Prozrazený špión z kauzy Fajád pracuje na ambasádě v Litvě

„Pan Martin Psík tu pracuje od léta minulého roku,“ potvrdila Právu zaměstnankyně sekretariátu velvyslanectví.

Pozici vojenského a leteckého přidělence zastávají zpravidla přiznaní pracovníci tajných služeb, kteří se stávají oficiálními prostředníky pro komunikaci tamních a tuzemských zpravodajců. Současně vojenský přidělenec plní funkci poradce a pomocníka pro zvláštní odborné úlohy.

Právo se pokusilo Psíka oslovit s dotazy týkajícími se jeho pracovního působení po únosu, avšak neúspěšně.

Taktéž ministerstvo obrany, které dohlíží na vojenské přidělence, odmítlo místo jeho případného předchozího působení sdělit s tím, že tyto informace neposkytuje.

Není tak možné říci, kde Psík od svého návratu do Česka na začátku roku 2016 do léta 2017, kdy se v tichosti přemístil do Litvy, působil.

Psík do Libanonu odjel v červenci 2015 jako zástupce Vojenského zpravodajství společně s advokátem v ČR drženého libanonského agenta s ukrajinským pasem Alího Fajáda Janem Švarcem, překladatelem Adamem Homsim a jindřichohradeckými reportéry Pavlem Kofroněm a Miroslavem Dobešem.

Pod krytím Švarcova podřízeného z advokátní kanceláře měl získat informace o českém kuchaři Pavlu Hrůzovi uneseném v Libyi v březnu 2015. Právo celý případ libanonského únosu podrobně popsalo v nedávném článku.

Žádné informace však Psík nezískal, protože je v podvečer prvního dne únosci zajali s cílem vyměnit je za Fajáda a drželi je v zajetí půl roku.

Psíkova kariéra špióna tak únosem a následným prozrazením jeho totožnosti skončila. Nezanedbatelný podíl na tom mělo Vojenské zpravodajství, které pravděpodobně podcenilo bezpečnostní rizika a jeho krytí. Psík do Libanonu vycestoval na pas, s nímž již dříve jako zaměstnanec Vojenského zpravodajství cestoval služebně například do Iránu. Odhalit jeho totožnost pomohla únoscům taktéž Psíkova fotografie společně se jménem visícím na stránkách ministerstva obrany.

Selhání Vojenského zpravodajství připustil také exšéf civilní rozvědky ÚZSI Karel Randák. „Vlezli tam do pasti,“ myslí si Randák. Použití soukromého pasu při cestě na zahraniční misi však jako problém nevidí, naopak tento krok chápe.

„Identity se nemění pokaždé, když někam jedete. Falešná identita není jen tak. Pokud chcete vybudovat takovou hloubkově krytou identitu, musíte ji mít zavedenou ve všech registrech, nejen v centrálním registru obyvatel, ale také v sociálním zabezpečení a dále,“ vysvětluje Randák.

Podle něj se hluboce zakrytá identita používá naprosto výjimečně, zejména u velmi nebezpečných misí. „Podle mě nestálo Vojenskému zpravodajství za to, připravovat hloubkovou identitu, protože to byla krátkodobá návštěva. I kdyby měl Psík jinou identitu, Libanoncům bylo jasné, že mezi nimi je člověk, který pracuje pro Vojenské zpravodajství,“ uzavřel bývalý ředitel rozvědky.

Dalším možným důvodem, proč se Psík nepokusil zakrýt svou pravou totožnost, mohou být taktéž zvyšující se bezpečnostní opatření a důkladnější kontroly na letištích založené na biometrických měřeních.

Právě biometrie může v některých případech tajným službám a jejich pracovníkům ztěžovat práci. Jakmile projde člověk s falešnou identitou kontrolou, jeho míry a údaje se spojí se jménem uvedeným na pasu.

Při další návštěvě téže země musí špión využít stejný pas. Jméno změnit jde, biometrické údaje nikoliv.

„Tato opatření práci tajných služeb ztěžují, ale jen do určité míry. Na každé opatření se dá najít protiopatření. Není to tak, že by tyto věci úplně znemožnily práci. Když jedete do Afghánistánu či Iráku, tak tam ta bezpečností opatření nejsou na takové úrovni. Dá se tam dostat bez toho, abyste si nechal skenovat duhovku,“ přiblížil Randák.

Biometrické kontroly však výrazně snížily či dokonce zastavily posílání pracovníků tajných služeb pod falešnou identitou do určitých vysoce vyspělých zemí.

Příkladem jsou podle Randáka Spojené státy americké. Randák vyslání špióna s jinou identitou do USA přirovnává k sebevraždě. USA jsou totiž dlouhodobě známé svými vysoce důkladnými a podrobnými kontrolami.

Unesení po návratu zažalovali český stát o 40 miliónů, protože podle nich stát v jejich případě selhal a mohl únosu zabránit, podle Obvodního soudu pro Prahu 1 nárok na odškodné nemají. Případem se bude zabývat Městský soud v Praze. Psík se k žalobě jako jediný nepřipojil a dodnes nekomunikuje.