Bez 180 tisíc pro nastupující kantory přijde krize školství, varuje Dobeš

Aby bylo úplně jasno, co se platů týče, musím opravdu začít od Adama, což je rok 2010. Ve středu byly ve vládě ústředním tématem státní maturity. Pro mě vnitřně stejně důležitým tématem bylo však i to, s čím přišel ministr financí Miroslav Kalousek. Tedy s tím, že ministru školství rozvázal pro rok 2010 celkem 1,5 miliardy korun.

To je vůbec to nejzákladnější, co je potřeba říct. Protože my jsme teď s ministrem financí dokázali, že učitelské platy zůstanou v roce 2010 na stejné úrovni. V několika novinách jsem četl, že budou klesat. To není pravda.

Říkám, že budu zvedat prestiž učitelů a úctu k nim. A v tuto chvíli ji mám vyšší, než ji mají novináři; tento dotaz totiž dostávám stále. Učitel či učitelka jsou pro mě na velmi vysokém sociálním a morálním statutu.

Není rozdíl mezi závistí učitelů a učitelek. Ale vážně. Přináším náborový příspěvek začínajícím pedagogům proto, že nám populace učitelů významně stárne. Od 45 let věku výš do důchodu, to je těžiště učitelského sboru. Jestliže příspěvek nezavedeme, tak za 10 až 15 let přijde velká krize českého školství.

Učitele totiž nemůžete nahradit ze dne na den. Začínající pedagog, aby mohl být do budoucna kvalitním učitelem vedle celoživotního vzdělávání potřebuje minimálně po dobu pěti šesti let průvodce. Tím může být jen zkušený kantor. Ti zkušení by za toto průvodcovství, za předávání zkušeností měli dostat odměnu.

A ještě jednou říkám, když příspěvek nezavedeme, bude to obtížné. Nemůžete po mladém učiteli chtít, aby za 14 700 hrubého nastoupil na školu, což je prostě drsná realita. A nehledě na to, že by to byl třeba muž. Vždyť jde o kvalifikované lidi, kteří umí často dva tři světové jazyky, o lidi, po kterých sahají okamžitě firmy a dávají jim minimálně 20 tisíc hrubého.

Zkoušel jsem si dílčí příklady. Něco z matematiky.

Státní maturity, to je téma o odvaze. Myslím jít do tohoto rozhodnutí. Patnáct let se zkoušky propírají zprava, zleva, mění se podmínky, prodražují se. Zároveň všichni cítíme, že v uzlových bodech je třeba měřit kvalitu vzdělávání kvůli nadměrné liberalizaci ve školství. To si myslí i největší odpůrci nových maturit. Na vládě proběhla velmi korektní a svěží debata, přičemž největším odpůrcem současné podoby maturit byl pan premiér. Sám ale zároveň také řekl, že je potřeba mít nějakou srovnávací zkoušku.

To si udělejte rozhovor s panem premiérem.

Pro mě byly jeho náměty korektní. Víte, já státní maturity zdědil. Jejich současná podoba není ani má zamilovaná, ani má vysněná. Dovedl bych si je představit úplně jinak. Začal bych se srovnáváním od vstupu do školy, od posledního ročníku mateřské školky. Šel bych opačným směrem, kdy by státní maturita byla až na konci. Ale je to takhle.

Je potřeba mít odvahu, jít konečně do toho, vyzkoušet to, neteoretizovat. To bychom mohli dalších pět šest let.

Já jsem psycholog, byl jsem i středoškolák, dovedu se docela dobře vžít do situace oněch studentů. I oni musí překonat něco těžkého, jít do něčeho nového. Na druhou stranu mladická revolta má své kouzlo. Já je chápu, tak to je první věc. Druhá věc je, že generálku platíme z peněz Evropské unie, což tu nezaznělo.Třetí věcí je, že v ní testujeme především logistiku.

Máme sondy, kupříkladu sondu maturant 2008. A také máme na ministerstvu ve velmi uzavřeném sejfu zapečetěnou obálku, takový atomový kufřík. A tam máme nastřelený odhad úspěšnosti a neúspěšnosti žáků. My víme procento maturantů, kteří státní maturitu nesloží. To opravdu nemá zjistit generálka, ale sondy. Jinak myslím, že ono procento je velmi sympaticky nastavené. A věřím, že je nastavené dobře.

Dvanáct a půl procenta vám dneska neudělá normální maturitu a pak to uchodí deset procent. Dneska je takový paradox, že student je přijat na vysokou, ale ještě musí uchodit maturitu, kterou neudělal. To je komická situace.

