Článek
„Ušetřete více než 100 hodin u psaní diplomky,“ hlásá bez skrupulí web, který žádá 319 korun za normostranu. Diplomka tak může vyjít na 20 tisíc, ale v minulosti inzerenti žádali i třeba 100 tisíc.
A na takové podvody jsou školy krátké, protože usvědčit studenta, že se chlubí cizím peřím, je prakticky nemožné. Šance na odhalení je pouze tehdy, pokud fingovaný autor opisuje.
Taková nabídka bývala na mnoha serverech, ale ty jsou nyní opatrnější. Nabízejí třeba jen odbornou pomoc, jako například zpracování podkladů a korektury. Nicméně se za tím mnohdy skrývá nabídka kompletního zpracování. I tak se ale student ve své práci zavazuje, že ji zpracoval samostatně bez jakékoli pomoci.
Pro mnohé je diplom nutností, protože třeba ve státní správě a samosprávě je titul pro určité pracovní zařazení podmínkou. A někdo je ochoten zaplatit i desetitisíce za diplomku. Plagiátorství je sice nejčastějším podvodem, ale že si někdo nechal udělat závěrečnou práci na objednávku, se odhaluje hůř. I za to ale může být student ze školy vyhozen.
Nápor kvůli předpisům
Zejména v době, kdy se začalo zakládat velké množství soukromých škol, poptávka po doplnění vzdělání a titulu narostla. Soukromé školy totiž nabízely vstřícné dálkové studijní programy a přijímaly vesměs kohokoli, kdo byl ochoten si za studium zaplatit.
Jistotu zisku titulu sice neměl, avšak při troše snahy alespoň na Bc. dosáhl.
Nápor opadl, ale ve vlnách se občas vrací. „Teď už jsem se s tím dlouho nesetkal, ale před čtyřmi pěti lety v září nastoupilo strašně moc studentů dálkových programů, kteří už u přijímaček říkali ‚my potřebujeme titul‘. To studium je nezajímalo, bylo to v přímé návaznosti na vyhlášku či zákon, podle nějž určité pracovní pozice musí mít titul,“ popsal Právu vysokoškolský pedagog Pavel Šidák z Akademie věd.
Ten má zkušenosti ze soukromých i z veřejných vysokých škol. Tehdy šlo o zdravotní sestry, policisty, ale i pedagogy.
Recepční s VŠ
V mnoha ohledech ale nemá honba za tituly racionální základ. Podle Miloše Rathauského ze Svazu průmyslu a dopravy firmy po titulech nijak zvlášť nebaží.
„Co vím od personalistů, tak i u manažerských pozic se titul pokládá za výhodu, ale důležitější je zkušenost. A pak je zkušební doba, kdy má člověk prokázat své schopnosti,“ řekl Právu. Podle něj firmy požadavky na titul v předpisech většinou nemají.
A stále častěji se údajně stává, že pozice pro středoškoláky jsou obsazovány vysokoškoláky. Třeba i pozice recepční. Na druhou stranu ale třeba manažerský titul MBA může svému držiteli dopomoci zvýšit si postavení ve firmě a plat mu může narůst i o polovinu.
A pak je dost lidí, kteří nějakou dekoraci ke jménu prostě chtějí mít. „Říká se, že česká společnost je na tituly strašně zatížená, což je asi dědictví Rakouska-Uherska. Máme rádi tituly, vojenské, církevní, ale nejvíc se věří těm akademickým,“ uvedl Šidák.
„Střední Evropa tituly miluje, jsme schopni si je tesat na hrob. ‚Zde odpočívá Ing. Polívka‘, byť už to nebožtíkovi v ničem nepomůže,“ poznamenal Šidák. Podle jeho slov k tomu tíhnou rovněž Němci, ale třeba ve Francii nebo v Nizozemsku se jimi nikdo neprsí, byť by také mohli.
