Blažek: Šance soudit ruské válečné zločince tu určitě je

Abychom zjistili, jaké postupy chystají (anebo nechystají) mezinárodní právní a zejména soudní orgány ve věci válečných zločinů páchaných na Ukrajině. Informovali jsme je, že náš stát je velmi připraven podílet se především na přípravném řízení, tedy na shromažďování důkazů.

Důvodem je skutečnost, že na našem území je spousta uprchlíků, kteří si jednak leccos pamatují, leccos viděli a mají i různé záznamy. Samozřejmě hrozí riziko, že čím později se důkazy shromáždí, tím bude slabší paměť anebo budou záznamy vymazány.

Už se ty důkazy shromažďují. Bude to trvat delší dobu, ale ať veřejnost nemá představu, že naši policisté jsou na Ukrajině a vykopávají masové hroby. Tak to není, na to nemají ani jurisdikci.

Ale máme jurisdikci, abychom důkazy shromažďovali. A buď zjištěné válečné zločiny za určitých okolností stíhali sami, nebo je shromáždili a předali orgánům na mezinárodní úrovni. Tam teď ještě není úplně jasné, který orgán by to případně mohl soudit.

Mám pouze povšechné informace. Shromažďují je státní zástupci. Podepsal jsem změnu vnitřního předpisu státního zastupitelství. Lenka Bradáčová byla pověřena se touto věcí zabývat a v uvozovkách jí velet.

Mám obavu, že shromáždíme víc než desítky případů. Ale nedá se odhadnout, co budou soudit české soudy a co mezinárodní. Teď se opravdu soustřeďme na shromažďování důkazů, ty „zakonzervujme“ a mějme je připravené pro soudní procesy, ať už proběhnou kdekoli.

Ono totiž není vůbec jisté, že Mezinárodní trestní soud v Haagu bude tím, který se věcí bude zabývat. Variant je víc. Může být klidně zřízen soud pro jednu oblast válečných zločinů spáchaných na Ukrajině, protože jak nám vysvětloval prezident ICC (Piotr Hofmańský), oni se nezabývají pouze Ukrajinou.

Jedinečná už je snaha dokumentovat válku, která právě teď probíhá. To tu nikdy nebylo, protože vždy se shromažďovaly důkazy až poté. Když se shromažďují už teď, tak se musí strašně dbát na to, aby důkazy byly pořizovány procesně správným způsobem, aby je pak nemohla obhajoba případných obviněných či obžalovaných velmi jednoduše rozmetat.

V této fázi spíše ano. Ale neznamená to, že když vzniknou společné týmy, že se zbortí svět a že se tím pokazí proces. Připadá mi teď výhodnější, když si to bude dělat každý stát sám.

Mimochodem i proto, že se zatím nepřipojují západní země. Třeba Německo a Francie to také dělají samy. A když potom budeme chtít nějaký mezinárodní soud, tak ten asi nevznikne na přání České republiky a Litvy, neobejdeme se bez politického rozhodnutí mocností a velmocí.

Nikdo nepočítal s tím, že se dožijeme takhle krvavé války na území Evropy, kterou budeme muset právně řešit. Bude se to muset všechno rozmýšlet a připravit, což bude trvat nějakou dobu. Ale největší chyba by byla, kdybychom nedělali nic.

Je. Vezměte si Srbsko, kde se úplně jinak vyvinuly politické poměry, a možná se budeme divit, koho všeho bude Rusko za pár let vydávat. Proto je potřeba mít důkazy, abychom řekli, že chceme k vydání konkrétního člověka, protože je důvodně podezřelý z toho a toho. Bude to za dlouho, ale bude to. Ale znovu dávám jako příklad Srbsko.

Kdyby někdo před dvaceti lety řekl, že Srbsko vydá (bývalého prezidenta Slobodana) Miloševiće, tak bychom se smáli. Byl v Haagu před tribunálem? Byl. Totéž se týká Ratka Mladiće (bývalého šéfa srbské armády) a některých dalších. Znělo to jako pohádka a nakonec u soudu v Haagu byli.

Má to hlavně i preventivní povahu. Ti, co dnes páchají na Ukrajině válečné zločiny, musejí vědět, že svět vše sleduje a že je hodlá stíhat. Kdybychom na to rezignovali, tak by to znamenalo, že je to vlastně dovoleno. A to nesmí být dovoleno! Pachatelé to vědí, stejně jako to věděli nacističtí pohlaváři již v průběhu druhé světové války, že je mezinárodní dohoda o tom, aby byli postaveni před soud.

Obecně musím říct, že vždycky ve všech konfliktech je předpoklad, že těch či oněch válečných zločinů se dopouštějí většinou obě strany, s výjimkou například zločinu agrese, který nepochybně, pokud ho někdo spáchal, tak jen Rusko.

