Článek
Kromě katastrofální povodně v roce 2002 zasáhla město voda i v letech 2006, 2010 i 2013.
„V roce 2002 to bylo o hodně horší, v roce 2013 už jsme ale počítali s vodou. Zvedali jsme věci na židle, babička dokonce vystěhovala skříně s prádlem na půdu. Tehdy jsme měli vodu ve sklepě, venku bylo asi půl metru vody,“ vzpomíná na povodňová léta obyvatel Veselí Zdeněk Dolejš, který s manželkou bydlí v ulici Sokolská, jež je prý zatopena pokaždé, na rozdíl od zbytku města.
Opakované povodně vyčerpávající místní nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Už několikrát měli domy zanesené bahnem a museli se vypořádávat se zničeným nábytkem, mokrými stěnami, zápachem nebo i s komáry. Není divu, že už jsou všichni připraveni na nejhorší.
„Každý stav, kdy řeka jde nahoru, kdy týden v kuse prší, je pro lidi psychické trauma. Vím, že jsou nervózní a nepříjemní a oprávněně volají, jestli zase bude povodeň,“ řekl Novinkám místostarosta.
Každá povodeň je jiná
Veselí nad Lužnicí je totiž ohrožováno hned třemi toky, které mohou město při větších srážkách zaplavit. Město, které stojí na soutoku dvou řek, bylo v roce 2002 zaplaveno vodou především po řece Lužnici, v roce 2006 páchala škody rozvodněná Nežárka a v roce 2013 to byl Bechyňský potok.
„Zajímavé je, že jak se povodně liší, tak příchod a nástup povodně je skoro pokaždé stejný. Vždycky o víkendu a vždycky v noci, když to lidé nejméně čekají,“ dodal místostarosta s tím, že v roce 2013 škody po povodni stály město přes jeden milión korun.
Podle dalšího z obyvatel Veselí Václava Matějů povodeň nehledě na připravenost obyvatel pokaždé město překvapí: „Každá povodeň je jiná, dokáže zaskočit, a přestože si můžeme myslet, že příště už budeme dokonale připraveni, není to pravda.”