Bartoš: Antibabiš není náš program

To rozhodně ne. Platí ale, že pokud piráti budou sestavovat vládu, a v naší strategii je, že takovou ambici máme, tak lídr kandidátky bude kandidátem pirátské strany na premiéra. Zda takovou šanci máme, se ukáže za dva roky.

Myslím, že každá strana by měla říci, na základě čeho je její kandidát vhodným adeptem na ministerský post.

Řekl bych, že v minulých týdnech takovou potřebu ukázal případ soc. dem. kandidáta na ministra kultury Michala Šmardy.

Proto jsme zveřejnili, zatím ke schválení celostátnímu fóru, jaké jsou kompetenční požadavky na případné kandidáty pirátů. Takové lidi by pak měla následně pirátská strana nominovat.

Premiér je zejména nejvyšší manažer vlády, vystupuje za ni v zahraničí a kompetence neleží tolik v odbornosti, jako je to u jednotlivých ministrů. Pirátskou stranu vedu deset let, a pokud mě strana zvolí lídrem, tak asi proto, že je přesvědčena, že dané kompetence mám. Ale to je otázka za dva roky.

Je pravda, že brzy mně končí volební období, ale svou pozici předsedy strany hodlám obhajovat. Tím pádem budu následně kandidovat na volebního lídra strany.

Hodnocení výsledku evropských voleb budeme tento víkend předkládat republikovému výboru. Je pravda, že jsme měli větší ambice, což jsem přiznal hned po volbách. Současně ale musím říct, že kdyby fungovala pouhá analytika a matematika, tak jsme vytyčeného cíle – mít přes tři sta tisíc voličů v evropských volbách – dosáhli.

Volby měly osmadvacetiprocentní účast a evidentně osm procent voličů proti našemu předpokladu nebyli pirátští voliči. Takže 330 tisíc hlasů stačilo bohužel na třetí místo. Nebyl jsem lídr kampaně, podpořil jsem ji a za sebe musím říct, že pro evropské volby jsme udělali maximum. A vracím se k přípravě našich možných kandidátů na ministry. Právě to je další krok, jak dát dopředu jasně najevo naše představy. Musím říct, že preference nám rostou a podle všeho budeme tou stranou, která se bude bavit o sestavování vlády.

I ti, kteří nám nepřejí, uznávají, že piráti mají nejlépe propracované analýzy, argumenty jsou založeny na faktech a jsou nejracionálnější. S tím, že palební síla PR oddělení pana premiéra a hnutí ANO dává svým oponentům různé nálepky, se těžko bojuje. Takže premiér říká ostatním stranám – vy jste tady 30 let kradly –, ačkoli on sám kooperoval s politiky vlád minulých a dnes se tváří, jako by tady nežil.

Nevím, kde se vzalo přirovnání k jednomu velkému mejdanu nebo k udavačství. Ale autory takových přirovnání bych klidně pozval na naše republikové jednání, kam jezdí naši lidé ve svém volnu a kde je to pouze o práci, práci a zase práci.

Když v institucích, jako je Sněmovna, máte jasné mechanismy, jak komunikovat s vládou, a ona vás flagrantně ignoruje, dělá si z vás legraci, tak co byste dělali? Pan premiér se opravdu chová jako prvňáček, když stojí před poslanci a říká: Tady mám investiční plán, ale neukážu vám ho, protože to je moje know-how.

Tak se nedivte, že kolega Michálek šel jedinou možnou cestou a podal žalobu. Pokud tady je plán na tři a půl bilionu korun, který má vázat ČR do roku 2030, tak proč třeba starostové, jejichž investiční záměry pan premiér posbíral, by neměli vědět, jak s tím vláda pracuje?

Úplně stejné to je s Evropskou komisí, kdy jsme se před rokem, kdy začala platit finanční nařízení, obrátili na ministerstva, jak s tím budou nakládat, kdy neměla ani metodologii ke střetu zájmů pana premiéra, a výsledek: nula.

Souhlasím, že politici by měli bojovat na politickém kolbišti, ale občas nezbývá nic jiného než jít cestou žaloby. Typickým příkladem je investice ČEZ v Bulharsku.

Pokud vám premiér, který byl ministrem financí a měl pod sebou ČEZ, naprosto seriózně ve Sněmovně řekne, že o hospodaření této organizace ví z novinových článků, a nehodlá řešit osm miliard, které tam visí, a ať si klidně podáme žalobu, tak co s tím uděláte? Proto jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Pokud vláda neuplatňuje kontrolu nad největším energetickým gigantem v zemi, tak je prostě něco špatně.