Ale jestliže jde o trestné činy jednotlivých vojáků, velitelů a podobně, lze předpokládat, že to nebude omezeno pouze na jednu stranu konfliktu. Tak tomu bohužel nikdy nebylo.

Jsme připraveni na sankce, protože máme speciální sankční zákon. Jsme připraveni na boj proti teroristům, na což máme také zvláštní zákon včetně určitých sankcí majetkového charakteru. Ale nejsme připraveni na nějaké vyvlastňování majetku té či oné osoby, kterou označíme. Náš právní řád dovoluje vyvlastnění pouze za náhradu, což je jasně dáno v Ústavě.

Vůbec se nepočítalo s tím, že dojde k této situaci, kdy se bude něco zabavovat občanům jiného státu. Když to zjednoduším, státy měly možnost nedovolit občanům některých zemí, aby u nich nabývali nějaký majetek. Ale jsme v Evropě v liberálním právním prostředí, které není úplně připraveno na tuto situaci, na kterou se mě ptáte. Takže shrnuto, náš právní řád na to není připraven.

Ale to úplně podstatné je, že to nemůže být tak, že kdo je Rus, ten u nás přijde o majetek. Jsou dané jasné sankční seznamy. Pak vzniká otázka, které další ruské občany je vůbec možno sankcionovat, anebo jim dokonce něco zkonfiskovat. Nejsem si jistý, jak se bez pochybností pozná, na které straně ten Rus stojí.

To je ten problém. Hotely jsou zatím jen sankčně zmrazeny, ale pořád to má stejného vlastníka. Sice mu teď neplyne nějaký zisk, ale to je všechno. Není žádný mechanismus, jak ho o to vlastnictví legálně připravit. Vyvlastnit to podle mého názoru nejde, maximálně jen zmrazit.

Jediný orgán, který se tím zatím zabývá, je Finanční analytický úřad (FAÚ), protože orgány činné v trestním řízení k tomu mohou přistoupit pouze na základě konkrétního rozhodnutí soudu při spáchání nějakého trestného činu jako součást trestu. Ale ne že si najednou řekneme, že ten a ten Rus byl viděn s Putinem a že je jednoduché mu zabavit majetek, který tady legálně pořídil.

Dostáváme se do režimu nikoli trestněprávního, ale sankčního, který máme upraven. Takže když se Evropská unie rozhodla vyjmenovat stovky občanů Ruska, že se přistoupí k jejich sankcím, tak je to i u nás zcela legální. Ale není to trest. Je to v zásadě politické opatření.

Osobně ale nejsem přítelem nějakého vyvlastňování a varoval bych před tím to masově zavádět. A jsem v tomto ohledu skeptický i pro budoucnost. Musíme dbát na to, aby budoucí nabyvatel majetku, ať už stát, či někdo jiný, měl právní jistotu, že bylo všechno legálně provedeno, jinak se ty spory potáhnou řadu let.

Typický je náš spor s Lichtenštejnskem, který trvá od konce druhé světové války, tedy 77 let. Dodnes stát i někteří soukromí vlastníci nemají úplnou právní jistotu, že je majetek opravdu jejich. Taková situace nesmí nastat. Jedna z debat na evropské úrovni určitě bude, zda EU je schopná přijmout nějaký jednotný postoj a přístup v těchto věcech, protože zatím neexistuje.

Je to věc velmi polemická a je potřeba stanovit nějaké hranice, aby zase nebyly zneužívány proti svobodě slova. V momentě, kdy se celá Evropa dozví, že se stalo něco hodně tragického třeba v ukrajinské Buči a někdo napíše na internet, že to je ono, zavražděte toho ještě víc, tak už to přece není jenom nemorální. Buďto je pisatel psychopat, anebo se to musí trestat. Takové výroky se nemohou v normální společnosti tolerovat, protože jsou nebezpečné.

Ještě uvidíme, jaký to bude mít dopad u soudů, které budou muset velmi zvažovat hranici, kde jde ještě o svobodu slova a kde už o schvalování nepřijatelných lidských jednání.

Pokud jde o šíření poplašných zpráv a podobně, na to náš trestní řád pamatuje, včetně případného vypnutí, kdy to mohou udělat například státní zástupci vydáním předběžného opatření.

Jsem každopádně pro to, aby nebylo možné, aby nám tady cizí státy šířily dezinformace za účelem rozložení společnosti.

Jak teď ale poznáte, že je to cizí stát? Buďto to sponzorují cizí státy, anebo to dokonce organizují cizí státy. Ale když někde někdo napíše blbost, nebo dokonce úplný nesmysl, tak to ještě neznamená, že daný web nemá právo existovat. Protože i blbec má v demokracii právo se vyjádřit.

