Článek
Potíž je v tom, že jemu podobných je v zálohách okolo stovky, což je osm procent všech záložáků. K rezervistům se již přihlásilo okolo 1500 mužů a žen. Mezi nimi je 71 městských a obecních policistů, 11 zdravotnických záchranářů, deset řidičů MHD a čtyři starostové. Ti všichni by v případě krize byli potřeba ve svých civilních povoláních.
Podle bezpečnostního experta Františka Šulce jde o systémový problém, který se neprojeví v míru, ale v době ohrožení. „Strážník nebo záchranář a zároveň příslušník aktivní zálohy totiž sedí na dvou ‚krizových‘ židlích a může se stát, že se bude muset rozhodnout pro jednu z nich,“ řekl.
Některé jednotky záložáků jsou navíc těchto veřejně užitečných profesí plné. „Jednotka, která v míru vypadá hezky doplněná, se najednou v okamžiku krize nebude schopna sejít, což je samozřejmě potenciálně velký problém,“ dodal expert.
Štáb: Rozhodneme, kde jsou potřeba
Armáda ve zdvojenosti problém nevidí. „Zákon počítá s tím, že v případě potřeby lze pro bezpečnost zprostit výkonu mimořádné služby v aktivních zálohách. Ale o tom, kde je ten člověk potřebnější, rozhoduje armáda,“ řekl Právu mluvčí generálního štábu Jan Šulc.
Podle něj je dobré cvičit i strážníky nebo záchranáře, protože není nikde napsáno, že pokud vypukne válka nebo humanitární krize, budou dále pracovat u policie nebo ve zdravotnictví.
Poslanec ČSSD a člen branného výboru Antonín Seďa soudí, že by nebylo dobré bránit nikomu ve výcviku v zálohách. „I když budou v době války muset plnit jiné úkoly, výcvik v aktivních zálohách jim přináší zkušenosti a schopnosti navíc,“ řekl.
„Ale bylo by dobré, aby v jednotkách, kde jsou takovíto lidé, bylo více záložáků, kteří by výpadek v době krize pokryli,“ dodal.
Armáda by chtěla vybudovat z rezervistů pětitisícovou armádu. Záložáci přibývají, ale pomalu. Za rok jich nastoupilo okolo tří set.