V klubu jsme rozebrali jednotlivé body žaloby. Některé body skutečně dokládají porušení Ústavy, jiné pasáže zní jako společenská obžaloba chování prezidenta. Myslím, že to by tam být nemělo a mělo by jít o jasné a průkazné pochybení.

K žalobě se svými hlasy připojíme.

To vůbec nebylo tématem našeho rozhovoru. Myslím, že pan prezident zná naše postoje k jeho konání. A to nejen v tomto ohledu, ale třeba také na jmenování profesorů, udělování státních vyznamenání atd.

Myslím, že vývoj situace je velmi nešťastný. Samotné zveřejnění toho, že stíhání bude zastaveno, bylo podle mě chybné, a řekl bych, že až neprofesionální. I proto jsem od začátku v jakýchkoli silných vyjádřeních zdrženlivý.

Můj komentář vychází z empirické zkušenosti, kdy skutečnost, že jde o vrcholového politika, kauzu vždy protahuje. Pokud státní zástupce Šaroch neměl za čtyři roky, co případ dozoruje, výhrady k práci policie, a dokonce vyhověl žádosti o zastavení stíhání pana místopředsedy ANO Faltýnka, tak změna jeho názoru na mě opravdu působí trochu zvláštně. Prostě asi platí, že pokud jde o mocné, tak příběh běží pomalu s různými otočkami.

Člověk má vždycky tendence si přilepšovat. Po nástupu do Sněmovny jsme se nejdřív museli vyrovnat s tím, jak systém funguje, a postavit tým. Takže drobné zpoždění bylo. Zjistili jsme, že navrhované zákony mají před sebou dlouhou cestu. Stanovili jsme si dvacet priorit. Na rozdíl od vlády my nástěnku, jak plníme své sliby, máme.

Musím říct, že tam, kde to šlo dotáhnout, jako třeba v případě registru smluv, tak to máme. V jiných věcech jsme návrhy rozjeli, nakonec je adoptovala vláda. To je případ kumulace funkcí, nominačního zákona. Tady považuji náš úspěch za částečný. Takže, ohodnotil bych nás dvojkou.

Jsme rádi za každý zákon, který je – jak říkáte – užitečný. Postupujeme ale trochu odlišně od zbytku opozice. Vezměme třeba ODS. Přijdou s nějakým návrhem, který nedopadne, a v tu chvíli vyjdou s kritikou, že dostali od vlády na zadek a svůj úkol považují za splněný. My jdeme s návrhem, který může vládu inspirovat, až ho předloží jako svůj. Příkladem je zákon o lobbingu, který ovšem podle našeho názoru nemá ty správné parametry. Netýká se prezidenta, samospráv, Praha v něm není. Naší snahou pak je při projednávání doplnit nebo změnit návrh podle našich představ, na čemž se snažíme dohodnout s ostatními.

Myslím, že mladí lidé nás hodnotí kladně. Poslanec Martínek předložil návrh slevy na dani z nabytí nemovitosti pro člověka, který si kupuje první nemovitost v ČR. Při dnešních cenách by to byla úspora kolem 150 tisíc korun, což může být na vybavení domácnosti. Vůle tu daň zrušit nebo ji nějak změnit tu ale není.

Poslankyně Richterová připravuje zákon o dostupném bydlení. Už tu jednou byl, ale spadl pod stůl. Místo toho má běžet výstavba bytů. Paní ministryně Dostálová teď řekla, že ho oživí. Až to v rámci programu bydlení 2020–2030 znovu rozjedou, vyšleme tam své zástupce.

Jsem rád, že už se nemluví jen o sociálním bydlení, to by se týkalo 64 tisíc lidí, ale lidí na hraně bytové nouze je mnohem víc. Ono stačí, když majitel zvedne nájem o 500 korun a někteří lidé mají problém. Politika bydlení je vůbec velmi zajímavá. Byl jsem přes léto na stáži na magistrátu.

S prací našich uvolněných radních i zvolených zastupitelů jsem spokojen. Ale myslím si, že selháváme v komunikaci opatření. Podle mě jdou některé věci za primátorem Hřibem často neprávem.

Praha je opravdu těžká, zvlášť když nefunguje komunikace témat mezi Spojenými silami (TOP 09 a STAN) navzájem. Někdo něco navrhne, pak přiletí předseda té strany, který ani neví, že je to návrh od nich, a kritizuje, že koalice v Praze nefunguje. Nejdřív by si vše měli řešit mezi sebou, než s tím jdou ven.

My máme každé pondělí strategický mítink vedení strany a předsednictvo, kam se primátor chodí radit o tom, jak postupovat. Ze mě si dělali někteří koaliční partneři legraci: on si k vám chodí pro notičky.

