Článek
Žena se dostala do potíží ve chvíli, kdy si ji vyšetřovatelé zavolali, aby vypovídala v případu své přítelkyně, jež nahlásila znásilnění ze strany svého manžela. Žena odmítla vypovídat s tím, že by mohla způsobit trestní stíhání osoby blízké. Za ni považovala jak svou přítelkyni, tak jejího manžela, s oběma ji totiž pojilo velmi silné přátelství. Za odepření výpovědi jí policisté udělili desetitisícovou pokutu s tím, že v den údajného znásilnění si s kamarádkou pětkrát volala, a proto by mohla poskytnout cenné informace. Pokutu jí pak potvrdil i Okresní soud v Plzni.
Senát ÚS se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ale došel k závěru, že žena byla trestaná neoprávněně. „Je obecně známou pravdou, že přátelství může v některých případech představovat stejně pevné, anebo dokonce i silnější pouto, nežli je tomu u rodinných vztahů. V této souvislosti lze připomenout i známé rčení, podle kterého si nikdo nevybírá vlastní rodinu, nýbrž právě své přátele,“ upozornil Šimíček.
Přátelství na celý život
„Pevnost přátelského vztahu, pojmově spojená s pocitem, že újma způsobená příteli, tedy osobě blízké, se bolestně dotkne i jiné osoby, totiž nemusí vůbec záviset na tom, jak často se tyto osoby stýkají. Z reálného života, a koneckonců třeba i z krásné literatury, jsou ostatně dobře známy velmi pevné přátelské vztahy jako 'přátelství na celý život', byť se dané osoby z rozličných důvodů třeba i řadu let či desetiletí neviděly,“ zdůraznil Šimíček.
Podle ÚS žena uvedla jasné okolnosti, z nichž plynulo silné citové pouto k oběma zúčastněným. Jelikož přátelství trvala od školky a od školy, společně trávili dovolené a sama pokutovaná žena uvedla, že s přáteli toho zažila víc než s vlastní rodinou, měli vyšetřovatelé a poté i soud vyvrátit její argumentaci, nebo pokutu neukládat.
Místo toho se ale státní orgány omezily jen na pouhé konstatování, že se žena s přáteli už několik měsíců neviděla, a proto je nelze brát za osoby blízké.
„Pokud okresní soud vyslovil 'podiv' nad tvrzením, že by mohla svou výpovědí přivodit nebezpečí trestního stíhání podezřelému i poškozené, a vytkl jí, že toto tvrzení nijak nerozvedla, je třeba plně se přesvědčit, že případnou další konkretizací důvodů odmítnutí výpovědi by se skutečně mohla dostat za hranici, kdy by ohrozila některou z obou dotčených osob. Trestnými činy jsou totiž kromě znásilnění, které bylo v daném případě vyšetřováno, např. i vydírání, pomluva anebo křivé obvinění,“ dodal Šimíček.