Článek
V České republice jsou tři azylové domy specializované na pomoc obětem domácího násilí. Proč je potřeba jich zřídit více?
Azylových domů od různých charit je spousta, ale nejsou specifické pro oběti domácího násilí. Takže třeba nejsou utajené, aby je jejich partner nevypátral. Hlavní prioritou obětí je, když už naleznou odvahu odejít, aby byly v bezpečí. Zřízení dalších podobných azylových domů, jako jsou dva v Praze a jeden v Brně, je velice důležité, protože v tuto chvíli je počet lůžek ve všech třech zhruba 90.
Zatímco starší generace se styděly o násilí mluvit, mladé ženy domácí násilí chtějí řešit a nenechají si to líbit
Podle Evropské unie by mělo být v České republice jedno větší azylové místo pro rodiny na 10 tisíc obyvatel, takže když se to přepočte, je vidět, kolik míst chybí. Na Úřadu vlády na to dlouhodobě upozorňujeme v rámci výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách.
Kolik míst má váš azylový dům?
Máme pětatřicet lůžek v devíti pokojích, které jsou zařízeny tak, aby se tam vešla žena a dvě až tři děti. Azylový dům funguje od roku 1998, byli jsme jedni z prvních, kteří objekt specializovaný pro oběti domácího násilí otevřeli. Také provozujeme dva utajené azylové byty.
Domácí násilí: Je nutné změnit legislativu
Všechny jsou financovány přes magistrát Prahy z evropských dotací, takže přijímáme především ženy z Prahy a blízkého okolí. Může se udělat výjimka, pokud je žena velmi ohrožena na životě, vezmeme ji i z jiného kraje.
Pokud jsou oběti mimo Prahu či Brno, jaké jsou možnosti řešení?
Takové situace jsou hodně špatné. Když jsou ženy třeba z Ostravy a vůbec z Moravy, tak doporučujeme obrátit se na krizová intervenční centra v kraji. Ta by měla mít zmapovaný terén a vědět, kde jsou nespecializované azylové domy, kde ta žena nalezne střechu nad hlavou a základní pomoc. Tyto objekty, které jsou samozřejmě potřebné, ale ubytovávají různé skupiny lidí. Můžou to být oběti násilí, lidé bez domova, někdy v zařízení jsou jak ženy, tak muži. Nejsou zacíleny na jednu skupinu a často s oběťmi domácího násilí neumí pracovat. Proto by měla vzniknout krizová centra a specializované azylové domy v každém kraji. Každá třetí žena je obětí domácího násilí a bohužel počty neustále stoupají.
Jak probíhá útěk do azylového domu?
První kontakt je vždy telefonický, klientka se ozývá sama na naši SOS linku a sdělí nám, k čemu u ní doma dochází. My předáme kontakt na vedoucí azylového domu a sejdeme se s ní v našem sídle na Praze 4. Nikdy ženy nepřijímáme přímo v azylovém domě, aby nebyla jeho adresa prozrazena. Vyhodnotíme s ní, co jí hrozí a jak budeme její situaci řešit. Seznámíme ji taky s možnostmi, jak azylový dům vypadá, co je potřeba, aby měla s sebou. Pak s ní připravíme plán bezpečného nástupu.
Každý případ je jiný, někdy ten muž ženu sleduje. Takže je důležité, aby neříkala, že chce odejít, a nesvěřovala se před dětmi, které se mohou prořeknout. Pokud chodí do zaměstnání, je potřeba vyřešit i pár dní pracovní neschopnosti či dovolené.
Až 80 procent ženských obětí zůstává bez odškodnění
Odchodem totiž násilí nekončí, agresor může oběť pronásledovat do práce. Proto se dělají bezpečnostní plány, jak situaci řešit, aby nezjistil, kde je. Pak ji odvedeme přímo do azylového domu. Je také důležité partnerovi dát vědět, že je v pořádku.
Často se stávalo, že ženy odešly a pak jejich muži šli na policii, že se ztratila, a bylo po ní vyhlášeno pátrání.
Stalo se, že by některá z žen omylem adresu prozradila?
Ne. Vždycky podepisují dohodu o mlčenlivosti, což je součástí smlouvy, kterou žena podepisuje před nástupem do azylového domu. Nesmí sdělit adresu ani soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V rámci smlouvy se zavazuje, že nikomu adresu neřekne. Vždy se uvádí kontaktní adresa našeho sídla na Praze 4, která je vzdálená našemu azylovému zařízení. V tom se s ní pak odborně pracuje.
S čím jim pomáháte?
Poskytujeme poradenství a dlouhodobé sociální terapeutické konzultace. Je potřeba, aby oběť věděla základní informace o domácím násilí. Ženy si často kladou za vinu, že k násilí na nich došlo. Pak záleží, v jaké situaci oběť je. Někdy nemá vůbec žádné peníze, takže pomáháme se získáním podpory.
Partner ji málem uškrtil. Teď Tereza dává naději desítkám žen, které čelí násilí
Někdy ženy podávají na agresory trestní oznámení, protože jim způsobil vážné zranění. Pomáháme jim tedy s ohlášením trestného činu nebo třeba se žádostmi o předběžné svěření dětí do péče. Máme třeba skupiny pro jejich potomky, kolegyně s nimi jezdí na výlety, různé akce, aby děti přišly na jiné myšlenky.
Co je potřeba pro oběti domácího násilí ještě udělat?
Jak jsem říkala, je nedostatek azylových domů, ale zároveň není také například specializované pracoviště pro ženy, které byly znásilněny. To snad bude otevírat v příštím roce organizace ProFem.
Nedostatek je také možných krizových center, kam může napadená žena okamžitě odejít. Ale od června letošního roku budeme otevírat další díky Městské části Praha 2, nebudeme uvádět, kde prostory budou. Ve stejné době také zařídíme nonstop linku pro oběti domácího násilí, bude to první ženská linka, bude obsluhována terapeutkami.
Děti jsou často neviditelné oběti domácího násilí
Posun v otázce domácího násilí za roky naší práce vidíme, kromě tří azylových domů vznikly i další organizace, které obětem domácího násilí pomáhají, intervenční centra…
Zároveň je také vidět vývoj u samotných obětí. Zatímco starší generace se styděly o násilí mluvit, mladé ženy situaci chtějí řešit, nenechají si to líbit, což je velmi dobře.
Rovnou zavolají při prvních fackách, že zažívají domácí násilí, zatímco dříve to oběti nedokázaly skoro ani popsat. Je ale potřeba, aby se seminářů a kulatých stolů o možnostech řešení domácího násilí zúčastnilo více poslanců a lidí, kteří mohou situaci pomoci změnit.