To byla nadsázka. Může to být třeba dvacet procent studentů a nemyslím si – a to je potřeba říct, i klidně napsat do Práva –, že dvacet procent neúspěšných studentů je špatně. Můžeme se bavit i o tom, že v některém segmentu to bude o něco víc, 35 až 40 procent. To je přesně o nastavení kvality. Kvality ve školství.

Já si to nemyslím. Jednak máte státní část, jednak máte profilovou část, jednak, jak říkám, učitelé jsou velmi odpovědní. Podoba maturity písemná, ústní, didaktické testy je dostatečně široká na to, aby pokryla standard, který má maturant znát.

Ale víte, co mě osobně uráží na státní maturitě? To je opět potřeba zdůraznit. Mě uráží, že logistika je nastavena tak, že testy rozvážíme auty a neposíláme je ráno elektronicky do škol. A největší argumentace pro tuto variantu byla, že by se to ve školách profláklo. Za ty dvě tři hodiny, které by měly na vytištění testů. Mě velmi uráží, že zaměstnanec odvozové služby je důvěryhodnější než pedagog, než ředitel školy. To je něco, co se mě dotýká, co je proti logice, kdy hlásáme důvěru a úctu k učitelům. Jinak si nedovedu představit, že by od roku 2014 nebyly státní maturity elektronicky.

Dám vám poměrně exkluzivní zprávu: za rok, tedy přesně na podzim 2011, chystám pilotní projekt pro srovnávací zkoušky. Ideálně na rok 2012 pak generálku a na jaře 2013 už by byla klasická srovnávací zkouška. Už by ten systém běžel.

My teď doma očekáváme narození čtvrtého dítěte. Své děti – tak jak tomu věk dovoluje – informuji o sexu. Myslím, že sexuální výchova do škol patří. Problémem autorské příručky, která byla poslána do škol, byla 15. kapitola – metodika. Sami úředníci, kteří byli za příručku zodpovědní, kroutí dnes hlavou, jak se to tam mohlo dostat.

Uvažuji o 15 procentech.

Tak jestliže máte kolem sedmi set úředníků na ministerstvu...

Budeme-li hovořit nejen o úřadu, ale i organizacích jím přímo zřízených, kterých je 14, tak uspoříme částku v řádech desítek miliónů.

Já se přiznám, že více vzhlížím k bratřím Holíkům, to byli hokejisté Dukly. Ale teď vážně. Jsem z jihomoravské rodiny, která je skutečně nábožensky vychovávaná. Z rodiny, která poměrně silně vnímala dopad komunistického režimu. Moje babička byla hodně utiskovaná.

Takže já jsem žil od svého dětství v takové té dvojí morálce: něco se říkalo ve škole, pak jsme to měli jinak doma. Jinými slovy: komunistický odboj je u mě ve velké úctě, těch lidí jsem si vždy vážil a myslím, že to měli vždycky těžké. Ale co se týče bratří Mašínů, já na tohle nemám vyjasněný názor.

Já jsem nebyl na pohřbu Milana Paumera. Ten den jsem nebyl na vládě. Byl jsem nemocný, to je potřeba říct. Mě ráno schvátila horečka. Nebyl jsem schopen jít do vlády. A kdybych byl, měl bych dilema. Zvažoval bych. Já v sobě otázku kolem bratří Mašínů nemám ujasněnou, sám to nemám uchopené.

Nedovedu si představit, že vystoupím u pultíku a budu sdělovat svůj pocit k bratřím Mašínům. Myslím, že toto není téma do obrazovek, není to téma do rozhodování o vládě, je to velmi niterné citlivé téma. Nelehké.

Radek John je charismatická osobnost, to je potřeba říct. Je to největší osobnost ve Věcech veřejných. A tak tomu bylo a tak tomu stále je. Radek John je vlajková loď Věcí veřejných. Proto si dovedu představit, že některé útoky na něj – to, jak jsou některé věci popisovány – jsou útoky na Věci veřejné přes jejich vlajkovou loď. Ne na Radka Johna. To je bohužel tíha, kterou Radek nese.

Je to něco naprosto jiného, než s čím se musím vyrovnávat já. Já si tady dělám svoje školství v naprostém klidu – v uvozovkách v naprostém mediálním klidu –, ale Radek John je vystaven úplně jinému tlaku než kdokoli z nás.

Často je vnímán jako tvrďák. Něco v životě skutečně dokázal. Od 16 let budoval svoji firmu, která je dneska silná, zdravá, pevná. Vím, že i když Vítek Bárta dělá tvrdé reformy, tak je někde hluboko v srdci dělá s nesmírným citem a sociální solidaritou.

Víte, já nevzhlížím skrze Vítka Bártu k Napoleonovi. Já jsem člověk, který se dívá na jedinečnost toho druhého. A já vnímám Vítka jako jedinečného člověka, kterého si velice vážím.