Článek
Předlistopadová minulost stála Pavlíka místo náměstka, letos v únoru jej totiž krajští zastupitelé z funkce odvolali. Pavlík se proti zveřejnění informací o milicionářském angažmá bránil u soudu, kde chtěl, aby vydavatel webu obcasnik.eu Miroslav Mareš napsal, že o členství v milicích nemá žádné důkazy. Okresní soud v Jihlavě ale Pavlíkovu žalobu zamítl, proti čemuž se exnáměstek odvolal právě k brněnskému soudu.
„Já jsem nikdy nic nepodepsal, ani na vojně jsem nebyl u zbraně, ale hrál jsem hokej v Litoměřicích. Pan Mareš neustále zpochybňoval můj životopis, já jsem mu řekl, že ho neuznávám jako novináře, a on opáčil, že mě politicky zlikviduje. A k tomu skutečně došlo a na základě jeho nesmyslných článků jsem byl odvolán z funkce,“ prohlásil u soudu Pavlík.
Miroslav Mareš ve svém tvrzení vycházel z archivních dokumentů.
„Zdůrazňujeme, že nemá žádný dokument obsahující osobní závazek mého klienta,“ přizvukoval jeho advokát Zdeněk Koudelka.
O členství v milicích se zmínil v přihlášce do KSČ
„Odkazuji se na svobodu projevu, předložené informace jsou pravdivé a lze je dohledat v archivech. Byl jsem oprávněn je publikovat, vynaložil jsem dost péče na to je získat a ověřit,“ oponoval Mareš. V Pavlíkově přihlášce do KSČ z roku 1987 je totiž i věta, že „v současné době ochotně a bez výhrad přijal členství v Lidových milicích“. V lednu 1989 se pak podle dokumentů mluví o jeho povýšení na velitele družstva.
Odvolací senát se soudcem zpravodajem Michal Ryškou se nad zamítnutím Pavlíkovy žaloby dlouhou nerozpakoval. „Pokud bychom mu vyhověli, Ústavní soud ani Evropský soud pro lidská práva by nás nepochválil. Zveřejněné informace jsou podloženy několika dobovými dokumenty. Považujeme za nemyslitelné, aby postup při přijetí nového člena milic umožňoval jeho schválení bez vlastní přihlášky, a dokonce aby takto bylo projednáváno jeho povýšení,“ upozornil soudce Ryška a dodal, že mnohé dobové kompromitující dokumenty byly navíc zničeny.
Náměstek hejtmana Kraje Vysočina Josef Pavlík (ANO, v popředí)
Soudci nepřisvědčili Pavlíkově argumentaci o tom, že by kauzu měli posuzovat stejně jako případy spolupracovníků StB, u nichž mohlo platit, že byli sice evidovaní, ale nevěděli, že s tajnou policií spolupracují.
„Spolupráce s StB měla z podstaty věci povahu konspiračního utajení, což mohlo vést k úvahám, že mohli být evidováni i lidé, kteří s tím neměli nic společného. Ale u milicí, ozbrojené pěsti dělnické třídy, členství nemohlo být utajováno a nebyl k tomu ani žádný důvod. Šlo o vědomou sounáležitost s režimem, aktivní spolupráci a osobní odpovědný přístup ke zvyšování politické a bojové připravenosti,“ dodal Ryška.
