Bárta: Dostávám drtivou většinu pozitivních reakcí

Ne. Dostal jsem je od bratra k Vánocům. Ale je pravda, že mít eso v rukávu je příjemný pocit.

Vždy je třeba mít nějaké eso v rukávu.

Opravdu vypadám unaveně? Necítím se tak. Byl jsem nervózní před začátkem soudu. Válečníci říkají, že nejhorší jsou chvíle, když čekáte na vypuknutí bitvy. Jakmile vypukne, je to mnohem příjemnější, protože jste v akci a můžete konat.

Soud je těžké rozvodové řízení a objektivně vysvětlovat lidem zvenčí, co se stalo, je složité. Při rozvodu se vám více vybavují pozitivní chvíle než negativní. O co více věci u soudu řešíte, tím více se na vše snažíte dívat s nadhledem. Zároveň hledáte realitu i hloubku zrady.

Když jsem se dozvěděl, že Škárka si mě nahrál už loni 29. března, tak to bylo velmi intenzivní.

Myslím, že se poněkud přehání výraz, že mi vhrkly slzy do očí. Nevšiml jsem si na fotkách, že bych měl zamlžené oči.

Je pravda, že mi došla slova a že mi přeskakoval hlas. Před tím jsem to bral tak, že Jurečko manipuluje Škárku.

Ale to, že se mu Škárka tak dalece zaprodá a že si mě nahraje, byl pro mě silný posun, to přiznávám.

Realita je, že po dobu svého působení v politice jsem intenzivně nahráván a nikdy jsem žádného politika nenahrál. Druhá věc je, že detektivní služby jsou řádná živnost, kterou nejen v ČR, ale i po celém světě realizuje spousta agentur a dělají spoustu velmi užitečné práce.

Nejpodstatnější ale je, že ABL měla z detektivních služeb titěrné procento obratu.

Co se týče pana Škárky, tak emoce není ze sledování, ale z toho, že člověk, kterého znáte osm a půl roku, si vás dokázal nahrávat. Jestli nahrával, jestli proti mně křivě vypovídá nebo mně vrazil kudlu do zad, je z tohoto hlediska úplně jedno.

Možná bych paradoxně řekl, že moje podnikatelská aktivita byla založena na tom, že tým je strašně důležitá věc, kde si lidé musejí věřit. O co více si tým musí věřit a o co víc v něm hrajete, o to hůř samozřejmě nesete zradu. Ve své podnikatelské praxi jsem se s takovou mírou podrazu, jakou jsem zažil od Škárky a Kočí, nesetkal.

Strašně si vážím podpory, kterou dostávám. Množství e-mailů a podpory od lidí, které neznám, mě moc potěšilo. Naopak jsem se spíš snažil krotit některé silné a radikální emoce svých příznivců.

Opravdu ne. Musím říci, že dostávám drtivou většinu pozitivních reakcí.

Přijde mi, že Škárka a Kočí ke svým nařčením nepředložili žádné důkazy. Naopak jsem přesvědčen, že když kupříkladu Kočí prezentuje, když si mě nahrála v restauraci Studna, že jsem po ní chtěl loajalitu, z nahrávky jednoznačně plyne, že já jsem spíš nabízel loajalitu jí.

To je velmi důležitý bod, který bude třeba u soudu ještě řešit. Tím, že říkáte, že Babák nemá pravdu, se jen stavíte na jednu stranu sporu, aniž byste k tomu měl důkazy.

Jednoznačně jsem řekl, že se k jednotlivým důkazům nebudu vyjadřovat. A to platí i nyní. Jen říkám, že zatím jde o tvrzení proti tvrzení.

Musím říci, že věřím ve svoji nevinu a v objektivitu soudu. O tom, na co se mě ptáte, vůbec nepřemýšlím. Držím se základní teze, že cokoli, co bude po soudu, je věc, kterou si nyní nepřipouštím a nad kterou nepřemýšlím.

Ne. Opravdu ne. Pro mě, což říkám už delší dobu, bylo důležité jít k soudu. Od momentu, kdy mě Sněmovna vydala, jsem věděl, že jediná cesta, jak se očistit, je před soudem. Nyní k soudu směřuji všechno své úsilí, ale co bude po něm, opravdu netuším.

Velmi pozorně jsem si četl prohlášení Karolíny i Tomáše Jarolíma a velmi si vážím toho, že věří v moji nevinu a že mě podporují. Vzhledem k tomu, že s nimi sdílím názor o své nevině a věřím v objektivitu soudu, tak ani toto není rozměr, který bych chtěl jakkoliv komentovat.

To slovíčko „pokud“ je pro mě ve stejné rovině jako když řeknete, že v Čechách bude zemětřesení. Odmítám připouštět slovíčka „pokud“, pokud nejsou opravdu na stole. A znovu říkám, že věřím ve svoji nevinu a v objektivitu soudu.

Jsem přesvědčen o tom, že jakékoliv takovéto debaty jsou v tuto chvíli pro mě neaktuální a že není správné, abych se k těmto věcem nyní vyjadřoval.

Abychom si rozuměli − neříkám vám ani ano, ani ne. Jen říkám, že se na tato témata odmítám bavit, protože věřím v objektivitu soudu a svoji nevinu.

Jsem totiž přesvědčen o tom, že celý soudní spor je od začátku do konce snahou o puč ve VV. I když považuji za správné oddělovat proces s Bártou a Škárkou od VV, z druhé strany je jednoznačné, že ty věci spolu souvisejí. Fascinuje mě, že se v médiích dočtu, že Jurečko řekne, že byl s Pospíšilem nikoli jako s ministrem spravedlnosti, ale jako s předsedou plzeňské ODS vyjednávat na ministerstvu dopravy, aby se někdo nestal ředitelem plzeňského Ředitelství silnic a dálnic.

Budu těžko hledat hranici, kdy vůbec připustím moralitu toho, že by se jakákoliv stranická buňka měla montovat do výběrového řízení jakéhokoliv státního úřadu. Ale z druhé strany budu obtížně oddělovat linku toho, co je otázka ODS a co je otázka čistě Jurečka a Pospíšila jako plzeňských politiků.

Myslíte si, že kdybych nebyl předsedou poslaneckého klubu, že by byl zájem médií o něco menší? Osočení ze strany Škárky jsou jasně vedena s ambicí poškodit VV bez ohledu na to, jakou mám pozici.

Všechny mé funkce jsou neexekutivního charakteru. Jsou to funkce ryze politické a děkuji za podporu straně, výkonné radě i poslaneckému klubu.

Považuji za velmi zásadní, bez ohledu na všechny útoky vedené proti mé osobě, tvrdě bojovat za potraviny ve spodní sazbě DPH, stejně jako vybojovat valorizaci důchodů.

Od začátku ukazuji to, že vládní koalici, stejně jako VV, nezatěžuji svým osobním problémem. Rezignoval jsem na pozici ministra dopravy, šel jsem naproti orgánům činným v trestním řízení a chovám se tak, jak se politici mají chovat.

Ne. Jestli máte pocit, že bych měl nouzi o jednání, tak rozhovor začínáme o hodinu později, protože jsem se doteď nezastavil.

Velmi si vážím podpory klubu VV a toho, že neztrácíme energii.

Vzhledem k tomu, že jde o koalici, je patrné, že koalice funguje. I vyjádření některých koaličních politiků jsou pro mě cenná.

Nemám k tomu co říci, nyní se věnuji politice a vůbec nebudu komentovat, co se děje se společností ABL.

Nevím to a nebavil jsem se o tom se svým bratrem. Přečetl jsem si to v novinách.