To není, na tom se shodujeme, takže se to u nás zatím řeší na bázi soukromého práva. To znamená, že soukromá společnost znemožňuje, aby byl nějaký web na síti. Ale ti provozovatelé se mohou bránit u soudu. Není to však řešení.

Stát se tady musí rozhodnout, jestli do věci aktivně vstoupí a bude rozhodovat, který web se vypne. Pro tuto možnost já příliš nejsem. Je to nebezpečná hra, kterou může vždy někdo zneužít. Nebo to stát nechá na té soukromé sféře či to nebude vůbec řešit, o čemž probíhá debata. Naše vláda rozhodně není proti svobodě slova, to v žádném případě.

Debata se povede dlouho. Je těžký úkol upravit to tak, abychom neporušili ústavní zákaz cenzury a současně neporušovali svobodu slova.

Petr Fiala celým svým životem prokazoval, že patří do veřejného života. Kandidovat na prezidenta by muselo být rozhodnutí jeho samotného. Jak ho znám, a on je konzervativní člověk, pochybuji, že by tak strašně rychle chtěl do další mise, aniž by se vědělo, jestli zvládl tu současnou. Jako člen ODS vám říkám, že by to udělalo obrovské problémy jak ve vládě, tak i v samotné ODS.

Zatím pozoruji, že Fiala má opravdu úctu a důvěru ostatních koaličních předsedů, což je věc, kterou nemá každý v té koalici. Vydobyl si v dobrém slova smyslu určité výsadní postavení a to by nebylo tak jednoduché nahradit. Teď bychom se museli ptát, jestli by předsedové koaličních stran uznávali nějakou jinou osobu tak, jak uznávají jeho. Podle mě ne.

Bavili a já si někoho dokážu představit, ale to ovšem neznamená, že podobnou představu má někdo jiný uvnitř naší vlastní strany, natož v TOP 09 nebo ve STAN. V těchto věcech ale nakonec tlak času donutí tu koalici nějakého kandidáta najít. Že není nejchytřejší říct to třeba v září, to už je jiná věc. Ale v tuto chvíli to prostě nejsme schopni říci.

Kandidát na prezidenta musí být také osoba, která prezidentem chce být. Všichni tři naši dosavadní prezidenti jimi chtěli být a udělali pro to v jistých fázích dějin maximum. A další prezident bude zase někdo, kdo je ochotný udělat pro to maximum.

Andrej Babiš není vůbec lehký soupeř. Zahájil kampaň, která se mi sice může či nemusí líbit, ale není hloupá. Předpokládám, že jeho cílem je shromáždit bývalé voliče levice, možná i voliče Miloše Zemana.

Dokážu, vám to teď neřeknu, musím počkat do září. Jedna věc je jistá, že to musí být někdo, kdo nebude jen kandidát pravice, ten nemá dopředu šanci. Musí to být někdo, kdo je schopen něčím oslovit i voliče z politického středu, a dokonce i voliče levicové.

Máme samozřejmě problémy, pokud jde o některé předpisy, které jdou z Evropské unie, kde máme zpoždění způsobené i předchozími vládami, a které když nepřijmeme, tak se můžeme dočkat různých finančních sankcí.

Asi největším problémem je zákon o evidenci skutečných majitelů, kde je nutná novela. Pokud nebude, tak EU hrozí, že nebude vyplácet našemu státu peníze. Text zákona mám nachystaný a docela spěchá.

Z dalších věcí je pak zákon o státním zastupitelství, který máme v podstatě také připraven, ale chce to ještě politickou debatu se všemi frakcemi, se státními zástupci, aby zákon nevyvolal nějakou bouři a aby naopak byl po diskusi schválen.

Na tom je shoda. A shoda bude podle mě i na tom, že funkční období bude jako u soudců sedmileté. U nejvyššího státního zástupce je ještě debata, klidně to může být i těch deset let. Ale není to něco, co mě jako ministra znervózní, když to bude třeba devět.

Myslím si, že na podzim už to budeme schvalovat. Červen, nejpozději září dávám na diskusi, která musí být taková, aby to opravdu prošlo. Takový zákon nesmí být pro jedno volební období, ale pokud možno na dvacet třicet let.

Jasně, ale ministrem spravedlnosti jsem já, návrh na odvolání můžu na vládu nést jen já a takový návrh nechystám.

Igor Stříž má v té soustavě respekt, což je strašně důležité. Navíc že bychom zase po každých volbách museli tento post měnit, to by taky nebyl moc dobrý signál.

Jinak spolupráce s ním je standardní, pracovní. Vycházel jsem i s Pavlem Zemanem a podobně vycházím i s Igorem Střížem. Zatím to funguje tak, že A plus B je C, co by člověk mohl víc chtít.

Nečetl jsem jednotlivá rozhodnutí, ale působí to samozřejmě nešťastně jako jakýkoli ping-pong.