišť, tam byl proti desetiletému průměru pokles na měřicích stanicích v průměru o 20 procent. Podle studií, jež dokončujeme, tomu pomáhá výměna kotlů za modernější. Na zlepšení ovzduší se podílí i dlouhodobé snižování emisí díky obnově vozového parku a technickým realizacím pro snižování emisí na velkých zdrojích.