Článek
Už 18 let v Česku existuje zákon o ochraně osobních údajů, který podle odborníků pokrývá tuto oblast dobře. Teď přišlo nové unijní opatření GDPR a je kolem toho velké dusno. Proč? Vždyť sama EU umožňuje, aby si jednotlivé země jej upravily k obrazu svému.
Právě proto, že EU řekla, udělejte si to podle sebe, tak jsem navrhl výjimku pro novináře, aby se v ČR neomezily novinářské aktivity. Aby se novinářská práce neudusila příliš striktním výkladem. Je to vlastně prevence.
Vedou se vášnivé diskuse, zda budou moci média třeba zveřejňovat jen ilustrační záběry z ulice, aniž by se musely rozostřovat obličeje osob, zda televize budou moci přenášet mítinky, zabírat diváky na stadiónech…
Odborníci tvrdí, že tak, jak to fungovalo doposud, lze v ČR hovořit o nadstandardní ochraně osobních údajů v porovnání s jinými zeměmi EU. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který již prošel i některými sněmovními výbory a setkal se s jednomyslnou podporou. Jeho smyslem je vrátit vše do doby, než přišlo opatření EU, tzv. GDPR.
Jsou tedy obavy o okleštění práce novinářů výsledkem extenzívního výkladu?
To říkám od začátku. Že právě široký výklad by mohl vést k tomu, že by redakce dostávaly drakonické pokuty, a proto v rámci prevence do některých případů ani nepůjdou. Třeba na volebním výboru Sněmovny jsme narazili na to, zda může televize snímat celé jeho jednání.
Kdyby někdo nechtěl, aby bylo třeba vidět, že má na krku křížek nebo Davidovu hvězdu, tak už jde o víc než jeho veřejně známý politický postoj, a mohl by požadovat, aby nebyl v záběru. Připouštím, že za určitých okolností by to mohlo být problematické.
Ale politici přece musí počítat s tím, že jejich jednání je veřejné.
Problém by byl asi spíš než vůči politikům, kteří vědí, že jde o veřejné zasedání, tak vůči hostům. A to je případ i různých konferencí, mítinků, demonstrací. Tam by mohl někdo žádat, aby v záběru nebyl, a novinář by se jich musel jednotlivě ptát. My v této chvílí nevíme, jak by se to dalo vykládat. Judikatura k tomu neexistuje.
A tento váš návrh to vyřeší?
Původně jsem navrhoval, aby novináři měli úplnou výjimku. Po dohodě s právníky, zástupci médií a ministerstvem vnitra jsem od toho ustoupil a navrhuji, aby výjimka pro novináře platila pro určité případy.
Novinář, jako správce osobních údajů, by nemusel informovat objekty svého zájmu tam, kde by to vyžadovalo nepřiměřené úsilí, nebo by to ani nebylo možné. Dále tam, kde dotyčná osoba může oprávněně počítat s tím, že je objektem zájmu novináře, nebo naopak tam, kde by to ohrozilo nebo dokonce zmařilo účel zpracování údajů.
Konzultoval jste návrh s Úřadem na ochranu osobních údajů?
Na můj původní úmysl dát generální pardon novinářům se úřad moc dobře netvářil. Proto jsem ho upravil. Takže pro novináře by se v tuto chvíli nic nezměnilo. Tedy, kývnu-li na rozhovor s novinářem, tak musím počítat s tím, že budu zveřejněn. Stejné je to na demonstracích, kam jdu o své vůli a kde se pohybují kamery, které jsou označeny, ke kterému médiu patří.
A není-li označená, nebo dokonce skrytá kamera?
To jsou případy třeba publicistiky, kdy právě by zveřejnění ohrozilo účel zpracování údajů, jak jsem říkal. V takových případech novinář nechce, aby bylo na první pohled vidět, co je zač. To jsou výjimky, které jsou předvídatelné.
Jak je to řešeno v jiných zemích?
Třeba na Slovensku šli jen cestou určitých výjimek, pro které GDPR neplatí, které jsou jasně vyjmenovány. Jinde šli právě cestou generální výjimky, ale vedle toho mají velmi přísný tiskový zákon. Jsou země, kde je také úplná výjimka, ale novináři jsou členové komory, a překročí-li povolená pravidla, pak jsou vyloučeni a svou práci dělat nemohou.