Tak jsem reagoval ostřeji: Vy se v rámci své strany nebavíte o tom, co je důležité, co se právě aktuálně řeší? Trvám na tom, že Zdeněk Hřib má nejexponovanější pirátskou pozici a má moji maximální podporu.

My jsme jediní, kteří tam drží dohody vycházející z koaliční smlouvy…

Za celou dobu, co na magistrátu jsme, to vnímám jako jedinou chybu. Řekl jsem mu, že to bylo zbytečné. Prý vyhověl koaličním partnerům. Kromě této chyby není fakticky žádná další věc, kde bych nestál stoprocentně na Zdeňkově straně. Ten mediální kouř kolem vzniká od předsedů jiných stran. Když se podíváme na to, kdo něco navrhuje, a pak se ozývá, že je to špatně, tak jsou to často lidé ze stejného týmu. Tedy pokud beru Spojené síly jako jeden tým.

To je pravda. Ale my komunikační bariéru mezi sebou nemáme. Když je třeba, tak se potkáme. Jestli je to v jiných stranách jinak a vychází z toho blamáž, to nevím.

Teď se třeba objevila kauza mýtného v Praze, což nebylo vůbec projednáno. Přitom je v koaliční dohodě, že mediální výstupy týkající se společných postupů prezentuje koalice po dohodě. Jak tedy může někdo pustit takovou věc, aniž by o tom věděl jeho stranický šéf?

Ale pro občany Prahy, a já jsem jeden z nich, musejí věci mít svou logiku. Pokud musím Prahu přejet a nemám jinou možnost než po magistrále, kterou někdo zpoplatní, tak musím mít možnost město někudy objet.

Je to o tom, že na magistrátu je pět subjektů a ty mají jiné zájmy. Část jsou strany sněmovní, pan Čižinský (Praha sobě) je jakýsi solitér, který má také ambice v celostátní politice. Aspoň podle toho, co říká. Asi by si měli spolu více povídat.

Jsem předseda strany, která má své zástupce na magistrátu a ti jsou zodpovědní za určité věci. Jejich kroky obhajuji a vysvětluji. Komentovat kroky ostatních stran na magistrátu mi nepřísluší.

Demokratický blok neexistuje. S myšlenkou bloku přišel předseda STAN Rakušan při jednání o nedůvěře vládě. Dostal za to lehce vynadáno, že s tím vyšel do médií, ačkoli nic takového neproběhlo.

Vyjádření „superlídra“ opozice jsem také zaznamenal. Podle mě Antibabiš není program. Pro Piráty je to nesmysl. Máme nějaké principy: aby se v této zemi nekradlo, nezneužívaly se dotace, nebyl tu klientelismus. A to, že zrovna teď je u moci Andrej Babiš, který to vše dotáhl do úplné dokonalosti, to je fenomén. Ten vzdor Antibabiš podle mě není ani veden s čistým úmyslem.

Je tu dominantní strana ODS a jakýsi demoblok, o kterém se tvrdí, že už neexistuje. Nicméně půdorys koalice, o které se hovoří jako o případné volební koalici, ho kopíruje.

Podle mě ta realita ale trochu naráží: když se zeptáte na Moravě, co si myslí voliči KDU-ČSL o ODS, tak se dozvíte věci, které nelze publikovat.

My v řadě věcí shodu najdeme s ANO i s ODS. Pokud ale je naší výkladní skříní politiky transparentnost a u poslanců ODS ve Sněmovně cokoli, co zavání transparentností, je špatně, protože by spousta lidí do věcí kafrala, tak evidentně nemůžeme dělat předvolební koalici s někým, jehož dlouhodobá činnost je v rozporu s tím, co my chceme v politice nastavit jako standard.

Po volbách, kdy už budou rozdány karty a bude se hledat nějaký kompromis, protože je potřeba sestavit vládu, tak se podívejme třeba na Ostravu, kde piráti jsou s panem Macurou (ANO) a funguje to.

Předložili jsme návrh zákona na legalizaci pěstování pěti kytek pro osobní potřebu nebo 1200 gramů sušiny. Nejde vlastně o legalizaci, ale o regulaci pěstování. Vláda se na to netváří.

To je pravda. Týká se to 800 tisíc lidí, kteří „nehulí“, tedy neinhalují. Jde o nelékařské konopí používané pro zpracování na různé domácí masti. Legalizace konopí je podle nás teď uměle zabrzděná, protože se ještě nevymyslelo, kdo na tom zbohatne.

Jak ukazuje praxe v jiných zemích, tak je to obrovský ekonomický potenciál pro celý průmysl. A v Česku se holt nic takového nespustí, dokud nebude jasné, kdo na tom vydělá.